Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 157/2026-55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, o zaplacení 12 185 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 947 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 20. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 6 238 Kč, úroku z prodlení ve výši 69,10 Kč, úroku z prodlení z částky 12 185 Kč od 1. 4. 2026 do 19. 6. 2026 a úroku z prodlení z částky 6 238 Kč od 20. 6. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 4. 6. 2025 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.Anonymizováno.cz) smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, podle které jí poskytla převodem na účet 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a úrok vynesený ve druhé až osmé splátce po 392 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách. Žalovaná však zaplatila jen 2 053 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 30. 1. 2026 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 6 995 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 792 Kč, úroků ve výši 1 568 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z y nazvané úvěrová smlouva soud zjistil, že tato je datována 4. 6. 2025, a na místě podpisu žalované je zde číselný kód, nicméně neobsahuje ani žádný elektronický podpis či časové razítko. Žalobkyně se zde zavazuje poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč a úrok vynesený ve druhé až osmé splátce po 392 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. S ohledem na níže vyložený právní názor soud z této y další skutková zjištění nečinil, stejně jako z přiloženého sazebníku. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jsou zde shrnuty parametry tvrzeného úvěru a z y nazvané informační memorandum o zpracování osobních údajů pak to, že zde žalobkyně uvádí které osobní údaje zpracovává, jak a proč. Z fotografie občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalované.

4. Z y nazvané karta klienta, kde je připojena rovněž tabulka o lustracích ve zde uvedených registrech soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmy žalované ve výši 40 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 5 000 Kč a krom splátek jiným společnostem ve výši 10 000 Kč žádnými výdaji.

5. Z y nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že zde žalobkyně vysvětluje svou metodiku zkoumání úvěruschopnosti klientů a vybranou judikaturu.

6. Z y nazvaných opis výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně eviduje od žalované z účtu č. Anonymizováno dne 4. 6. 2025 platbu ve výši 1 Kč a téhož dne platbu pro žalovanou ve výši 8 000 Kč. Z předložené části výpisu z účtu žalobkyně se pak podává, že žalobkyně dne 4. 6. 2025 žalované na shora uvedené číslo účtu částku 8 000 Kč zaplatila.

7. Z y nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná měla vyčerpat 8 000 Kč a zaplatit celkem 2 053 Kč.

8. Z dopisu ze dne 30. 1. 2026 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamovala žalované, že jelikož se dostala do prodlení, vyzývá ji ke splacení celého úvěru ve výši 12 185 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 2. 2. 2026.

9. Z dopisu ze dne 27. 2. 2026 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 12 185 Kč do 13. 3. 2026, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 2. 3. 2026.

10. Z podacího archu ze dne 15. 12. 2025 soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť ze spisu ani z tvrzení žalobkyně nevyplynulo, co by mělo být žalované tento den zasíláno.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo soud mohl pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a na účet č. Anonymizováno jí dne 4. 6. 2025 poskytla 8 000 Kč. Naopak pak žalobkyně od žalované eviduje úhrady v celkové výši 2 053 Kč. Jelikož se žalovaná měla dostat do prodlení, vyzývala ji žalobkyně k zaplacení 12 185 Kč a následně ještě shodně její zástupce.

12. Předně je nutno uvést, že ohledně uzavření tvrzené smlouvy se žalovanou žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [ ], přičemž svou neúčastí při jednání soudu se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu K tomu je třeba dodat, že žalobkyně, jak již bylo uvedeno, disponuje osobními údaji žalované, avšak neosvětlila, jak tyto údaje zjistila a , která by měla být smlouvou, obsahuje namísto podpisu jakýsi číselný kód bez vazby na žalovanou (resp. žalobkyně alespoň žádnou takovou vazbu netvrdila). Ani z dalších listin se pak nepodává, že by je žalobkyni předala žalovaná, nebo alespoň, že by žalovaná žalobkyni k takovým listinám umožnila přístup. Dlužno dodat, že jelikož označená jako smlouva neobsahuje žádný podpis či alespoň časové razítko, tak i pokud by bylo prokázáno, že osobní údaje žalobkyni předala sama žalovaná, nemohla by tato skutečnost sama o sobě osvědčit, že se žalovaná se žalobkyní dohodla na smlouvě v předloženém znění.

13. I pokud by uzavření smlouvy se žalovanou bylo prokázáno, bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o. z. a , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být úvěr již zesplatněn a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí.

15. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

16. Dále z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně obsáhle vylíčila, jaká je její metodika a shrnula vybranou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Švédského království atp.), nicméně již neuvedla, jak dospěla k příjmům žalované, tj. zda jí je žalovaná sdělila, či zda je jakkoli ověřila a stejně tak nezdůvodnila, jak dospěla k závěru, že žalovaná krom splátek jiným společnostem ve výši 10 000 Kč měsíčně nemá žádné další výdaje. Ostatně pokud by žalovaná měla pravidelně měsíčně tvořit úspory ve výši rozdílu mezi žalobkyní uvedeným příjmem ve výši 40 000 Kč a splátkami ve výši 10 000 Kč, pravděpodobně by žádný bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč nepotřebovala. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na tvrzenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila žalobkyni 2 053 Kč, zbývá k vydání jen 5 947 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalované a dobu uplynulou od jeho vzniku je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů, se nepodává, že by se zaslané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 18. 6. 2026 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 19. 6. 2026, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 20. 6. 2026 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 947 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 20. 6. 2026 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 238 Kč, úroku z prodlení ve výši 69,10 Kč, úroku z prodlení z částky 12 185 Kč od 1. 4. 2026 do 19. 6. 2026 a úroku z prodlení z částky 6 238 Kč od 20. 6. 2026 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.