Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 337/2024-105
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupené Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce
advokátem sídlem sídlo zástupce
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
státní občan země
bytem na sdělené adrese: adresa
zastoupeného advokátem jméno a příjmení advokáta
sídlem sídlo zástupce
o zaplacení 98 541,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 22 134,58 Kč, 5 620 Kč, 2 592,47 Kč a 2 592,47 Kč s úrokem ve výši 20,94 % z částky 22 134,58 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 22 134,58 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 420 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 22 134,58 Kč, 5 620 Kč, 2 592,47 Kč a 2 592,47 Kč s úrokem ve výši 20,94 % z částky 22 134,58 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 22 134,58 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 420 Kč.
1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 30. května 2024, se žalobkyně původně domáhala po žalovaném zaplacení 98 541,50 Kč jakožto nevrácených úvěrů 21 093,21 Kč a 40 785,66 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků 11 859,41 Kč a 24 803,22 Kč a úroky, a to v poměru 23,19 % z nevráceného úvěru 21 093,21 Kč za období od 14. října 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 4 782,79 Kč a v poměru 20,94 % z nevráceného úvěru 40 785,66 Kč za období od 17. prosince 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 6 793,02 Kč a s úroky z prodlení v poměru 15 %, a to z nevráceného úvěru 21 093,21 Kč za období od 8. listopadu 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 2 866,69 Kč a z nevráceného úvěru 40 785,66 Kč za období od 8. listopadu 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 5 561,71 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 21 093,21 Kč, poplatku 11 859,41 Kč a souvisejícího úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 35 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále 42 587 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 30 392 Kč za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 23,19 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 7 599 Kč za službu název (vše označeno žalobkyní jako „poplatek“). To vše měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 233 Kč do 13. října 2022. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 40 785,66 Kč, poplatku 24 803,22 Kč a souvisejícího úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum mezi úvěrující a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 50 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále 44 379 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 31 567 Kč za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,94 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 8 990 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (vše označeno žalobkyní jako „poplatek“). To vše měl žalovaný splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 244 Kč do 16. prosince 2022. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů v zákonné výši. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne datum s úvěrující.
2. S ohledem na státní občanství žalovaného a jeho bydliště v cizině jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle místa splnění sjednaného závazku, tedy na území České republiky.
3. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 6 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť poskytovatelka služeb (žalobkyně) měla své sídlo na jejím území.
4. O žalobě rozhodl soud dne 7. dubna 2025 tak, že částečným rozsudkem pro zmeškání ve výroku I. žalobě vyhověl v části žalovaných pohledávek z druhé uváděné smlouvy o úvěru na zaplacení 22 134,58 Kč jako nevráceného úvěru, 5 620 Kč a 2 592,47 Kč jako nezaplaceného úroku z nevráceného úvěru za dobu do 16. prosince 2022, resp. do 27. září 2023, úroku 15 % z nevráceného úvěru za dobu od 27. září 2023 do zaplacení a úroku z prodlení 2 592,47 Kč z nevráceného úvěru za dobu od 17. prosince 2022 do 27. září 2023 a dále v poměru 15 % ze stejné jistiny až do zaplacení. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl a výrokem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
5. K odvolání žalovaného byl tento rozsudek zrušen ve výrocích I. a III. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. října 2025, čj. 64 Co 383/2025 -72, a v tomto rozsahu byla věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem kasace bylo zjištění zásadní procesní vady spočívající v tom, že ačkoli soudu bylo již dne 3. dubna 2025 známo, že žalovaný si zvolil svého zástupce na základě procesní plné moci ze dne datum, nevyrozuměl žalovaného, resp. jeho zástupce o konání jednání za účelem vyhlášení rozsudku, byť k odročení jednání došlo již na jednání konaném dne 31. března 2025. Odvolací soud dále hodnotil, že z přístupu žalovaného neseznal, na rozdíl od soudu prvního stupně, že by jeho motivací bylo protahovat řízení. Poukázal přitom na zásady, které musí být splněny pro vyhlášení rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud poté zavázal zdejší soud k provedení dokazování, případnému poskytnutí příslušného procesního poučení a k novému rozhodnutí ve věci a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v řízeních před soudy obou stupňů.
6. Veden tímto závazným právním názorem odvolacího soudu vyhlásil zdejší soud po provedeném dokazování na jednání, k němuž předvolal všechny účastníky a jejich zástupce, nové rozhodnutí o části žalovaných pohledávek, které zůstaly předmětem řízení.
7. Stanovisko žalovaného k žalobě bylo nesouhlasné. Byť totiž žalovaný potvrdil sjednání žalobkyní uváděných smluv o úvěrech a převzetí úvěrových peněz, namítal jejich použití na opravy rodinného domu jeho bývalé družky, která by proto měla být žalována spolu s ním. Na jednání před soudem dne 23. března tr. pak žalovaný právně hodnotil, že z úvěru se obohatila právě bývalá družka žalovaného a její rodiče, jakožto vlastníci předmětného domu a ti by tedy měly úvěry žalobkyni vrátit. Žalovaný dále namítal také, že po odstěhování od bývalé družky byla vlastníky domu čtena a zadržována pošta adresovaná žalovanému a nebylo mu tedy doručeno oznámení o postoupení žalovaných pohledávek, ani výzvy k placení – vrácení úvěrů.
8. S ohledem na shodná skutková tvrzení účastníků o sjednání obou smluv o úvěru a přenechání úvěrových peněz soud vzal tuto skutečnost za své skutkové zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „OSŘ “).
9. Dokazování proto soud provedl jen k prokázání tvrzení žalobkyně o postoupení pohledávek z druhé uváděné smlouvy (pohledávky z první smlouvy již nebyly po částečném zamítnutí žaloby předmětem řízení). To bylo provedeno předložením oznámení postupitelky ze dne datum o postoupení všech původně žalovaných pohledávek účastníkům k nahlédnutí, obsaženém v elektronické příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu z datového souboru s názvem název o zaplacením postupovaných pohledávek původní věřitelce – úvěrující. Písemnost tedy prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobkyně vůči soudu, což je pro jeho rozhodnutí zásadní a není nutné se dále zabývat podrobnostmi ujednání ze smlouvy o postoupení pohledávek, když v tomto směru již žádné další konkrétnější námitky nebyly uplatněny.
10. Skutkový základ pro rozhodnutí soudu je tedy stejný, jako před vyhlášením rozsudku ze dne 7. dubna 2025. Mezi úvěrující a žalovaným došlo dne datum ke sjednání smlouvy, podle níž úvěrující poskytla žalovanému 50 tis. Kč jako úvěr a žalovaný se zavázal tuto částku úvěrující vrátit a zaplatit uváděný úrok v uváděných splátkách. To však neučinil v rozsahu nyní stále žalovaných pohledávek na vrácení úvěru a placení úroku, které byly smluvně postoupeny žalobkyni.
11. Právní režim této smlouvy úvěrující a žalovaného podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „OZ “) upravující úvěr. Podle smlouvy platně vznikla úvěrující povinnost přenechat žalovanému 50 tis. Kč jako úvěr a žalovanému povinnost řádně a včas tyto peníze úvěrující vrátit a zaplatit za to úrok 5 620 Kč do 16. prosince 2022. Protože podle žalobkyně byla poslední splátka žalovaného placena 31. května 2022, uplynula 90 denní lhůta stanovená v § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, již dne 29. srpna 2022. Žalovaný tak byl povinen platit od 1. června 2022 úrok již jen ve výši 15 % až do zaplacení. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila a žalovanému úvěr předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti v nesplnil v rozsahu 22 134,58 Kč z úvěru (§ 1932 odst. 2 OZ ) a ohledně úroku v rozsahu 5 620 Kč za dobu do 16. prosince 2022 a dále v poměru 15 %, když do 27. září 2023 dosáhl úrok z 22 134,58 Kč další částky 2 592,47 Kč, je v tomto rozsahu žaloba důvodná a soud jí proto výrokem I. vyhověl.
12. Stejně jako v odůvodnění rozsudku ze dne 7. dubna 2025 je nutné s ohledem na stále uplatňované věcné námitky žalovaného zopakovat, že konečné využití úvěrových peněz není důležité pro zjištění právní povinnosti žalovaného ze smlouvy s úvěrující. Pokud snad má žalovaný vůči jinému (žalovaným zmíněni bývalá družka a její rodiče) pohledávky, jež by se sjednáním úvěrových smluv mohly souviset, musí je proti těmto osobám uplatnit samostatně. Jako obrana proti úvěrující, nyní žalobkyni, tvrzení o existenci dalších pohledávek žalovaného, nebo o investicích peněz z úvěrů do majetku jiného, nemůže obstát. Ani úvěrující, ani žalobkyně totiž nebyly účastny ujednání žalovaného s jím tvrzeným příjemcem peněz a bylo jen v dispozici žalovaného, jak s poskytnutým úvěrem naloží. Vzhledem k tomuto hodnocení soud nevyslyšel důkazní návrhy žalovaného, jež se týkaly právě použití jeho úvěrů.
13. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu 22 134,58 Kč po lhůtě jeho splatnosti podle ujednání smluvních stran (§ 1958 odst. 1 OZ ), má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 OZ . Z žalobních tvrzení ovšem není jasný důvod žaloby na placení tohoto úroku z celého nedoplatku úvěru již od 8. listopadu 2022, když úvěr měl být splácen až do 16. prosince 2022. Úrok z prodlení v žalovaném poměru 15 %, který nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , dosáhl v době od 17. prosince 2022 do 27. září 2023 částky 2 592,47 Kč. A protože s ohledem na nedostatek tvrzení o rozkladu splátek žalovaného nelze zjistit prodlení žalovaného se splácením před touto dobou, je žaloba na placení úroku z prodlení v kapitalizované výši důvodná jen ohledně této částky a dále pak v poměru 15 % z 22 134,58 Kč od 28. září 2023 do zaplacení. Soud jí proto v tomto rozsahu výrokem I. také vyhověl.
14. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
15. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 a 2 OSŘ . Určení výše případné náhrady je nutné rozčlenit podle jednotlivých fází řízení s ohledem na jejich odlišný procesní výsledek. Jiný postup by totiž vždy eliminoval jakoukoli náhradu dalších nákladů žalobkyně v dalších fázích řízení, které nevyvolala, pokud by byla determinována pouze celkovým výsledkem řízení, který byl nastaven již po první nalézací fázi.
16. V původním řízení před nalézacím soudem byl převážně procesně úspěšný žalovaný. Protože mu však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů vynaložených v této části. V odvolacím řízení, zahájeném žalovaným, byl naopak poměr procesního úspěchu účastníků příznivější pro žalobkyni, neboť odvoláním žalovaný napadnul oba výroky rozsudku ve věci samé, přičemž jeho odvolání proti výroku II. (tedy v převážné části vyjádřené podle součtu peněžitých pohledávek 49 046,01 Kč z výroku I. a 115 487,39 Kč z výroku II. poměrem 30/70, když úrokové příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vydání usnesení odvolacího soudu) bylo odvolacím soudem odmítnuto. Žalobkyni však přesto v odvolacím řízení vznikly náklady, neboť se na výzvu soudu vyjadřovala k odvolání žalovaného a svědčí jí tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v poměru 40 % (70-40). V dalším řízení před nalézacím soudem pak byla zcela procesně úspěšná žalobkyně a svědčí jí proto právo na plnou náhradu nákladů v něm vynaložených.
17. V souvislosti s odvolacím řízením požadovala žalobkyně ze svých nákladů nahradit výdaje za odměnu svého zástupce za jeden úkon právní služby spočívajících v sepisu vyjádření k odvolání žalovaného, spojený s paušální náhradou provozních výdajů a náhradou odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a výdajů svého zástupce. V souvislosti s dalším řízením před nalézacím soudem požadovala žalobkyně ze svých nákladů nahradit výdaje za odměnu svého zástupce za jeden úkon právní služby spočívajících v účasti podzástupkyně žalobkyně na jednání před soudem, spojený s paušální náhradou provozních výdajů a náhradou odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a výdajů svého zástupce.
18. Z vlastní činnosti a z údajů veřejného rejstříku je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně vykonával funkci statutárního orgánu žalobkyně a účastnil se činnosti žalobkyně jako společník či jediný akcionář buď osobně, anebo prostřednictvím právnických osob, které (spolu)ovládal (např. právnická osoba.), a je nyní stále takto propojen s jinými osobami (např. tituly před jménem jméno FO a společnost právnická osoba.), které jsou činné jako členové statutárního orgánu žalobkyně. Existuje zde tedy zjevné ekonomické, ale i řídící propojení žalobkyně a jejího procesního zástupce, které bylo takto skryto za jiné osoby teprve poté, co se nynější zástupce žalobkyně stal advokátem. Procesní zástupce tedy chrání zejména své ekonomické zájmy a tím, že formálně vystupoval jako advokátní zástupce, domáhal se navíc nákladového přísudku. Na tom nemění nic ani to, že podle sdělení žalobkyně v řízení vedeném před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 170/2020 není její procesní zástupce nyní formálně členem jejího statutárního orgánu, či společníkem. Uvedené zjištění nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soudu České republiky, například ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13 , nebo ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17 . Náklady na zastoupení žalobkyně proto soud hodnotil jako neúčelné a žalované proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit je nahrazovat.
19. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ jen provozní náklady na sepis vyjádření k odvolání žalovaného v odvolacím řízení, nahrazované v paušální výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. , z nichž je žalovaný povinen nahradit žalobkyni 120 Kč (40 %) a na účast na jednání před soudem ve výši 300 Kč podle stejného ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem jde o náhradu 420 Kč. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ . Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.