Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 192/2026-61
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Škodovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 92 294,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 54 867,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 820,42 Kč a ve výši 11,50 % od 29. 11. 2025 do zaplacení z částky 54 867,71 Kč, a na nákladech řízení k rukám tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem částku 3 852 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 37 426,96 Kč s úrokem ve výši 5 130,50 Kč a ve výši 11,50 % od 26. 1. 2026 do zaplacení z částky 79 358,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % od 29. 11. 2025 do zaplacení z částky 25 390,35 Kč, se zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 54 867,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 820,42 Kč a ve výši 11,50 % od 29. 11. 2025 do zaplacení z částky 54 867,71 Kč, a na nákladech řízení k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, částku 3 852 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 37 426,96 Kč s úrokem ve výši 5 130,50 Kč a ve výši 11,50 % od 26. 1. 2026 do zaplacení z částky 79 358,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % od 29. 11. 2025 do zaplacení z částky 25 390,35 Kč, se zamítá.
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 92 294,67 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 25. 10. 2024 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobce s tímto postupem souhlasil v podané žalobě, žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a doručené mu dne 29. 8. 2026 k uvedenému postupu nevyjádřil.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2024 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdce žalobce zavázal poskytnou žalovanému úvěr, z něhož žalovaný vyčerpal celkem 171 263,08 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a dále zaplatit stanovené úroky v minimálních měsíčních splátkách podle rozpisu plateb. Z výpisu čerpání a umoření soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 171 263,08 Kč a žalovaný ke dni podání žaloby splatil částku 116 395,37 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne 28. 11. 2025 je zřejmé, že pohledávka byla postoupena žalobci. Z dopisu ze dne 10. 2. 2026 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu spisu vyplývá, že původní věřitel neověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem, přičemž soud tyto skutečnosti ověřil lustrací z veřejně dostupných databází.
5. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.
8. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 171 263,08 Kč, ze které žalovaný vrátil pouze 116 395,37 Kč, a tudíž se ve zbytku bezdůvodně obohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Z kopie zpracovávaných osobních údajů z bankovního a nebankovního registru klientských informací vyžádaných soudem nadto vyplývá, že žalovaný měl v rozhodné době několik starších úvěrů (např. právnická osoba. dlužil 112 862 Kč, Anonymizováno,a.s. 67 956 Kč, právnická osoba. 19 500 Kč, právnická osoba. 100 768 Kč, Stavební spořitelně ČR, a.s. 1 824 2287 Kč), a byl tak ve zjevné ekonomické tísni, o úvěruschopnosti žalovaného tedy lze zcela vážně pochybovat. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 54 867,71 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 o.z., který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (zbylou jistinu s úroky z úvěru a část úroků z prodlení), byla v této části žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
10. Poněvadž je žalovaný od 28. 10. 2025 v prodlení se zaplacením jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kapitalizované ke dni 28. 11. 2025.
11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalobci, neboť byl ve sporu úspěšný z 59 % žalobou uplatněného nároku, žalovaný byl úspěšný v 41 % předmětu řízení; žalobci proto byla přiznána náhrada 18 % (59 mínus 41) jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 013 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 13 020 Kč za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. , třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 450 Kč stanovenými podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. , a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů ve výši 3 017,70 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 21 400,70 Kč a osmnáct procent z těchto nákladů činí po zaokrouhlení částku 3 852 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř. , přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh a náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, lze navrhnout výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.