Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 117/2026-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného bytem a sídlem Adresa žalovaného
o zaplacení 22 947,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 14 147,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 14 147,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 24 147,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání spisová značka ze dne 27. 2. 2026, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, na který žalovaný nesplatil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o úvěru na podporu a rozvoj podnikání spisová značka bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 2. 2026, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Nebylo prokázáno ničím nepodložené tvrzení žalobkyně, že žalovaný uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolení; nebylo to prokázáno ani čestným prohlášením o použití finančních prostředků, ani žádostí o poskytnutí úvěru na podporu a rozvoj podnikání, ve nichž žalovaný prohlásil, že finanční prostředky získané z úvěru použije na účel spojený s financováním své podnikatelské činnosti, konkrétně na proplacení faktury, a že oborem jeho podnikání jsou služby, neboť jde o nekonkrétní prohlášení, která se jeví pouze účelově. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč platbou ze dne 27. 2. 2026. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný nesplatil ničeho. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
4. Závěr o skutkovém stavu je tedy takový, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a žalovaný nesplatil ničeho. Nebylo prokázáno, že žalovaný uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolení, ani že žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.
5. Podle § 419 obč. zák. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském, nikoli podnikatelském úvěru, neboť smlouva vykazuje všechny pravidelné znaky spotřebitelského úvěru, kterými jsou např. netransparentní, adhezní podmínky a zjevně nepřiměřená roční procentní sazba nákladů (252 %), a žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat na uzavření smlouvy v rámci podnikatelské činnosti žalovaného. Samotná okolnost, že žalovaný byl držitelem živnostenského oprávnění, ani označení smlouvy jako podnikatelské a žalovaného jako podnikatele, takovými skutečnostmi nejsou, neboť o vlastním účelu uzavření smlouvy nevypovídají ničeho; vztah žalobkyně a žalovaného je navíc zcela zjevně asymetrický.
7. Soud potom dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.
8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 10 000 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
9. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
10. Ještě nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že ujednání o úrocích ve výši 252 % ročně je zcela zjevně nemravné; neplatnost ujednání o úrocích je tedy dalším, samostatným důvodem, pro který mohla být žaloba (částečně) zamítnuta.
11. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.
12. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku je přípustné odvolání a lze je podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.