Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 77/2026-37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, státní příslušník Anonymizováno, posledně bytem Adresa žalovaného Anonymizováno
o zaplacení 52 108,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 680 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 30 428,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 379, 28 Kč od 28. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 699,28 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení zamítá.
III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 465,1 Kč zamítá.
IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z částky 23 290,38 Kč od 28.11. 2025 do zaplacení zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 680 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 30 428,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 379, 28 Kč od 28. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 699,28 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení zamítá.III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 465,1 Kč zamítá.IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z částky 23 290,38 Kč od 28.11. 2025 do zaplacení zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 52 108,22 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum (dále jen „Smlouva“), kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný se vedle vrácení jistiny zavázal uhradit úrok v pevné výši 1 268 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 4 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 480 Kč se zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 11. 2025. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas. Uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 320 Kč dne 28. 9. 2024, další plnění již neposkytl. Ke dni splatnosti celé pohledávky tak zůstala neuhrazena jistina ve výši 23 290,38 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 088,90 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11 375 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 214,72 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 3 857,14 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 9 282,08 Kč a vyčíslený zákonný úrok z prodlení ve výši 1 465,10 Kč, jakož i úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny 23 290,38 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 379,28 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2026, na kterou však nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě jako takové nevyjádřil.
3. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Anonymizováno, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis). Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je úvěrová smlouva a žalovaný se v době podání žaloby fakticky zdržoval ve Anonymizováno v Anonymizováno (i předtím ve Smlouvě uvedl jako doručovací adresu českou adresu), shledal soud pravomoc českých soudů. Skutečnost, že žalovaný měl na Anonymizováno evidován trvalý pobyt, na tomto závěru nic nemění, neboť tento údaj má pouze evidenční povahu. Rozhodným právem je české právo, neboť si smluvní strany rozhodné právo nezvolily a byly splněny podmínky pro použití čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I). Předmět Smlouvy spočíval v poskytnutí úvěru českým věřitelem z titulu jeho podnikatelské činnosti (spočívající mj. v poskytování spotřebitelských úvěrů), a proto smlouva podléhá českému právu.
4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 22. 9. 2026 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala se žalovaným dne datum Smlouvu (o úvěru), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč jakožto neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 1 268 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 4 500 Kč, tedy celkově měl žalovaný vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 46 480 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru tak činila 14 měsíců (vše zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil toliko částku 3 320 Kč dne 28. 9.2024 (zjištěno z transakční historie). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni dne datum, což právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 6. 1. 2026 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky do 24. 3. 2026 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2026 a podacího lístku z téhož dne).
6. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, zaznamenaných v Žádosti o úvěr (dále jen „Žádost“), a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a insolvenčního rejstříku. Ze Žádosti vyplývá, že žalovaný uvedl, že je od 21. 6. 2024 na dobu určitou do 31. 5. 2025 zaměstnán u společnosti Anonymizováno Anonymizováno jméno FO, IČO IČO, že výše jeho měsíčního příjmu činí celkem 32 463 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 16 800 Kč, z toho činí částku 800 Kč náklady na bydlení, energie, částku 4 500 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady, a částku 11 500 Kč srážky ze mzdy, výživné, dále byl použitelný měsíční příjem vypočten na částku 15 663 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u přítelkyně, je ženatý a má vyživovací povinnost vůči dalším dvěma osobám. Právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila příjem žalovaného potvrzením o výši příjmu ze dne 25. 9. 2024, ze kterého vyplývá, že žalovaný pracoval u shora uvedeného zaměstnavatele na pozici Anonymizováno, pracovní poměr vznikl dne 1. 6. 2024 a byl uzavřen na dobu určitou do 31. 5. 2025. Za poslední 3 měsíce činil průměrný měsíční příjem žalovaného 32 463 Kč čistého, srážky ze mzdy na základě výkonu rozhodnutí činí 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisem z bankovních účtů žalovaného. Žalobkyně toto tvrzení ničím nedoložila, neprokázala jej tak ani přes poučení.
7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření Smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.
8. Na předmětnou Smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť Smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první téhož zákonného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku 25 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, což se nestalo, neboť nebyly doloženy žádné listiny, které by prokazovaly zkoumání reálných výdajů žalovaného před uzavřením Smlouvy. Je tak evidentní, že právní předchůdkyně se vůbec nezabývala výdaji žalovaného, takže tyto nemohla poměřit s jeho příjmy. V tomto ohledu se spokojila pouze s informacemi deklarovanými žalovaným (které jsou samy o sobě velmi nevěrohodné co do své výše), což je zcela nedostatečný přístup. Navíc nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zohledněny probíhající exekuce proti žalovanému a ani nebylo zohledněno, že žalovaný má celkem pět vyživovacích povinností, což je soudu známo z úřední činnosti.
13. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, neboť došlo k navýšení samotné jistiny o téměř jednou tolik. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátil však jen 3 320 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 680 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, přičemž splatnost byla určena podle výzvy k plnění, když měl zaplatit do 24. 3. 2026 a od 25. 3. 2026 byl tedy žalovaný v prodlení. Podle § 1970 o. z. byla výše zákonného úroku stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
15. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.
16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla z větší míry neúspěšná, žalovanému však žádné náklady nevznikly a poměrné rozdělení nákladů řízení považoval soud za nedůvodné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).