Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 133/2026-83
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 74 572,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 322 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení částky 19 422 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 59 744 Kč od 26. 7. 2025 do 22. 9. 2025 ve výši 1 110,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 744 Kč od 23. 9. 2025 do 11. 11. 2025 ve výši 909,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 744 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 17 828,30 Kč, úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 49 392,88 Kč od 26. 7. 2025 do 18. 8. 2025 ve výši 2 299,20 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 49 392,88 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celková výše tohoto úroku za dobu od 26. 7. 2025 dosáhne částky 185 817,60 Kč.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 322 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení částky 19 422 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 59 744 Kč od 26. 7. 2025 do 22. 9. 2025 ve výši 1 110,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 744 Kč od 23. 9. 2025 do 11. 11. 2025 ve výši 909,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 744 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 17 828,30 Kč, úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 49 392,88 Kč od 26. 7. 2025 do 18. 8. 2025 ve výši 2 299,20 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 49 392,88 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celková výše tohoto úroku za dobu od 26. 7. 2025 dosáhne částky 185 817,60 Kč.III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 55 346,34 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s žalobkyní dne 6. 1. 2025, přičemž součástí této částky jsou i přirostlé úroky (ke dni zesplatnění 8 953,46 Kč). Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 12 678 Kč.
2. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě informací od žalovaného, lustrací v databázích (ISIR, SOLUS, NRKI), pravidelný příjem byl na základě výpisů z účtu stanoven ve výši 24 742 Kč měsíčně, výdaje byly stanoveny podle údajů uvedených žalovaným (nájem a inkaso ve výši 4 621 Kč) a s přihlédnutím k životnímu minimu.
3. Dále se žalobkyně domáhá částky 998 Kč jako smluvních pokut (2 x 499 Kč), které byly sjednány v uvedené smlouvě za pozdní splátky č. 4 a 5. Z důvodu prodlení s těmito splátkami se dále domáhá částky 400 Kč (2 x 200 Kč) jako náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Žalobkyně všechny výše uvedené částky zaokrouhlila tak, že požaduje celkem pouze 56 744 Kč.
4. Dále se žalobkyně domáhá částky 17 828,30 Kč jako smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru od 12. 11. 2025 do data vyhotovení žaloby (8. 6. 2026).
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím relevantním skutkovým zjištěním.
7. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 6. 1. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z dokladu o vyplacení).
8. Z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 12 678 Kč (dále zjištěno i z karty klienta).
9. Žalobkyně se před poskytnutím úvěru nezabývala faktickými výdaji žalovaného, resp. tyto při hodnocení úvěruschopnosti nijak nezohlednila (zjištěno z tvrzení žalobkyně). V období od září do prosince 2024 obdržel žalovaný měsíční mzdu v průměrné výši cca 24 850 Kč měsíčně (zjištěno z potvrzení o příchozích úhradách).
10. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).
11. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.
12. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 6. 1. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 50 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil 12 678 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.
13. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku . Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku ), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024 -380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 , bod 24).
16. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025 ).
17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 37 322 Kč (50 000 Kč mínus 12 678 Kč). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuty, náklady), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021 ). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Takto hodnoceno byl částečně úspěšnější žalovaný (cca 59 %). Soud však žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele spočívajícího v tom, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly (náhradu mu nelze přiznat, ač na ní má právo).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.