Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 188/2026-58
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 971 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.971 Kč spolu s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 17.971 Kč od 5.8.2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.003,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.971 Kč spolu s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 17.971 Kč od 5.8.2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.003,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce , Jméno advokátky, .
1. Žalobou podanou k soudu dne 5. 3. 2026 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázána k povinnosti zaplatit mu částku ve výši 17 971 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel dne 29. 5. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 8. 2025. Žalovaný se dostal s úhradou poskytnutého úvěru do prodlení. Nárokovaná částka ve výši 17 971 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 3 971 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky Anonymizováno. Původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána žalovanému dne 22. 12. 2025.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 14. 4. 2026 pod č. j. EPR 56259/2026-7 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 8. 9. 2026. Žalobce se z jednání řádně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce, žalovaného. Na jednání soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici.
4. Ze smlouvy, která byla uzavřena dne 29. 5. 2025, mezi původním věřitelem jako věřitelem a žalovaným jako klientem, bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 14 000 Kč, a to převodem na bankovní účet číslo č. účtu. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli poskytnutou částku společně s úrokem, přičemž mezi stranami bylo dohodnuto, že žalovaný může poskytnutý úvěr splatit ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, kdy v daném případě je povinen uhradit toliko jistinu, v případě splácení ve formě měsíčních splátek se pak žalovaný zavázal hradit splátky ve výši 5 % jistiny spolu s úrokem přirostlým za posledních 30 dnů, smluvní úrok byl sjednán ve výši 279,83 % p.a. Úvěr měl být splacen maximálně ve formě 12 měsíčních splátek. Z výpisu z bankovního účtu původního věřitele soud zjistil, že původní věřitel dne 29. 5. 2025 zaslal na účet č. č. účtu, který je veden na jméno žalovaného, kdy se dále jedná se o účet uvedený ve smlouvě, částku ve výši 14 000 Kč. Z listiny označené jako potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný po uzavření smlouvy původnímu věřiteli ničeho neuhradil.
5. Soudu byly předloženy upomínky zasílané žalovanému dne 4. 7. 2025 a dne 4. 8. 2025 a předžalobní upomínka právní zástupkyně žalobce ze dne 18. 12. 2025, která soudu byla předložena spolu s dokladem o jejím odeslání žalovanému.
6. Soudu byla k osvědčení aktivní legitimace žalobce předložena smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka vůči žalovanému byla na žalobce postoupena. Soudu bylo rovněž předloženo oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, které žalovanému bylo zasláno společně s předžalobní výzvou.
7. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelskému úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situaci spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Bylo prokázáno, že původní věřitel měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstvu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrované plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje svoje peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil.
14. Žalobcem nebylo v řízení ani tvrzeno, že před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Soudu nebyl předložen jediný důkaz ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného předtím, než uzavřel výše označenou smlouvu o úvěru. Soud měl v úmyslu dát žalobci poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. u ústního jednání, v rámci kterého by žalobce vyzval k předložení důkazů, k jeho tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla skutečně prověřována úvěruschopnost žalovaného. Žalobce a jeho právní zástupkyně se z ústního jednání omluvili, soud proto nemohl žalobce poučit ve smyslu výše uvedeného. Pokud se jedná o poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jedná se o poučení u ústního jednání. Soud neměl důvod jednání za účelem poučení žalobce odročovat, v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek ze dne 24.3.2010 č. 28 Cdo 3665/2009.
15. V průběhu dokazování bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 14 000 Kč, a to z výpisu z bankovního účtu původního věřitele, který byl konstatován výše. Bylo prokázáno, že žalovaný žalobci, resp. původnímu věřiteli, ničeho nevrátil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě nevráceného úvěru co do částky 14 000 Kč, kterou prokazatelně čerpal a nebyla žalovaným vrácena. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, žalobu zamítl i pokud se jedná o zákonný úrok z prodlení z dlužné částky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně úspěšný žalobce má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení dle míry úspěchu, a to při zohlednění nárokované částky včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají ze 3 úkonů právní služby á 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě a podané žalobě. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 3 režijní paušály á 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH ve výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak náklady řízení dosáhly částky 2 615 Kč. Při zohlednění míry úspěchu ve věci žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 38,37 %, tj. v částce 1 003,40 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobci uhradit k rukám jeho právní zástupkyně.
17. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.