Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 228/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 78 059,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 500 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 30 594,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 300 Kč, se kapitalizovaným úrokem ve výši 2 135,09 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 800 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 165,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 825,16 Kč, se kapitalizovaným úrokem ve výši 2 149,63 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 11 178,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 178,74 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 378,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 780 Kč, na účet Okresního soudu v adresa vedeného u České národní banky č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 500 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 30 594,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 300 Kč, se kapitalizovaným úrokem ve výši 2 135,09 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 800 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 165,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 825,16 Kč, se kapitalizovaným úrokem ve výši 2 149,63 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 11 178,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 178,74 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 378,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 780 Kč, na účet Okresního soudu v , adresa, vedeného u České národní banky č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 094,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, přičemž je ověřila z pracovní smlouvy žalovaného, z jeho výplatních pásek za tři měsíce předcházející žádosti o úvěr a nájemní smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společně s jistinou i částku 21 828 Kč, sestávající se z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 16 220 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku byl žalovaný povinen zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne 4. 4. 2025. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, když na svůj dluh uhradil pouze dne 19. 12. 2023 částku 500 Kč. Ke dni 21. 10. 2025 dlužil žalovaný na jistině 19 500 Kč, na poplatku 20 594,45 Kč, na smluvní pokutě 10 000 Kč, na úroku kapitalizovaném za období od 5. 4. 2025 do 21. 10. 20215 částku 2 135,09 Kč, na zákonném úroku z prodlení kapitalizovaném za totéž období částku 1 300 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení úroku ve výši 12 % ročně z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
2. Dále se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 965,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její tatáž právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, přičemž je výši příjmu ověřila z jeho výplatní pásky za měsíc 06/2023. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společně s jistinou i částku 13 878 Kč, sestávající se z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč, a pojistné ve výši 1 924 Kč. Celkovou částku byl žalovaný povinen zaplatit v 52 týdenních splátkách po 556 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne 17. 7. 2024. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, když na svůj dluh uhradil pouze částku 7 200 Kč. Naposledy žalovaný uhradil dne 19. 12. 2023 částku 500 Kč. Ke dni 21. 10. 2025 dlužil žalovaný na jistině 11 178,74 Kč, na poplatku 9 286,33 Kč, na smluvní pokutě 7 500 Kč, na úroku kapitalizovaném za období od 18. 7. 2024 do 21. 10. 20215 částku 2 149,63 Kč, na zákonném úroku z prodlení kapitalizovaném za totéž období částku 1 825,16 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 11 178,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 178,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k témuž dni své obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení dlužných částek písemně vyzván.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle č.l. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. právnická osoba věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v adresa mezinárodně příslušný k projednání věci.
6. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky v této výši právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit poplatek ve výši 21 828 Kč, který představoval úrok ve výši 16 220 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku 41 828 Kč byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč, přičemž poslední splátka měla činit pouze 2 320 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 4. 10. 2023 včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru).
9. Žalovaný v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, dosáhl učňovského vzdělání, o úvěr žádá z důvodu neočekávaných výdajů, má pět vyživovacích povinností, pracuje na plný úvazek, jeho příjem dosahuje výše 32 458 Kč, přičemž příjmy celé domácnosti činí 84 904 Kč. Žalovaný splácel jiný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně splátkou ve výši 2 446 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje činily odhadem 18 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného jeho pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 7,8/2023 (zákaznická karta včetně dokladů).
10. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaný zaplatil pouze dne 19. 12. 2023 splátku ve výši 500 Kč (přehledová tabulka umoření).
11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 19. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky v této výši právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit poplatek ve výši 11 954 Kč, který představoval úrok ve výši 7 457 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč, a pojistné ve výši 1 924 Kč. Celkovou částku 28 878 Kč byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 52 týdenních splátkách po 556 Kč, přičemž poslední splátka měla činit pouze 522 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 19. 7. 2023 včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru).
12. Žalovaný v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, dosáhl učňovského vzdělání, o úvěr žádá z důvodu nákupu vybavení domácnosti, má pět vyživovacích povinností, pracuje na plný úvazek, jeho příjem dosahuje výše 10 000 Kč, přičemž příjmy celé domácnosti činí 73 000 Kč. Žalovaný jiné závazky nesplácel a jeho měsíční výdaje činily odhadem 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného jeho pracovní smlouvou, rozhodnutím o přiznání dávky a výplatní páskou za měsíc 6/2023, dle které za tento měsíc dosáhl ze zaměstnání příjmu 10 000 Kč (zákaznická karta včetně dokladů).
13. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaný zaplatil v období od 31. 7. 2023 do 19. 12. 2023 ve 4 splátkách celkovou částku 7 200 Kč (přehledová tabulka umoření).
14. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne podaným k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně podacího lístku ze dne 21. 11. 2025).
15. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek do 31. 1. 2026 upomínkou ze dne 16. 1. 2026 odeslanou žalovanému téhož dne (předžalobní výzva k plnění ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne).
16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu:
17. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřených smluv peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaný vrátila právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 500 Kč a 7 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla ani v jednom případě před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Na žalobkyni byly platně postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu shora uvedených smluv. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení jejích dluhů do dne 31. 1. 2026.
18. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
19. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky.
20. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
26. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
27. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
29. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
30. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
31. Dle us§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
32. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
33. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
35. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl v obou případech vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smluvních ujednání částku 20 000 Kč, na níž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku 500 Kč, dále částku 15 000 Kč, na níž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku 7 200 Kč. Žalobkyně nepředložila důkazy, kterými by prokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně uchovat dokumenty, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela, jí byla stanovena § 78 odst. 1 z. s. ú. K prokázání ověření výše příjmu žalovaného žalobkyně předložila pouze výplatní pásku žalovaného za měsíc 6/2023, čímž bylo prokázáno, že žalovaný za měsíc červen obdržel mzdu ve výši 10 000 Kč. K prokázání ověření dalšího příjmu žalovaného a příjmu celé domácnosti žalobkyně nepřeložila ničeho. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala výdaje žalovaného, spokojila se pouze s odhadem jejich výše, jak je žalovaný uvedl, a neznala tedy nejen jejich přesnou výši, ale ani strukturu, tj. jako částku vynakládal žalovaný za bydlení, za stravu, a to nejen svou, ale i svých pěti nezletilých dětí, za telefon, internet, zábavu apod. Pokud žalovaný žádal poskytnutí úvěru na neočekávané výdaje, bylo zřejmé, že žalovaný nevytváří rezervy, tedy že jeho příjem sice může pokrývat výdaje, ale peněz na zbyt nemá. Zda právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných registrech dlužníku, žalobkyně rovněž nedoložila. V případě později sjednaného úvěru však již právní předchůdkyni žalobkyně muselo být jasné, že žalovaný není s to dostát svým závazkům, neboť jeho dřívější úvěr včas a řádně nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla poznat ani v jednom případě dostatečně finanční situaci žalovaného, aby bylo možné posoudit, zda je v jeho možnostech úvěr splácet. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smluv o úvěru. Břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.
36. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).
37. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvy o úvěru, na jejichž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a částka 20 000 Kč, jako neplatné. Převzal-li žalovaný peněžní prostředky na základě neplatných smluv, je povinen tyto částky vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje rozdíl jistiny 20 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, a částky 500 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni na jistinu vrátil, a rozdíl jistiny 15 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, a částky 7 200 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni na jistinu vrátil. adresa 500 Kč a 7 800 Kč žalovaný dosud nevrátil. Aktivní legitimace žalobkyně byla dostatečně prokázána. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a III. tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky 19 500 Kč a 7 800 Kč a i co do úroku z prodlení z těchto částek uplatněného v souladu s § 1970 o. z. od 1. 2. 2026 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla přiznána v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 16. 1. 2026, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do dne 31. 1. 2026. Žalovaný však ničeho neuhradil, proto se dnem následujícím, tj. 1. 2. 2026 dostal do prodlení.
38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
39. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly platně uzavřeny smlouva o úvěru, soudu nezbylo než žalobu do zbytku žalovaných jistin, smluvních pokut, úroků a zákonných úroků z prodlení částečně zamítnout, jak je ve výroku II. a IV. uvedeno.
40. Pro úplnost soud dodává, že účastníci se svojí neúčastí na jednání dne 10. 9. 2026 sami dobrovolně vzdali možnosti být řádně poučeni dle ust. § 118b o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučeni dle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. (zejména v otázce úvěruschopnosti žalované) a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. K tomu soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. adresa : právnická osoba. Beck, 2009, s. 831, 832).
41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by náleželo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměru jeho úspěchu a neúspěchu ve věci. Protože však byl žalovaný během řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení mu nevznikly, a soud proto výrokem V. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
42. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz a soud pokračoval v řízení, je žalobkyni dle položky č. hodnota bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , doměřen poplatek za její návrh do výše dle položky č. hodnota bod 1 písm. b), tj. do výše 5 % z žalované částky. Žalobkyně, která na poplatku za podaný návrh doposud uhradila částku 3 123 Kč, je tak povinna zaplatit na poplatku za podaný návrh ve výši 3 903 Kč doplatek 780 Kč. Lhůta k zaplacení je stanovena dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek je třeba uhradit na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (nařízení exekuce).