Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 91/2026-18
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalované
o 20 466,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 123,28 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 16 342,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 139,33 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 18 124,75 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 521,55 Kč od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 466,07 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 123,28 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 16 342,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 139,33 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 18 124,75 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 521,55 Kč od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 466,07 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 466,07 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 16. 5. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě níž byl žalované poskytnutý úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu se smluvním úrokem v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí splátek byly i pravidelné a nepravidelné poplatky a také platby pojistného. Žalovaná načerpala úvěr o celkové výši 46 923 Kč, žalobkyni uhradila pouze 42 799,72 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalované s úhradou dvou splátek nebo prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce od smlouvy odstoupit, což žalobkyně učinila. Úvěr byl zesplatněn k 11. 12. 2025. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 20 466,07 Kč, sestávající z jistiny ve výši 18 124,75 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 112,32 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 173 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 139,33 Kč, smluvní úrok ve výši 26,28 % p. a. z částky 18 124,75 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 521,55 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 466,07 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení. Jelikož žalovaná dále na svůj dluh ničeho nehradila, odeslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila na základě kontroly údajů v registrech a databázích (včetně NRKI), výpočtu tzv. MLS, tedy částky zbývající po odečtení mandatorních výdajů, a prostřednictvím automatizovaného credit scoringu. Při hodnocení využila statistické modely zohledňující mimo jiné věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, přičemž poukázala na možnost využití automatizovaných modelů podle zákona o spotřebitelském úvěru. Dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, z níž dovozuje, že právní úprava nestanoví jedinou metodiku posouzení úvěruschopnosti a že je třeba respektovat princip přiměřenosti. V doplnění žaloby žalobkyně upřesnila, že smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a uvedla, že tento postup shledává za souladný se zákonnou úpravou a judikaturou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota (šikovný účet) ze dne 16. 5. 2023 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronickou formou a žalovaná byla podepsána prostřednictvím číselného kódu. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v podnájmu, nemá vyživovací povinnost, nejvyšší dosažené vzdělání má učňovské, její příjem pochází ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba a čistý měsíční příjem činí 13 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti uvedla ve výši 30 000 Kč. Druh úvěr byl smluvními stranami sjednán jako bezúčelový s výší úvěrového rámce 15 407 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 26,28 % a výše minimální měsíční splátky měla činit 4 % z dlužné částky. Žalovaná si také sjednala službu pojištění MAX+, kdy měsíční úhrada za pojištění činila 8,9 % z minimální částky splátky úvěru. Část úvěru ve výši 15 407 Kč měla být použita na nákup zboží, konkrétně notebooku Anonymizováno Anonymizováno a dalšího zboží. Měsíční poplatek za vedení účtu byl sjednán ve výši 39 Kč. Pro případ nesplácení úvěru řádně a včas bylo sjednáno právo žalobkyně na paušální částku 300 Kč jako účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním (vždy za 1 měsíc) a dále smluvní pokuta 500 Kč (pro případ, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, pak maximálně ve výši dlužné splátky). Pro případ prodlení s úhradou 2 a více splátek, příp. nesplacením jedné splátky déle než tři měsíce, bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky platné od 2. 5. 2022, sazebník a dokumenty týkající se pojištění.
4. V dokumentu označeném jako karta klienta ze dne 16. 3. 2026 žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy dne 16. 5. 2023 byla úvěruschopnost žalované prověřena v databázích NRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí, evidenci právnická osoba k ověření platnosti dokladu a nakonec provedla kontrolu dlužnosti na produkt Anonymizováno. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 13 000 Kč, k příjmu ostatních členů domácnosti uvedla částku 30 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 10 000 Kč. Podle karty klienta byl úvěr sjednán ve výši 20 000 Kč.
5. Z dokumentu nazvaného ověření bonity MLS soud zjistil, jak žalobkyně zjišťovala částku, která žalované po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a tuto je možné zatížit měsíční splátkou (tzv. MLS). V případě žalované žalobkyně vycházela z měsíčního čistého příjmu 13 000 Kč, z životního minima dospělých členů domácnosti 4 470 Kč, splátek jiným společnostem 650 Kč a výše splátek schváleného úvěru 616 Kč. Zbývající maximální limit splátek klienta tak byl shledán ve výši 7 264 Kč. V případě maximálního limitu splátek domácnosti žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované 13 000 Kč a ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, splátek jiným společnostem 650 Kč, normativních nákladů na bydlení 7 740 Kč, životního minima 8 510 Kč a výše splátek schváleného úvěru 616 Kč. Zbývající maximální limit splátek domácnosti tak byl shledán ve výši 25 484 Kč.
6. Z úvěrové zprávy z registru NRKI soud zjistil, že dne 19. 3. 2023 žalovaná sjednala úvěr ve výši 5 000 Kč a zavázala se k měsíčním splátkám ve výši 350 Kč a dne 30. 4. 2023 žalovaná sjednala úvěr ve výši 5 000 Kč a zavázala se k měsíčním splátkám ve výši 300 Kč. Ze zprávy bylo dále zjištěno, že 8. 5. 2023 žalovaná žádala o úvěr ve výši 5 000 Kč ve fázi „odmítnuto“. Od 13. 1. 2021 byla žalovaná zavázána z kontokorentního úvěru.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jak byl úvěr čerpán a částečně splácen žalovanou. Konkrétně bylo zjištěno, že od okamžiku uzavření smlouvy do května 2025 žalovaná čerpala celkem 46 923 Kč. Soud dále zjistil, že v období od uzavření smlouvy do srpna 2025 žalovaná žalobkyni uhradila celkem 42 799,72 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru, tj. částky 22 436,63 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalované odeslána 12. 12. 2025, jak bylo zjištěno z podacího archu.
9. Předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2026, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě dne 30. 1. 2026, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 23 290,06 Kč do 5. 2. 2026.
10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 5. 2023 celkovou částku 46 923 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem 26,28 % p. a. společně s platbami pojistného a poplatky za vedení účtu. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela zejména z interního výpočtu maximálního limitu měsíční splátky a veřejných databází. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná žalobkyni uhradila částku celkem 42 799,72 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaná ani po opakovaných výzvách neuhradila.
11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. spisová značka) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání vystupovala jako spotřebitel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, že se žalobkyně skutečně dopodrobna věnovala schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná deklaroval už tak nízký měsíční příjem ve výši 13 000 Kč, žalobkyně navíc soudu nijak neprokázala, že by tato skutečnost byla ověřena. Toto mohla učinit například vyžádáním si výpisů z účtu žalované či pracovní smlouvou nebo výplatními páskami. Stejně tak se žalobkyně nevěnovala skutečným výdajům žalované a spokojila se s jejími tvrzeními, které sama modifikovala. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v době sjednávání úvěr splácela dva další závazky z úvěrových smluv (a jedna žádost o úvěr byla dokonce odmítnuta), měla být žalobkyně o to obezřetnější. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nesplnila povinnost zabývat se příjmy a výdaji žalované.
17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích, smluvní pokutě a pojistném, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 46 923 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh uhradila 42 799,72 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by jakékoliv další peněžní prostředky žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo plněno z neplatné smlouvy. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila.
18. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.
19. Žalovaná v projednávané věci zůstala zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnila; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.
20. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení z větší části úspěšnější, náležela by jí tedy poměrná část náhrady nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že se jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.