Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 119/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 24 381,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 661,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 338,51 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 381,49 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 381,49 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 661,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 338,51 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 381,49 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 381,49 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení.III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. Anonymizováno uzavřené s obchodní společností Anonymizováno právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 2. 2. 2024. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě lustrace v databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, CEE), dále se vycházelo z prohlášení žalovaného, že zvážil své možnosti a je schopen úvěr splatit. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 15 338,51 Kč. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 2. 2. 2024, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a ze dvou potvrzení o transakcích).
5. Z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 15 338,51 Kč. Dále z tvrzení žalobkyně plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti nezjišťovala faktické pravidelné příjmy a výdaje žalovaného.
6. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno právnická osoba., IČO: IČO, písemností ze dne 6. 2. 2026 (zjištěno z oznámení); tato společnost se dohodla s žalobkyni, že na ní postoupí mimo jiné nyní vymáhanou pohledávku za žalovaným vzniklou z předmětné úvěrové smlouvy (zjištěno ze smlouvy vč. přílohy).
8. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.
9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 2. 2. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka celkem 20 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost, která se s žalobkyní dohodla na postoupení nyní vymáhané pohledávky na žalobkyni. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil 15 338,51 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.
10. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník , v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku ); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku . Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku ), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku ), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na společnost, která ji platně smlouvou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.
13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými příjmy a výdaji (k výdajům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024 -380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 , bod 24).
14. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025 ).
15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 4 661,49 Kč (20 000 Kč mínus 15 338,51 Kč). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021 ). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, tudíž má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši odpovídající poměru úspěchu. Soud však žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele spočívajícího v tom, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly (náhradu mu nelze přiznat, ač na ní má právo).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.