Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 26/2026-41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, proti žalované Jméno žalované A, narozené Datum narození žalované A, trvale bytem v Adresa žalované A, o zaplacení 75 208,08 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Řízení se, co do zaplacení 1 262 Kč a úroku ve výši 3 568 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 51 960 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se, co do zaplacení 21 986,08 Kč, úroku ve výši 1 553,58 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 73 723,03 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 73 723,03 Kč od 30. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 75 208,08 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o nesplacený úvěr podle smlouvy č. Anonymizováno, uzavřené dne 9. 8. 2024. Uvedla, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované na její bankovní účet č. Anonymizováno částku 75 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit příslušné poplatky (1 500 Kč za zprostředkování úvěru a dále za pojištění) a úrok ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 610 Kč. Žalovaná však zaplatila pouze splátky splatné od 14. 9. 2024 do 14. 8. 2025. Žalobkyně tak využila svého oprávnění a prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 20. 11. 2025 splatným. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 73 723,03 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 223,05 Kč a pojistného ve výši 262 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhala úroku kapitalizovaného za období od 14. 8. 2025 do 19. 11. 2025 ve výši 5 121,58 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 9. 2. 2026 žalobkyně žalobu co do 3 568 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 000 Kč na smluvní pokutě a 262 Kč na pojistném omezila, neboť žalovaná po podání žaloby dne 4. 2. 2026 uhradila 4 830 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle zastavil.

3. Žalovaná k věci pouze uvedla, že smlouvu se žalobkyní prostřednictvím internetu uzavřela a částku 75 000 Kč obdržela.

4. Zy nazvané smlouva o úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované (jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště a bankovní spojení) a údaje o žalobkyni, jako poskytovatelce služby Anonymizováno a je datována 9. 8. 2024. obsahuje ujednání, že žalobkyně převodem na účet poskytne žalované 75 000 Kč, přičemž žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí, zaplatí poplatek ve výši 1 500 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně a poplatek za pojištění ve výši 131 Kč měsíčně, to vše v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 1 610 Kč splatných vždy ke každému 14. dni v měsíci počínaje 14. 9. 2024. Na místě podpisu žalované je uveden SMS kód Anonymizováno. Od zadání kódu nebyla změněna. Z předloženého výpisu z účtu prostřednictvím aplikace BAAPI, že účet č. Anonymizováno/Anonymizováno je účtem žalované vedený Jméno žalované B. Z dopisu ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně potvrzuje odeslání SMS žalované s kódem 258879 k podpisu smlouvy č. Anonymizováno. Jelikož pak dále žalovaná potvrdila, že tuto smlouvu se žalobkyní uzavřela, soud z ní při zjišťování skutkového stavu vycházel. Z přiložených úvěrových podmínek soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

5. Zy nazvané dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že se účastnice dohodly na splátkovém volnu pro splátky splatné dne 14. 2. 2025 a 14. 3. 2025.

6. Z výpisu z účtu žalované prostřednictvím aplikace BAAPI za období od 1. 5. 2024 do 8. 8. 2024 soud zjistil, že sem byla žalované vyplácena mzda (26 219 Kč, 39 780 Kč a 24 152 Kč) Dále žalovaná na tento účet čerpala další úvěry, a to naposledy 29. 7. 2024 částku 30 000 Kč od společnosti Anonymizováno s.r.o., pravidelně splácela úvěr Jméno žalované C po 9 283 Kč měsíčně a ke dni 8. 8. 2024 jí zbýval disponibilní zůstatek 391 Kč.

7. Zy nazvané potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že tímto dopisem ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně potvrzuje, že před uzavřením smlouvy prověřila žalovanou, přičemž ověřila její příjem ve výši 25 000 Kč a dále počítala s výdaji ve výši 18 000 Kč (včetně splátek dvou úvěrů po 9 283 Kč a 3 137 Kč), žalovanou zlustrovala v insolvenčním rejstříku a bankovním a nebankovním registru klientských informací. Z předložené úvěrové zprávy cncb soud zjistil, že ke dni dotazu měla žalovaná dva splátkové úvěry (803 000 Kč a 200 000 Kč) a tři žádosti o kreditní karty. V prodlení nebyla, nicméně zjištěný úvěr od společnosti Anonymizováno s.r.o. zde uveden není.

8. Zy nazvané potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 9. 8. 2024 žalobkyně žalované poukázala převodem na její bankovní účet 75 000 Kč, přičemž žalovaná potvrdila, že tuto částku obdržela.

9. Z listin nazvaných splátkový kalendář soud zjistil, že žalobkyně na shora citovanou smlouvu eviduje úhrady od žalované v celkové výši 23 040 Kč.

10. Z dopisu ze dne 20. 11. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky 80 329,66 Kč jako předčasné splacení půjčky č. Anonymizováno, a to nejpozději do 29. 11. 2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby soudu.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 9. 8. 2024 účastnice uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu označenou č. Anonymizováno, kde se žalobkyně zavázala převodem na účet poskytnout žalované 75 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek ve výši 1 500 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně a poplatek za pojištění ve výši 131 Kč měsíčně, to vše v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 1 610 Kč splatných vždy ke každému 14. dni v měsíci počínaje 14. 9. 2024. Dne 9. 8. 2024 žalobkyně na účet žalované částku 75 000 Kč převedla, avšak žalovaná ve splátkách (a po podání této žaloby) zaplatila jen 23 040 Kč. Při uzavření smlouvy žalobkyně počítala s příjmy žalované ve výši 25 000 Kč a výdaji ve výši 18 000 Kč (včetně splátek dvou úvěrů po 9 283 Kč a 3 137 Kč). Žalovaná však před uzavřením smlouvy hospodařila s disponibilním zůstatkem ve výši 391 Kč, a to i přesto, že čerpala další úvěry, se kterými žalobkyně nepočítala.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud shledal žalobu zčásti důvodnou, avšak z jiných než žalobkyní uváděných důvodů.

13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela zejména z údajů, které jí žalovaná sdělila, osobu žalované lustrovala v nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku a dále disponovala údaji z bankovního účtu žalované. Žalobkyně uvedla, že ověřila příjem žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně. Není však zřejmé, jak dospěla k částce výdajů žalované, neboť jediná, která tento údaj obsahuje, je vlastní potvrzení. Dalších důkazů ke zjišťování výdajů žalované žalobkyně nepředložila. Nutno přitom podotknout, že žalobkyně disponovala údaji o transakcích žalované na jejím běžném účtu, ze kterých se však podává, že žalovaná za poslední tři měsíce před poskytnutím tvrzeného spotřebitelského úvěru hospodařila s téměř nulovým zůstatkem, a to i přesto, že čerpala další úvěry. S ohledem na zjištěný disponibilní zůstatek ve výši 391 Kč pak žalobkyně soudu neosvětlila, na základě jakých ověřených údajů nabyla jistoty, že žalovaná bude mít prostředky na měsíční splátku ve výši 1 610 Kč. Vzhledem k uvedenému tak soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a proto je třeba na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 23 040 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 51 960 Kč.

20. neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, nicméně podle shora citovaného zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

21. V současné době je žalovaná stále v tíživé finanční situaci, když o původní práci přišla a je zaměstnána toliko na dobu určitou, avšak sama uvedla, že je v jejích možnostech splácet 500 Kč měsíčně.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 51 960 Kč, a to ve lhůtě podle možností žalované, tedy ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud si je vědom, že ve splátkách v této výši bude žalovaná uložené plnění splácet ve 104 splátkách, nicméně je to v souladu se shora uvedeným výkladem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a je to doba kratší, než na kterou byl poskytnutý úvěr sjednán. S ohledem na dobu splácení pak soud uložil žalovanému tuto povinnost pod sankcí ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 21 986,08 Kč, úroku ve výši 1 553,58 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 73 723,03 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 73 723,03 Kč od 30. 11. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu účastnic odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z nich ( ).

takto:

Odůvodnění:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.