Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
59 C 222/2026-41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Matějem Černým, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 59 616,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 975,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 975,40 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 46 641,19 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 317,02 Kč od 5. 10. 2025 do 27. 4. 2026, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 341,62 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 975,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 975,40 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 46 641,19 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 317,02 Kč od 5. 10. 2025 do 27. 4. 2026, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 341,62 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované, kterému bylo dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti vyplaceno bezhotovostně v období od 3. 4. 2025 do 7. 6. 2025 celkem 26 200 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny poplatky za vyplácení tranší úvěru, poplatky za službu „Klidné spaní“ a poplatky za službu „Presto“ spolu s ujednaným úrokem, v pravidelných splátkách, žalovaný splátky řádně nehradil, proto žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni 4. 10. 2025. K zaplacení zbývá dlužná jistina 24 600 Kč, poplatek za vyplácení tranší úvěru 113,43 Kč, úrok ve výši 31 461,86 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 493,74 Kč a smluvní pokuta pro případ prodlení ujednaná v čl. VIII. odst. 1 Smlouvy ve výši 2 837,71 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši pouze za 90 dnů od 6. 7. 2025 do 4. 10. 2025, ačkoliv prodlení trvá). Z celkové částky 59 616,59 Kč s příslušenstvím již žalovaná ničeho, ani přes písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:
- z listiny označené smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 3. 4. 2025, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník s tím, že předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 24 700 Kč jako spotřebitelský úvěr, s úrokovou sazbou 1.066 % denně, RPSN 2 197,20 %. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, za žalovanou podpisem opatřena není;
- z listiny označené identifikované příjmy, že žalobkyní byl ověřen čistý měsíční příjem žalované;
- z listiny označené výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, že v této jsou vedle osobních údajů žalované minimální výdaje 12 089,50 Kč, měsíční ověřený čistý příjem ve výši 20 000 Kč;
- ze sdělení právnická osoba. ze dne 12. 8. 2026, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná a na tento účet byl v období od 1. 4. 2025 do 31. 10. 2025 připsáno celkem 26 200 Kč od žalobkyně;
- z výzvy k úhradě ze dne 19. 4. 2026 vč. potvrzení o jejím podání ze dne 21. 4. 2026, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 62 228,34 Kč do tří dnů, jež byla odeslána na adresu žalované dne 21. 4. 2026.
5. Pokud soud provedl další důkazy (zejména čtením listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, Informace pro spotřebitele, Informace o zprostředkovateli), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.
6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně se dne 3. 4. 2025 dohodla s žalovanou, že jí poskytne částku až 24 700 Kč, z čehož žalovaná čerpala celkem částku 26 200 Kč, bezhotovostně na účet žalované, kterou měla následně žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátit, což neučinila. Žalovaná byla proto dne 19. 4. 2026 prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů s tím, že výzva byla dne 21. 4. 2026 zaslána na adresu žalované.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky byla dne 3. 4. 2025 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.
14. Žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak ze žádných listin jí předložených takové zkoumání nevyplývá, neboť z nich nelze zjistit (potažmo ověřit) relevantní informace o pravidelném hospodaření žalované za delší časové období. Žalobkyní předložené listiny „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba“, „Identifikované příjmy“ nejsou způsobilé samy o sobě poměry žalované prokázat. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 18. 9. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
15. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 26 200 Kč převodem na bankovní účet, jehož je majitelem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila celkem 13 224,60 Kč. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 12 975,40 Kč. Žalovaná pak netvrdila ani neprokázala, že by tuto částku žalobkyni uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalované, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 12 975,40 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
16. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 28. 4. 2026 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dne 19. 4. 2026, odesláno dne 21. 4. 2026, přičemž výzva jí byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 24. 4. 2026. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu k plnění byla tak povinen plnit do 27. 4. 2026. Lze tedy shrnout, že od 28. 4. 2026 je žalovaná v prodlení s úhradou žalované částky. Úrok z prodlení byl pak soudem přiznán v zákonné výši v souladu nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v rozhodné době činil 11,50 %.
17. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.
18. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalované dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
19. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.