Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 90/2026-50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně
fakticky bytem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o výživné pro neprovdanou matku
takto:
I. Žalovaný je povinen přispívat od datum do datum na výživu žalobkyně částkou 6 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 14. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, a to ode dne doručení rozsudku žalovanému.
II. Dlužné výživné za dobu od datum do datum ve výši 36 000 Kč je žalovaný oprávněn zaplatit žalobkyni ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný přispíval na výživu žalobkyně částkou 6 000 Kč měsíčně v období od datum do datum.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši 3 820 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen přispívat od , datum, do , datum, na výživu žalobkyně částkou 6 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 14. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, a to ode dne doručení rozsudku žalovanému.II. Dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši 36 000 Kč je žalovaný oprávněn zaplatit žalobkyni ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek.III. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný přispíval na výživu žalobkyně částkou 6 000 Kč měsíčně v období od , datum, do , datum, .IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši 3 820 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala vůči žalovanému stanovení výživného neprovdané matky ve výši 6 000 Kč měsíčně po dobu dvou let, a to od datum. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne datum porodila syna jméno FO, jehož otcem je žalovaný, přičemž o nezletilého osobně a celodenně pečuje. Žalobkyně vyčíslila své měsíční náklady následovně: nájemné 20 000 Kč, záloha na vodu ve výši 1 000 Kč, záloha na elektřinu 2 160 Kč, záloha na plyn 2 890 Kč měsíčně, náklady na stravu ve výši přibližně 6 000 Kč, náklady na drogerii a hygienu v rozmezí 700 až 1 300 Kč, výdaje na oblečení a obuv ve výši 0 až 1 000 Kč, náklady na dopravu ve výši 2 000 Kč, náklady na pojištění vozidla ve výši 2 028 Kč. Žalobkyně rovněž splácí úvěr částkou ve výši 3 430,54 Kč měsíčně, který si vzala pro potřeby bydlení a doplacení automobilu. Žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 14 583 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 8 496 Kč. Finančně žalobkyni vypomáhají její rodiče, kteří jí hradí mj. i náklady na telekomunikace (telefon a internet). Žalobkyně je zdravotně v pořádku a nemá žádné zvýšené výdaje související s jejím zdravotním stavem. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru Anonymizováno. Žalobkyni je známo, že v prosinci 2025 dosahoval příjmu přibližně 50 000 Kč měsíčně. V současné době spolu účastníci neudržují žádný kontakt. O poměrech nezletilého nebylo doposud soudně rozhodnuto.
2. Žalovaný se k podané žalobě ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žaloba i předvolání k jednání mu byly doručeny do datové schránky fikcí dne datum.
3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazních prostředků, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Nezletilý jméno FO se narodil dne datum. Matkou nezletilého je žalobkyně a otcem je žalovaný. Žalobkyně není vdaná (zjištěno z výpisu z informačního systému základních registrů). Základní mzda žalobkyně před narozením dítěte činila 28 500 Kč. V únoru 2026 jí byla vyplacena částka 5 420 Kč, v březnu 2026 částka 18 074 Kč a v dubnu 2026 částka 24 069 Kč (výplatní lístky na č.l. 22-24). Od datum pobírala žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 5 365 Kč (oznámení o přiznání dávky na č.l. 43). Od datum byl rodičovský příspěvek zvýšen na částku 14 583 Kč, přičemž tuto částku by měla žalobkyně pobírat do ledna 2028. V únoru 2028 by poslední výše dávky činila 23 809 Kč (oznámení o změně výše dávky na č.l. 45). Žalovaná užívá na základě nájemní smlouvy dům o velikosti 4+kk, přičemž výše měsíčního nájemného činí 21 000 Kč (nájemní smlouva na č.l. 31). Celková cena odebrané elektřiny za období od datum do datum činila 27 028,11 Kč, přičemž vyúčtování skončilo přeplatkem ve výši 1 901,89 Kč. Výše měsíčních záloh byla od datum stanovena na částku 2 160 Kč (vyúčtování za elektřinu na č.l. 25, zálohy na č.l. 28 a 30). Vyúčtování plynu skončilo nedoplatkem, jehož úhrada byla rozložena do splátek splatných společně se zálohami. Výše měsíčních plateb na úhradu nedoplatku a záloh na plyn činila v období od datum do datum částku 3 960 Kč a v období od datum do datum částku 2 890 Kč (stanovení záloh na č.l. 29). Žalobkyni byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 8 496 Kč měsíčně, a to ode dne datum (viz rozhodnutí na č.l. 38). Žalobkyni byla zamítnuta žádost o dávku státní sociální podpory, neboť nedoložila rozsudek o úpravě poměrů nezletilého opatřený doložkou právní moci, případně dohodu rodičů o výživném na nezletilého (viz rozhodnutí na č.l. 34). Žalobkyně uzavřela se společností právnická osoba. dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka ve výši 230 000 Kč, kterou se žalovaná zavázela splatit společně s úrokem a poplatkem za pojištění ve 107 měsíčních splátkách po 3 430,54 Kč a poslední 108. splátce ve výši 2 939,31 Kč (smlouva na č.l. 35). Medián mezd mužů činil ve 4. čtvrtletí 2025 částku 48 342 Kč (viz statistické informace ČSÚ na č.l. 18). Průměrná mzda v 1. čtvrtletí 2026 činila 50 282 Kč (viz statistické informace ČSÚ na č.l. 20). Hrubý medián měsíční mzdy Anonymizováno ve Středočeském kraji v roce 2025 činil 37 524 Kč (regionální statistika ceny práce). Žalovaný nemá vyživovací povinnost k jinému dítěti než k nezletilému jméno FO (informační systém základních registrů).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.
6. Dle § 922 odst. 2 o. z., lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.
7. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
8. Podle § 913 odst. 2 o.z. při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit.
9. Podle § 913 odst. 3 o.z. při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je v zásadě důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou rodiči nezletilého jméno FO, nar. datum, o něhož celodenně pečuje žalobkyně. Žalobkyně není vdaná. Ustanovení § 920 občanského zákoníku poskytuje zvláštní ochranu matce dítěte, která není provdána, a to po dobu těhotenství a po dobu dvou let od narození dítěte. Smyslem této právní úpravy je vyrovnat ekonomicky zranitelné postavení matky v období, kdy objektivně nemůže realizovat svou výdělečnou činnost. Nezletilý jméno FO se narodil dne datum, tedy nachází se ve věku, který zcela jednoznačně vyžaduje celodenní osobní péči dospělé osoby, kterou v tomto případě vykonává žalobkyně. Tato skutečnost výrazně limituje pracovní a výdělečné možnosti žalobkyně, která objektivně nemůže vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Je přitom třeba zdůraznit, že žalobkyně se nenachází pouze v situaci omezené pracovní aktivity, nýbrž v situaci, kdy reálně nemá možnost výdělečnou činnost vykonávat. Omezená dostupnost institucionální péče o děti mladší dvou let v České republice v praxi žalobkyni znemožňuje zajistit péči o nezletilé dítě jiným způsobem a plnohodnotně se zapojit do pracovního procesu, s výjimkou toliko krátkodobých či příležitostných pracovních aktivit. Za těchto okolností je spravedlivé, aby se otec dítěte podílel na úhradě nákladů matky v takové míře, která jí umožní zajistit nejen potřeby dítěte, ale i vlastní základní životní potřeby. Přiměřené výživné proto musí reflektovat omezené výdělečné možnosti matky v důsledku péče o dítě, její odůvodněné životní náklady i skutečnost, že péče o dítě zásadně omezuje její možnost účasti na trhu práce. Současně je třeba vycházet ze zásady spravedlivého rozdělení břemen mezi rodiče. Lze tak uzavřít, že přiměřené výživné představuje plnění, které matce umožní žít s nezletilým dítětem důstojně, aniž by ekonomické důsledky rodičovství nesla nepřiměřeně sama, a aby se na těchto důsledcích odpovídajícím způsobem podílel i otec dítěte. Nejde přitom o zajištění shodné životní úrovně s otcem (jak je tomu typicky mezi manžely), nýbrž o dosažení spravedlivé rovnováhy mezi potřebami matky a schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry otce.
11. Žalobkyně prokázala, že její náklady na bydlení činí nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně, zálohy na vodu ve výši 1 000 Kč, dále zálohy na elektřinu ve výši 2 160 Kč měsíčně a zálohy na plyn ve výši 2 890 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že její náklady na drogerii a hygienu činí 700–1 300 Kč měsíčně, výdaje na oblečení a obuv 0–1 000 Kč měsíčně, náklady na dopravu 2 000 Kč měsíčně a pojištění vozidla 2 028 Kč měsíčně. Tato tvrzení sice žalobkyně blíže neprokázala, soud se však ztotožňuje s názorem, že je nepochybné, že matce určité náklady tohoto druhu pravidelně vznikají. Soud v této souvislosti vycházel z myšlenky vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 46/12 , zdůrazňující ochranu integrity a důstojnosti jednotlivce, podle níž je třeba hledat rovnováhu mezi požadavkem na prokazování vynaložených nákladů a potřebou vyvarovat se nepřiměřeného formalismu, spočívajícího v požadavku dokládání každé jednotlivé položky. Soud si je vědom toho, že nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 46/12 byl vydán ve věci náhrady újmy na zdraví, tedy v typově odlišném řízení. Přesto má soud za to, že jeho obecná východiska jsou použitelná i v projednávané věci. I v této věci jde o náklady, které zpravidla skutečně vznikají, přičemž požadavek na jejich dokazování nesmí být pojat přepjatě formalisticky. Je třeba zachovat rozumnou rovnováhu mezi povinností žalobkyně tvrdit a prokázat, jaké náklady vynaložila, a požadavkem, aby soudní ochrana nebyla fakticky odepřena jen proto, že žalobkyně nedoloží účtenkou každou jednotlivou položku. Takový postup by neodpovídal materiálnímu pojetí spravedlnosti. Soud proto tvrzené výdaje porovnal se statistickými údaji o obvyklých životních nákladech zveřejněnými na portálu Anonymizováno, dle nichž činí orientačně: strava 8 286 Kč měsíčně, oblečení 1 247 Kč měsíčně, doprava 2 028 Kč měsíčně, telekomunikace 1 378 Kč měsíčně, zdraví a hygiena 1 730 Kč měsíčně. Při stanovení odůvodněných potřeb žalobkyně pak soud vyšel z principu přiměřenosti a zohlednil spíše nižší hodnoty odpovídající tvrzením žalobkyně, a to konkrétně: strava ve výši 6 000 Kč měsíčně, oblečení a obuv 1 000 Kč měsíčně, doprava 2 028 Kč měsíčně, drogerie a hygiena 1 300 Kč měsíčně. Takto lze určit, že odůvodněné výdaje žalobkyně činí 36 378 Kč.
12. Náklady na volný čas, vzdělávání a tvorbu úspor soud při výpočtu nezohlednil, neboť s ohledem na účel institutu přiměřeného výživného a zásadu jeho střídmosti nepovažoval jejich zahrnutí za nezbytné. Stejně tak soud nezohlednil splátky úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by tento závazek vznikl v souvislosti s narozením dítěte, a nelze jej proto přenášet na žalovaného v rámci stanovení vyživovací povinnosti. Soud dále nepřihlédl k nákladům na havarijní pojištění motorového vozidla, jelikož se jedná o výdaj, který neslouží k zajištění základních životních potřeb žalobkyně a nezletilého dítěte, ale souvisí s provozem majetku, jehož pořízení ani užívání není nezbytné pro výkon osobní péče o dítě, a jehož náklady proto nelze přenášet na žalovaného v rámci stanovení vyživovací povinnosti.
13. Příjmy žalobkyně se skládají z dávek státní sociální podpory a hmotné nouze. Žalobkyně pobírá příspěvek na bydlení ve výši 8 496 Kč a rodičovský příspěvek ve výši 14 583 Kč měsíčně. Žalobkyni byla v průběhu mateřské dovolené rovněž vyplacena náhrada za nevyčerpanou dovolenou. Soud při úvaze o výši přiměřeného výživného vědomě nevzal plně v úvahu vyplacenou náhradu za nevyčerpanou dovolenou, jelikož se jedná o plnění kompenzační povahy, které představuje náhradu za již vzniklý, avšak nevyčerpaný nárok na dovolenou z předchozí pracovní činnosti žalobkyně. Tuto dovolenou mohla žalobkyně vyčerpat ještě před narozením dítěte, skutečnost, že k jejímu vyčerpání nedošlo a byla následně proplacena, nemůže jít k tíži žalobkyně tím, že by vedla ke snížení vyživovací povinnosti žalovaného. Soud ani nevzal zcela v úvahu rodičovský příspěvek ve výši 14 583 Kč měsíčně. Tento příspěvek totiž není pevně daný, ale jeho výši si může žalobkyně v rámci zákonného limitu sama zvolit. V praxi je přitom běžné, že rodiče (zejména matky) v situaci nedostatku finančních prostředků čerpají rodičovský příspěvek ve vyšší měsíční částce, aby si zajistily krátkodobě dostatek prostředků k úhradě svých potřeb. Celková částka rodičovského příspěvku je však limitována (aktuálně 350 000 Kč), a její vyšší čerpání proto vede k jeho rychlejšímu vyčerpání. V projednávané věci by tak při současném nastavení došlo k vyčerpání dávky již v lednu 2028. Současně je nutné zohlednit, že nezletilý jméno FO se narodil dne datum, a v době vyčerpání rodičovského příspěvku ještě nedosáhne věku tří let, resp. tohoto věku dosáhne až dne datum. Podle právní úpravy předškolního vzdělávání přitom platí, že přednostně přijaty do mateřské školy jsou ty děti, které dosáhnou věku tří let do 31. 8. příslušného roku. V daném případě tak není jisté, že nezletilý bude moci nastoupit do mateřské školy již od září 2028. Lze proto důvodně předpokládat, že i po vyčerpání rodičovského příspěvku bude péče o dítě nadále zajišťována převážně žalobkyní, což bude i nadále omezovat její pracovní a výdělečné možnosti. Za této situace je třeba stanovit přiměřené výživné tak, aby žalobkyně nebyla nucena čerpat rodičovský příspěvek ve vyšší měsíční výši pouze z důvodu absence podpory ze strany otce. Naopak je žádoucí, aby si mohla výši rodičovského příspěvku rozložit v čase a zajistit si tak finanční prostředky i pro období, kdy dítě ještě nebude možné umístit do předškolního zařízení a žalobkyně nebude moci nastoupit do zaměstnání.
14. S ohledem na shora uvedené, jakož i s přihlédnutím k tomu, že nárok dle § 920 odst. 1 o. z. má být stanoven tak, aby z něj mohly být v přiměřeném rozsahu hrazeny veškeré odůvodněné potřeby matky, dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně na výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně je důvodný. Uvedená částka odpovídá odůvodněným a přiměřeným potřebám žalobkyně v dané životní situaci a současně nepředstavuje nepřiměřenou zátěž pro žalovaného s ohledem na jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný a neposkytl soudu žádné relevantní údaje o svých příjmových a majetkových poměrech, ačkoliv jej k tomu soud vyzýval. Za této situace byl soud nucen vycházet z dostupných informací a obecných statistických údajů. Podle tvrzení žalobkyně dosahoval žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru Anonymizováno v prosinci roku 2025 příjmu přibližně 50 000 Kč hrubého měsíčně. Tomu odpovídají i obecné statistické údaje, podle nichž medián mezd mužů činil ve 4. čtvrtletí roku 2025 částku 48 342 Kč a průměrná mzda v 1. čtvrtletí roku 2026 činila 50 282 Kč, přičemž hrubý medián měsíční mzdy Anonymizováno ve Středočeském kraji v roce 2025 dosahoval 37 524 Kč. I pokud by soud vycházel z této nižší hodnoty odpovídající mediánu dané profese, je zřejmé, že žalovaný se nachází ve výrazně příznivější finanční situaci než žalobkyně. Na rozdíl od žalobkyně není jeho pracovní aktivita omezena péčí o nezletilé dítě a má reálnou možnost svou výdělečnou činnost dále rozšiřovat a zvyšovat své příjmy. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost vůči nezletilému jméno FO, k němuž dosud nebylo výživné stanoveno. Za těchto okolností soud uzavírá, že požadovaná výše výživného 6 000 Kč měsíčně odpovídá nejen potřebám žalobkyně, ale i reálným schopnostem a možnostem žalovaného, a je tedy spravedlivá.
15. Soud proto uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 6 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 14. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Podle § 922 odst. 2 občanského zákoníku lze výživné pro neprovdanou matku přiznat i zpětně, nejdéle však za dobu dvou let ode dne porodu. S ohledem na tuto právní úpravu soud shledal požadavek žalobkyně na přiznání výživného od datum důvodným a počátek vyživovací povinnosti stanovil k tomuto dni. Konec vyživovací povinnosti soud určil ke dni datum, tedy k okamžiku dosažení dvou let věku nezletilého dítěte ve smyslu § 920 odst. 1 občanského zákoníku . Výrok o výživném je předběžně vykonatelný podle § 162 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť jde o rozsudek ukládající plnění výživného. Podle § 160 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. u předběžně vykonatelných rozsudků soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Žalovaný je tedy povinen plnit uložené výživné již od doručení rozsudku, ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku, a to bez ohledu na to, zda rozsudek již nabyl právní moci (výrok I. rozsudku).
16. Dlužné výživné pak soud určil za období od datum do datum, tedy do měsíce, v němž byl vyhlášen tento rozsudek. Soud při rozhodování o způsobu úhrady dlužného výživného přihlédl k tomu, že dlužné výživné za období od datum do datum činí celkem 36 000 Kč, což představuje pro žalovaného jednorázově významnou finanční zátěž. Současně však nelze přehlédnout, že se jedná o plnění, které mělo být poskytováno průběžně a jehož nehrazení dopadalo nepříznivě na majetkovou situaci žalobkyně v době, kdy byla v důsledku péče o dítě výrazně omezena ve své výdělečné činnosti. Soud proto považoval za spravedlivé stanovit žalovanému možnost splácet dlužné výživné ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a to současně s běžným výživným. Takto stanovený splátkový kalendář podle názoru soudu přiměřeně vyvažuje zájmy obou účastníků řízení. Na straně jedné umožňuje žalovanému postupné uhrazení dluhu bez nepřiměřeného zásahu do jeho majetkových poměrů, na straně druhé však zajišťuje, že žalobkyni bude dlužná částka uhrazena v rozumné době. Soud přitom zdůrazňuje, že stanovení splátek představuje toliko možnost ve prospěch žalovaného, a nebrání mu v tom, aby dlužné výživné uhradil jednorázově v plné výši či splácel ve vyšších částkách. Pro zajištění řádného a včasného plnění stanovil soud zároveň tzv. ztrátu výhody splátek, tedy že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stane splatným celý dosud neuhrazený dluh. Toto opatření slouží k motivaci žalovaného k řádnému plnění jeho vyživovací povinnosti a odpovídá ustálené soudní praxi (výrok II. rozsudku).
17. Žalobkyně se domáhala stanovení výživného za období od datum po dobu dvou let. Podle § 920 odst. 1 občanského zákoníku však lze výživné pro neprovdanou matku přiznat pouze po dobu dvou let od narození dítěte, tedy v daném případě do datum. Soud proto v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaný přispíval na její výživu částkou 6 000 Kč měsíčně i za období od datum do datum, žalobu zamítl, neboť přesahuje zákonem stanovenou maximální dobu pro přiznání tohoto nároku (výrok III. rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, jelikož žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025 -615, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby a účast při soudním jednání). Jejich zaplacení soud uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a(výrok IV. rozsudku).
19. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle kterého, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. V souzené věci byla žalobkyně v souladu s § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od soudního poplatku osvobozena, přičemž v řízení byla úspěšná. Žalovaný není od placení soudního poplatku osvobozen, a proto mu byla uložena povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek v částce 3 820 Kč, což je částka stanovená podle položky 7 písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve lhůtě podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok V. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Výrok I. rozsudku je podle § 162 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. předběžně vykonatelný. Podle § 160 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen plnit již od doručení rozsudku. Žalovaný je proto povinen hradit výživné ve lhůtách stanovených ve výroku rozsudku již ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to bez ohledu na skutečnost, že rozsudek dosud nenabyl právní moci. Případné podání odvolání nemá na předběžnou vykonatelnost tohoto výroku odkladný účinek.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.