Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 32/2026-50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro nahrazení souhlasu s vydáním úschovy
takto:
I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy, a to částky 96 443 Kč ze soudní úschovy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, žalobkyni.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy, a to částky 96 443 Kč ze soudní úschovy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , žalobkyni.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svým podáním ze dne datum domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením právnická osoba ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo podle § 80 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o uložení peněžních prostředků ve výši částka, původně zajištěných na bankovním účtu č. č. účtu, do úschovy Okresního soudu v adresa vedené pod sp. zn. spisová značka. Dne datum byla účetní žalobkyně jméno FO telefonicky kontaktována neznámou osobou vydávající se za bankéře Anonymizováno s tvrzením, že má žalobkyně napadený bankovní účet. V návaznosti na uvedené jednání a v důsledku uvedení v omyl provedla z bankovních účtů žalobkyně několik plateb na účet č. č. účtu vedený na jméno žalované Jméno žalované, nar. Datum narození žalované částka, a to dvě platby ve výši částka a částka z účtu č. č. účtu a jedna platba ve výši částka z účtu č. č. účtu. Poté, co byla věc oznámena Policii České republiky, byly na uvedeném účtu zajištěny finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že z účtu byly předtím provedeny opakované hotovostní výběry, podařilo se zajistit pouze částku částka. V rámci prověřování byly na základě prolomení bankovního tajemství zjištěny údaje o majiteli účtu i navazujících transakcích. Bylo zjištěno, že předmětný účet je veden na jméno žalované. Současně bylo zjištěno, že finanční prostředky zaslané z účtů žalobkyně byly po jejich připsání na účet žalované převážně vybrány v hotovosti prostřednictvím bankomatů. Okresní soud v adresa vyzval přípisem ze dne datum žalobkyni jako přihlašovatelku a žalovanou jako příjemkyni, aby sdělily, komu má být předmět úschovy vydán. Žalobkyně podáním ze dne datum požádala o vydání uschované částky. Žalovaná se přes výzvu soudu k žádosti žalobkyně nijak nevyjádřila. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, byl návrh žalobkyně na vydání předmětu úschovy zamítnut s poučením, že souhlas příjemce lze nahradit pravomocným rozsudkem vydaným v řízení podle § 299 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Žalobkyně vyjádřila názor, že jí svědčí právo na vydání předmětu úschovy, neboť finanční prostředky uložené do úschovy představují část peněžních prostředků neoprávněně odčerpaných z jejích bankovních účtů a následně převedených na účet žalované bez právního důvodu. Žalovaná tak získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně, který je povinna vydat podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Částka 96.443 Kč uložená do soudní úschovy představuje část tohoto bezdůvodného obohacení.
2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Anonymizováno. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Mezi Českou republikou a Republikou Anonymizováno není uzavřena mezinárodní smlouva upravující mezinárodní pravomoc soudů a rozhodné právo pro tento typ řízení. Současně se na projednávanou věc nevztahuje ani nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), neboť řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy navazující na úschovu peněžních prostředků zajištěných v trestním řízení nepředstavuje „občanskou ani obchodní věc“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Mezinárodní pravomoc českých soudů proto soud posoudil podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z. m. p. s.“), podle něhož je pravomoc českých soudů dána tehdy, je-li podle procesních předpisů k řízení místně příslušný soud na území České republiky, nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak.
3. Podle § 299 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), je k řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově. Předmět úschovy je v projednávané věci veden u Okresního soudu v adresa, který je proto místně příslušným soudem. Tím je současně založena i mezinárodní pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
4. Při určení rozhodného práva soud vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne datum o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), které obsahuje zvláštní kolizní úpravu bezdůvodného obohacení v čl. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou neexistoval žádný právní vztah, s nímž by tvrzené bezdůvodné obohacení úzce souviselo, a nelze proto použít čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení. Ze zjištěných skutečností však vyplývá, že žalovaná měla v rozhodné době obvyklý pobyt v České republice, kde od datum do datum studovala vysokou školu a dlouhodobě se zdržovala. Jsou proto splněny podmínky čl. 10 odst. 2 nařízení Řím II, podle něhož se bezdůvodné obohacení řídí právem státu, v němž mají obě strany obvyklý pobyt. Rozhodným právem je tedy právní řád České republiky. Nadto nelze pominout, že v daném případě byly finanční prostředky převedeny z bankovních účtů žalobkyně vedených u bank v České republice na bankovní účet žalované vedený rovněž u banky se sídlem v České republice. K nabytí majetkového prospěchu žalovanou tak došlo připsáním předmětných finančních prostředků na její účet vedený v České republice. Rovněž následné dispozice s těmito finančními prostředky probíhaly na území České republiky a zajištění peněžních prostředků provedly orgány činné v trestním řízení České republiky. Za místo, kde došlo k tvrzenému bezdůvodnému obohacení, je proto třeba považovat Českou republiku.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
6. K jednání soudu se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
7. Ze sdělení právnická osoba., ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla v akademickém roce 2025/2026 studentkou 1. ročníku bakalářského studijního programu Cestovní ruch studovaného v prezenční formě.
8. Z obsahu spisu soud dále zjistil, že právnická osoba eviduje u žalované adresu adresa.
9. Z lustrace Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, soud zjistil, že žalované bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na období od datum do datum.
10. Ze spisu Okresního soudu v adresa vedeného pod sp. zn. spisová značka, zejména z usnesení právnická osoba, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru adresa, ze dne datum, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že policejní orgán rozhodl podle § 80 odst. 1 trestního řádu o uložení peněžních prostředků ve výši částka do úschovy Okresního soudu v adresa. Jednalo se o peněžní prostředky původně zajištěné na bankovním účtu č. č. účtu. Z odůvodnění uvedeného usnesení vyplývá, že na tyto finanční prostředky uplatňovala právo jiná osoba a existovaly pochybnosti o tom, komu svědčí právo k jejich vydání. Z téhož usnesení soud dále zjistil, že dne datum přijala právnická osoba trestní oznámení jméno FO, účetní žalobkyně. Ta uvedla, že dne datum byla telefonicky kontaktována osobou vydávající se za pracovníka banky Anonymizováno, která ji informovala o údajném napadení bankovního účtu. V důsledku uvedení v omyl následně provedla z bankovních účtů žalobkyně několik plateb na různé bankovní účty vedené u tuzemských bank, přičemž na účet č. č. účtu byla převedena částka v celkové výši částka. V rámci prověřování věci byly na základě postupu podle § 8 odst. 2 trestního řádu vyžádány informace k předmětnému bankovnímu účtu a k pohybům na něm. Bylo zjištěno, že účet č. č. účtu byl veden na jméno žalované Jméno žalované, narozené rodné přijmení Datum narození žalované, bytem adresa. Současně bylo zjištěno, že finanční prostředky převedené na uvedený účet byly po jejich připsání z převážné části vybrány v hotovosti prostřednictvím bankomatů. Vzhledem k tomu, že k výběrům části převedených finančních prostředků došlo ještě před zásahem policejního orgánu, podařilo se zajistit pouze částku částka, která byla následně podle § 80 odst. 1 trestního řádu uložena do úschovy soudu.
11. Z přípisu Okresního soudu v adresa ze dne datum soud zjistil, že o uložení peněžních prostředků do soudní úschovy a o podmínkách jejich vydání byli vyrozuměni účastníci řízení o úschově, a to právnická osoba jako složitel, žalovaná jako příjemce a žalobkyně jako přihlašovatelka. Současně byli poučeni, že předmět úschovy bude vydán tomu z účastníků, který o jeho vydání požádá, jestliže s vydáním vysloví souhlas ostatní účastníci řízení, popřípadě bude jejich souhlas nahrazen pravomocným rozhodnutím soudu.
12. Z podání žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně požádala o vydání peněžních prostředků uložených do soudní úschovy ve výši částka a navrhla, aby byly převedeny na její bankovní účet č. č. účtu.
13. Z přípisu Okresního soudu v adresa ze dne datum soud zjistil, že žalovaná jako příjemce byla vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k žádosti žalobkyně o vydání předmětu úschovy. Současně byla poučena, že bez souhlasu ostatních účastníků řízení nelze předmět úschovy vydat.
14. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že návrh žalobkyně jako přihlašovatelky na vydání předmětu úschovy byl zamítnut. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že žalovaná jako příjemce na výzvu soudu nereagovala a neudělila souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobkyni. Současně se žalované nepodařilo doručit vyrozumění o přijetí předmětu úschovy ani výzvu k vyjádření. Žalovaná nereagovala ani na oznámení o uložení zásilky a na zveřejněné sdělení soudu. Soud proto postupoval podle § 298 odst. 1 z. ř. s. a návrh žalobkyně zamítl.
15. Z potvrzení o provedení transakcí vystaveného bankou Anonymizováno, a. s., soud zjistil, že dne datum byly z bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu na bankovní účet žalované č. č. účtu odeslány dvě platby, a to ve výši částka a částka. Téhož dne byla na tentýž účet žalované z bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu odeslána další platba ve výši částka. Na účet žalované tak byla dne datum z účtů žalobkyně převedena celková částka částka.
16. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
17. Podle § 80 odst. 1 trestního řádu, není-li věci, která byla vydána nebo odňata k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo jiná osoba, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila uplatnila v občanskoprávním řízení.
18. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s. souhlas příjemce nebo přihlašovatele s vydáním předmětu úschovy lze nahradit pravomocným rozsudkem soudu. K řízení podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově (odst. 2).
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
20. V projednávané věci jde o to, že do úschovy soudu byly podle § 80 odst. 1 trestního řádu uloženy peněžní prostředky ve výši částka, které byly zajištěny na bankovním účtu žalované. Vznikla tak zvláštní úschova podle § 300 a násl. z. ř. s., která není klasickou soluční úschovou, tedy úschovou za účelem splnění závazku ve smyslu § 290 z. ř. s.
21. Z ustálené judikatury vyplývá, že uložení věci do úschovy podle § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu slouží k odstranění pochybností o tom, komu svědčí právo na její vydání, tedy zda osobě, která věc vydala nebo jíž byla odňata, či jiné osobě uplatňující k věci vlastnické nebo jiné právo. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zdůraznil, že účelem navazujícího řízení je uspořádat právní poměry mezi dotčenými osobami způsobem, který zabrání vzniku dalších sporů o předmět úschovy; soud proto zkoumá, komu z hlediska hmotného práva svědčí právo na vydání předmětu úschovy.
22. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že dne datum byly z bankovních účtů žalobkyně na účet žalované vedený pod č. č. účtu převedeny finanční prostředky v celkové výši částka. Současně bylo prokázáno, že uvedené převody byly uskutečněny v důsledku podvodného jednání osoby vystupující jako pracovník banky, která uvedla účetní žalobkyně v omyl. Dále bylo zjištěno, že část takto převedených finančních prostředků byla orgány činnými v trestním řízení na účtu žalované zajištěna a částka částka byla následně podle § 80 odst. 1 trestního řádu složena do úschovy Okresního soudu v adresa. Není přitom sporu o tom, že tato částka představuje část finančních prostředků pocházejících z převodů uskutečněných z účtů žalobkyně na účet žalované.
23. Za prokázané soud považuje rovněž to, že k převodu finančních prostředků došlo bez vůle žalobkyně poskytnout žalované jakékoliv plnění a bez existence právního důvodu, který by takový převod odůvodňoval. Žalobkyně tedy neposkytla žalované předmětné finanční prostředky na základě smlouvy ani jiného právního titulu a neměla v úmyslu žalovanou majetkově obohatit.
24. Je sice pravdou, že v okamžiku zajištění finančních prostředků byla žalovaná majitelkou účtu, na němž byly tyto prostředky vedeny, a byla tedy nositelkou pohledávky vůči bance. Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že jí svědčí hmotněprávní právo k předmětu úschovy. Jak vyplývá z ustálené judikatury, v řízení o vydání předmětu úschovy je rozhodující, komu podle hmotného práva náleží právo na vydání předmětu úschovy, nikoliv pouze to, na čím účtu byly peněžní prostředky evidovány. Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že převodem peněz na bankovním účtu se zpravidla rozumí postoupení pohledávky, popřípadě převzetí dluhu, nejde-li o převod uskutečněný v rámci téže banky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). I v případě peněžních prostředků představujících pohledávku vůči peněžnímu ústavu je proto třeba zkoumat, komu z hlediska hmotného práva svědčí nárok na jejich vydání.
25. Žalovaná se k žalobě ani v průběhu předchozího úschovního řízení nijak nevyjádřila. Netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit její právo k předmětu úschovy, neuvedla žádný právní důvod, na jehož základě jí byly předmětné finanční prostředky poskytnuty, a nezpochybnila ani skutková tvrzení žalobkyně podložená provedenými důkazy.
26. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že peněžní prostředky složené do soudní úschovy představují část majetkového prospěchu získaného žalovanou na úkor žalobkyně bez právního důvodu. Žalobkyni proto svědčí právo na vydání předmětu úschovy odpovídající jejímu nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaná neposkytla souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobkyni a současně bylo prokázáno, že hmotněprávní nárok k předmětu úschovy náleží žalobkyni, byly splněny podmínky pro nahrazení souhlasu žalované rozsudkem podle § 299 odst. 1 z. ř. s. Soud proto žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto proti žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů právního zastoupení advokátem. Ty tvoří odměna za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a účasti při jednání soudu. Při tarifní hodnotě částka činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částka, celkem tedy částka. Dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem částka. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni rovněž náhrada této daně podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka. Celkové náklady řízení tak představují částku částka.
28. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li účastníka, kterému byla přiznána náhrada nákladů řízení, advokát, je osoba povinná k náhradě těchto nákladů povinna zaplatit přiznanou náhradu přímo tomuto advokátovi. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro určení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.