Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 147/2026-44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 8.10.2026 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, IČO IČO žalované
sídlem Adresa žalované
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
o 62 000 Kč s příslušenstvím, takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 32 200 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem poté, co tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení 29 800 Kč, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení úroků z prodlení z částky 62 000 Kč ve výši 11,5 % ročně od 2.11.2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6.5.2026 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 62 00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 2.11.2025 do zaplacení z titulu dluhu z úvěru, který žalovaná nesplatila. Věřitel poskytl dne 24.8.2025 částku 35 000 Kč s tím, že mu žalovaná vrátí tuto částku údajně navýšenou o další plnění. Žalovaná přes výzvu dluh nezaplatila. Úvěr měl být údajně podnikatelský.
2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“
3. Žalobkyně alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení. Nebylo účelným účastníky dále upozorňovat, že uplatněný nárok lze posuzovat i z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru a možné protiprávnosti z důvodu lichevní povahy půjčky, a dále že soud, že nemá důvod odchylovat se od právních názorů ve vztahu k úvěrovým „smlouvám“ uzavřeným po internetu. Bylo by třeba předložit důkaz, že osoba, na jejíž účet byla poukázána příslušná částka, souhlasila právě s tím zněním úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně dokládá svůj nárok. Výměna potvrzovacích údajů přes mobilní telefon či internet nepotvrzuje, že žalovaná souhlasila právě s takovým zněním smlouvy, které žalobkyně soudu předložila jako právní titul svých nároků.
4. Soud zjistil tyto skutečnosti: věřitel poukázal dne 24.8.2025 na účet vedený na jméno žalované 35 000 Kč (nesporná skutečnost). Žalovaná dluh nezaplatila, vyjma 2 800 Kč dne 10.10.2025 (zjištění z potvrzení žalované z 28.10.2025, č.l. 40).
Po právní stránce soud věc posoudil takto.
5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku).
6. Žalobkyně poskytla žalované 35 000 Kč. Žalobkyně se vedle tohoto plnění domáhala i dalších plnění ve výši 27 000 Kč, avšak zde se opírala o text, který nazývala „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovanou, jehož uskutečnění však neprokázala, neboť uvedení tištěného jména na tomto dokumentu nepotvrzuje, že žalovaná souhlasila právě s takovým zněním smlouvy, které žalobkyně soudu předložila jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobkyně opírá svůj nárok, nebylo prokázáno. Soud byl na pochybách, zda se žalovaná seznámila právě s tím znění smlouvy, které žalobkyně předkládá. Žalobkyně předkládá důkazy, které jsou zcela ve sféře jeho vůle a moci. Přitom sama žalobkyně si je vědoma, že je vhodné a potřebné mít i externí doklad, což plyne i z toho, že pohledávku dokládá verifikační platbou učiněnou prostřednictvím banky, tj. třetího subjektu.
7. I kdyby soud takto předložený text nehodnotil, pak by smlouva byla neplatná pro nesplnění předsmluvní povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť věřitel nepředložil listiny, jak před poskytnutím úvěru zkoumal plnění dosavadních závazků žalované a z jakých konkrétních příjmů a výdajů vycházel a jakými konkrétními doklady byly doloženy (standardní účetní výkaznictví). I kdyby mělo jít o úvěr podnikatelský, věřitele by tato povaha vztahu nezbavovala prevenční povinnosti prověřit kredibilitu žalované. Předložené listiny ani neprokazovaly, že by šlo o úvěr podnikatelský, neboť účel a použití prostředků nebylo vázáno na živnostenský status žalované (ani předložené bank ID, č.l.16 nevázne na podnikatelském statutu žalované). Zástupkyně žalované navíc namítala (č.l. 22), že žalovaná byla objektivně předlužena (z dostupných registrů plynula dluhová služba žalované ve výši 30 000 Kč měsíčně – listina předložená žalovanou, č.l. 25-32). Možnosti a schopnosti žalované v té době ani nyní neumožňují poskytnutou částku splatit naráz.
8. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 35 000 Kč, které žalovaná nevrátila vyjma 2 800 Kč a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání částky rozdílu, tedy 32 200 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Možnost žádat úrok z prodlení podle obecné úpravy občanského zákoníku (§ 1970) je dotčena zvláštní úpravou obsaženou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který povinnost vrátit dluh váže na možnosti a schopnosti dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.04.2024 sp. zn. Anonymizováno. Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. Aktuální možnosti a schopnosti žalované, dle jejího tvrzení, neoponovaného žalobkyní, neumožňují splácet více, než 1 500 Kč měsíčně. (výrok I.).
9. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, o níž se tvrzený nárok v této části opíral, kdy prodlení žalované dosud nezapočalo (výrok II.). Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022)
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, (dále „o. s. ř.“), kdy s ohledem na zamítnutou část nároku, včetně příslušenství byl úspěch a neúspěch účastnic stejný.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.