Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 157/2026-32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 23 675,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ohledně částky 13 184,80 Kč, úroků z prodlení ve výši 11,5 % z částky 10 392,80 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení a co do částky 490,40 Kč zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se ohledně částky 13 184,80 Kč, úroků z prodlení ve výši 11,5 % z částky 10 392,80 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení a co do částky 490,40 Kč zamítá.III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 23 675,20 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 21 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz dne 7. 8. 2025, žalovaný poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně zjistila u žalovaného počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy. Žalobkyně ověřila, že žalovaný neprochází centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříkem, registrem neplatných dokladů, registrem hledaných osob právnická osoba, sankčními registry ani interním registrem historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené Českou národní bankou v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází NRKI a BRKI, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí a dospěla k závěru, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet a nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP, případně vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Žalovanému byla dne 7. 8. 2025 vyplacena na účet č. č. účtu částka 10 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,80 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru, neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 792 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 28,80 Kč a úroku z prodlení. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 490,40 Kč z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, a to ve výši 0,1 % denně ze zůstatku dlužné jistiny od 7. 9. 2025 do 6. 12. 2025.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno“ ze dne 7. 8. 2025 č. hodnota soud zjistil, že účastníci uzavřeli elektronicky smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 21 800 Kč formou postupného čerpání na účet žalovaného, žalovaný se zavázal částku vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny; RPSN činilo 2 062,45 %. Skutečnost, že žalovaný vyčerpal celkem částku 10 000 Kč, vyplývá z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a.s. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil 0 Kč, nebylo žádnými důkazy vyvráceno.
4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně listin u nazvanou identifikované příjmy, která obsahuje prohlášení žalobkyně, že příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, výše ověřeného příjmu dosahovala 17 484 Kč. Jednotlivé příjmové transakce, na jejichž základě dospěla žalobkyně k výši ověřeného příjmu, nebyly v listin ě zahrnuty. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného je uvedeno, že jeho ověřený čistý měsíční příjem činí 17 484 Kč, výše pravidelných splátek na půjčky činí 0 Kč, výdaje na bydlení dosahují částky 16 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Žalobkyně dále předložila obecnou vnitřní metodiku posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, z ní nelze učinit žádný skutkový závěr o posuzování úvěruschopnosti v případě žalovaného v této konkrétní věci. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.
5. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.
6. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
8. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně zcela nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti a neprokázala, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že provedla lustraci ve veřejně přístupných rejstřících, k tomu neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Dále uvedla, že ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím licence AISP, popřípadě z účtu žalovaného. K tomuto tvrzení neoznačila žádné důkazy. Tato tvrzení jsou nedostatečná, neboť žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem zjišťovala a posuzovala výdaje žalovaného. Ohledně příjmů uvedla, že je zjišťovala, ale neoznačila k tomuto tvrzení žádné důkazy, vyjma listin y nazvané identifikované příjmy. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány žádným způsobem. Žalobkyně neověřovala výši běžných výdajů žalovaného na bydlení a další nezbytné životní potřeby. Již samotná výše příjmu žalovaného v částce 17 484 Kč, z níž žalobkyně vycházela (když však tuto výši soud nemá za prokázanou, viz shora, když současně žalobkyně v žalobě tvrdila, že ověřená výše příjmů žalovaného činila 25 000 Kč), za situace, kdy za bydlení dle svého tvrzení žalovaný vynakládal 16 000 Kč, měla vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti při posuzování jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně však informace žalovaného o příjmech a výdajích, či příjmech dalších osob v domácnosti nijak neověřila. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.
9. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262).
10. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný uhradil 0 Kč a je povinen žalobkyni vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky jakožto dlužnou jistinu. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 10 000 Kč představující nezaplacenou jistinu. Naproti tomu soud ohledně částky 13 184,80 Kč představující poplatky a smluvní úrok a ohledně částky 490,40 Kč představující smluvní pokutu, jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
11. Pokud jde o splatnost jistiny, soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je v produktivním věku, když současně nebyly provedeny žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že není schopen pracovat, odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou, byť i jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a contrario. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.