Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 204/2026-61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci

žalobkyně: AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z částky 15 000 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 000 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou a částky 4 000 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec umožňující opakované čerpání finančních prostředků. Celková výše činila 15 000 Kč. Struktura uplatňovaného nároku: smluvní úrok (40 % p. m.) - narůstá průběžně od čerpání do splatnosti každé tranše, zákonný úrok z prodlení (11,5 %. p. a.) - narůstá ode dne prodlení do zaplacení dle , smluvní pokuta (0,1 % denně) - vedle zákonného úroku z prodlení byla mezi stranami sjednána rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazku. Tato smluvní pokuta byla sjednána přímo ve smlouvě, má motivační a preventivní charakter, nepředstavuje nepřiměřenou sankci, ale standardní zajišťovací institut dle občanského práva, je uplatňována v souladu se zákonnými limity stanovenými pro spotřebitelské úvěry.

2. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit dluh ke dni datum a dostal se do prodlení. Žalovaný neuhradil dlužnou částku, nereagoval na vzniklý závazek a nevyužil možnost dobrovolného řešení situace. V důsledku prodlení byly žalovanému zaslány upomínky: 5D dopis: 500 Kč,10D dopis: 500 Kč, 20D dopis: 500 Kč, tedy celkem 1 500 Kč, jako náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky. Ani po těchto výzvách nedošlo k úhradě dluhu. Žalobkyně uplatňuje náklady vzniklé v přímé souvislosti s porušením povinnost žalovaného, které zahrnují: náklady na upomínky: 1 500 Kč, administrativní náklady spojené s podáním návrhu (EPR): 2 500 Kč.

3. Před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena s odbornou péčí a v souladu s ust. , o spotřebitelském úvěru. V rámci posouzení byly ověřeny zejména následující skutečnosti: identita klienta, bankovní účet, výpisy z účtu, na jejich základě byly ověřeny a potvrzeny příjmy a výdaje, registry dlužníků (REPI), insolvenční rejstřík a evidence exekucí, sankční seznamy a kontrola vůči databázi PEP, platnost dokladu totožnosti, adresa trvalého pobytu. Na základě těchto ověření byly zjištěny zejména následující skutečnosti: příjem: cca 20 751 Kč, výdaje: cca 12 019 Kč, maximální možná výše úvěru: cca 17 000 Kč. Poskytnutý úvěr byl nižší než maximální možná výše úvěru stanovaná na základě posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně tedy postupovala s odbornou péčí a poskytla úvěr odpovídající finanční situaci žalovanému. Na základě všech zjištěných skutečností bylo vyhodnoceno, že žalovaný je schopen řádně splácet požadovaný úvěr za sjednaných podmínek. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že poskytnutí úvěru bylo v souladu s požadavky , o spotřebitelském úvěru.

4. Na výzvu soudu pak žalobkyně reagovala podáním ze dne datum, v rámci kterého se vyjádřila k administrativním nákladům, smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně a k posouzení souladnosti smluvního úroku (40 % měsíčně) se zákonem o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně uvedla, že požadovaný úrok ve výši 40 % měsíčně (odpovídající roční úrokové sazbě 480 % p. a., jak je uvedeno v čl. II odst. 2 písm. d) smlouvy) představuje smluvní úrok za poskytnutí a čerpání peněžních prostředků (úplatnost úvěru), nikoli sankci za prodlení. Jedná se o revolvingový spotřebitelský úvěr, kde byla výše úrokové sazby sjednána dohodou stran. Dále uvedla, že ustanovení § 122 ZSÚ stanoví zákonná omezení a stropy pro uplatňování sankce pro případ prodlení spotřebitele (smluvní pokuty, úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením) - uplatněná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (§ 122 odst. 2 ZSÚ) nepřekračuje denní limit, celkový součet uplatněných sankcí nepřesahuje zákonný strop stanovený v § 122 odst. 4 ZSÚ (tj. 0,5násobek celkové výše úvěru, max 200 000 Kč). Konečně pak žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 ZSÚ. Žalovaný byl předem a transparentně seznámen se všemi parametry úvěru, včetně úrokové sazby, RPSN a celkové částky k úhradě. Smlouva byla uzavřena svobodně a žalovaný finanční prostředky řádně vyčerpal. Žalobkyně má proto za to, že sjednaný smluvní úrok je v souladu se i obecnými soukromoprávními předpisy.

5. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne datum, v rámci, kterého argumentoval tím, že žalobkyně porušila povinnost posoudit úvěruschopnost (§ 86 a § 87 ZSÚ): Žalobkyně při sjednávání úvěru nepostupovala s odbornou péčí. V době uzavření smlouvy činil příjem žalovaného pouze invalidní důchod III. stupně a mzdu ze zaměstnání, přičemž jeho existující závazky výrazně převyšovaly celkové příjmy. Žalobkyně přesto nastavila minimální měsíční splátku ve výši 6 750 Kč, což bylo pro žalovaného objektivně neudržitelné. Dle ZSÚ je smlouva uzavřená v rozporu s ZSÚ od počátku neplatná a žalovaný je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v dohodnutých splátkách. Dále uvedl, že lichvářský úrok v rozporu s dobrými mravy ( a ): Žalobkyně v žalobě požaduje smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně (odpovídající roční úrokové sazbě 480 % p. a.). Takto extrémní a neúměrné úročení je v hrubém rozporu s dobrými mravy a zakládá absolutní neplatnost smlouvy od počátku pro lichvu. Dále se vyjádřil k neoprávněnosti účtovaných nákladů a sankcí: Žalobkyní nárokované administrativní náklady ve výši 2 500 Kč za přípravu žaloby a náklady na upomínky ve výši 1 500 Kč (celkem 4 000 Kč) nepředstavují účelně vynaložené náklady spojené s prodlením. Jedná se o neoprávněné navýšení dlužné částky v rozporu se zákonem. Stejně tak uplatněná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně je neplatná.

6. Z listinných důkazů soud učinil skutková zjištění:

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč, při úrokové sazbě 480 % ročně, při roční RPSN 5 569,4 % ročně. Doba trvání úvěru byla sjednána do splacení úvěru, splatnost byla sjednána na 30. den od poskytnutí úvěru, splátka úvěru byla ujednána na 5 % dlužné jistiny v okamžik posledního čerpání úvěru, minimální měsíční částka k úhradě byla ujednána na 6 750 Kč, maximální celková částka k úhradě úvěrovaným byla ujednána na 78 000 Kč, dále si strany v čl. V bod. 8 ujednaly v případě prodlení úvěrovaného právo na náhradu účelně vynaložených nákladů , které vznikly v souvislosti s prodlení žalovaného, a to ve výši sazebníku (který soudu nebyl předložen, dále si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovanému byla dne datum vyplacena bezhotovostně částka 15 000 Kč.

9. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru credit line soud zjistil, že v něm jsou uvedeny následující podstatné informace: spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč, při úrokové sazbě 480 % ročně, při roční RPSN 5 569,4 % ročně, doba trvání úvěru byla sjednána do splacení úvěru, splatnost byla sjednána na 30. den od poskytnutí úvěru, splátka úvěru byla ujednána na 5 % dlužné jistiny v okamžik posledního čerpání úvěru, minimální měsíční částka k úhradě byla ujednána na 6 750 Kč, maximální celková částka k úhradě úvěrovaným byla ujednána na 78 000 Kč, v případě prodlení úvěrovaného právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlení žalovaného, a to ve výši 500 Kč za odeslání upomínky, administrativní přípravu pro inkasní agenturu 1 500 Kč, náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury 2 000 Kč, inspektorský výjezd 500 - 1300 Kč, dále si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

10. Z žádosti o úvěr č. hodnota se podávají následující informace: spotřebitelský, bezúčelový úvěr 15 000 Kč, úrok 36 % ročně, RPSN 6 192,41 %, jednorázová výše splátky 21 000 Kč, počet splátek 1, doba trvání - do okamžiku splnění veškerých dlužných pohledávek, celková částka ke splacení 21 000Kč, úrok 443,84 Kč, poplatek za sjednání úvěru 5 556,16 Kč, kdy žalovaný byl pracujícím důchodcem, s čistým měsíčním příjmem a vedlejším příjmem - nevyplněno, výdaje celkem 9 338 Kč, ostatní výdaje- nevyplněno.

11. Z aktuálních informací o klientovi k půjčce Anonymizováno se podává, že žalovaný je pracující důchodce s příjmem 20 751 Kč, výdaji 12 222 Kč, s měsíční splátkou nebankovních úvěrů 8 047 Kč, náklady na bydlení 5 782 Kč a ostatními náklady 1 500 Kč.

12. Zy úvěruschopnosti klienta k půjčce č Anonymizováno soud zjistil, že je uvedeno, že byla ověřena identita klienta, bankovní účet, výpisy z účtu, na jejichž základě byly ověřeny a potvrzeny příjmy a výdaje (soudu nedoloženo), registry dlužníků, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, sankční seznamy a kontrola vůči databázi PEP, platnost dokladu totožnosti, adresa trvalého pobytu, kdy jako příjem je uvedena částka 20 751 Kč, výdaje 12 222 Kč, měsíční splátka nebankovních úvěrů 8 047 Kč, náklady na bydlení 5 782 Kč, náklady na jídlo 3 384 Kč, ostatní náklady 1 500 Kč, s tím, že se jedná o 6 půjčku v pořadí, kdy limit zadlužení činí 90 % a maximální výše pro poskytnutí úvěru (příjmy- výdaje, násobeno limitem zadlužení) činí 7 676,10 Kč.

13. Z upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně po žalovaném požadovala částku 22 599 Kč (náklad 500Kč), z upomínky ze dne datum pak částku 24 198 Kč (náklad 500 Kč), z upomínky ze dne datum pak částku 26 897 Kč (náklad 500 Kč).

14. Z provedených důkazů vyvodil závěr o skutkovém stavu:

15. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum se podává, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč, při úrokové sazbě 480 % ročně, při roční RPSN 5 569,4% ročně, doba trvání úvěru byla sjednána do splacení úvěru, splatnost byla sjednána na 30. den od poskytnutí úvěru, splátka úvěru byla ujednána na 5 % dlužné jistiny v okamžik posledního čerpání úvěru, minimální měsíční částka k úhradě byla ujednána na 6 750 Kč, maximální celková částka k úhradě úvěrovaným byla ujednána na 78 000 Kč, dále si strany v čl. V bod. 8 ujednaly v případě prodlení úvěrovaného právo na náhradu účelně vynaložených nákladů , které vznikly v souvislosti s prodlení žalovaného, a to ve výši sazebníku (který soudu nebyl předložen, dále si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z potvrzení o provedení transakce se podává, že žalovanému byla dne datum vyplacena bezhotovostně částka 15 000 Kč. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru credit linese podává, že v něm jsou uvedeny následující podstatné informace: spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč, při úrokové sazbě 480 % ročně, při roční RPSN 5 569,4 % ročně, doba trvání úvěru byla sjednána do splacení úvěru, splatnost byla sjednána na 30. den od poskytnutí úvěru, splátka úvěru byla ujednána na 5 % dlužné jistiny v okamžik posledního čerpání úvěru, minimální měsíční částka k úhradě byla ujednána na 6 750 Kč, maximální celková částka k úhradě úvěrovaným byla ujednána na 78 000 Kč, v případě prodlení úvěrovaného právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlení žalovaného, a to ve výši 500 Kč za odeslání upomínky, administrativní přípravu pro inkasní agenturu 1 500 Kč, náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury 2 000 Kč, inspektorský výjezd 500 - 1300Kč, dále si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z žádosti o úvěr č. hodnota se podávají následující informace: spotřebitelský, bezúčelový úvěr 15 000 Kč, úrok 36 % ročně, RPSN 6 192,41 %, jednorázová výše splátky 21 000 Kč, počet splátek 1, doba trvání- do okamžiku splnění veškerých dlužných pohledávek, celková částka ke splacení 21 000Kč, úrok 443,84 Kč, poplatek za sjednání úvěru 5 556,16 Kč, kdy žalovaný byl pracujícím důchodcem, s čistým měsíčním příjmem a vedlejším příjmem - nevyplněno, výdaje celkem 9 338 Kč, ostatní výdaje- nevyplněno. Z aktuálních informací o klientovi k půjčce 1232036 se podává, že žalovaný je pracující důchodce s příjmem 20 751 Kč, výdaji 12 222 Kč, s měsíční splátkou nebankovních úvěrů 8 047 Kč, náklady na bydlení 5 782 Kč a ostatními náklady 1 500 Kč. Zy úvěruschopnost klienta k půjčce č 1232036 se podává, že je uvedeno, že byla ověřena identita klienta, bankovní účet, výpisy z účtu, na jejichž základě byly ověřeny a potvrzeny příjmy a výdaje (soudu nedoloženo), registry dlužníků, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, sankční seznamy a kontrola vůči databázi PEP, platnost dokladu totožnosti, adresa trvalého pobytu, kdy jako příjem je uvedena částka 20 751 Kč, výdaje 12 222 Kč, měsíční splátka nebankovních úvěrů 8 047 Kč, náklady na bydlení 5 782 Kč, náklady na jídlo 3 384 Kč, ostatní náklady 1 500 Kč, s tím, že se jedná o 6 půjčku v pořadí, kdy limit zadlužení činí 90 % a maximální výše pro poskytnutí úvěru ( příjmy - výdaje, násobeno limitem zadlužení) činí 7 676,10 Kč. Z upomínky ze dne datum se podává, že žalobkyně po žalovaném požadovala částku 22 599 Kč (náklad 500 Kč), z upomínky ze dne datum pak částku 24 198 Kč (náklad 500 Kč), z upomínky ze dne datum pak částku 26 897 Kč (náklad 500 Kč).

16. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

18. Podle ustanovení , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

19. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

20. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

21. Podle ust. , 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

23. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

28. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C- 449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

29. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když dle tvrzení žalobkyně měla být zjištěna výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 20 751 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se zabývala i výdaji žalovaného, což v řízení nebylo zcela prokázáno, že by se takto dělo na základě výpisů z účtů žalovaného, v rámci kterých by byla zjištěna celková bilance na účtu žalovaného, kdy v rámciy „úvěruschopnost klienta“ jsou uvedeny výdaje 12 222 Kč, měsíční výdaje na splátky bankovních úvěrů 8 047 Kč, náklady na bydlení 5 782 Kč, náklady na jídlo 3 384 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč, když jen matematickým propočtem je zřejmé, že výdaje žalovaného neodpovídají uváděným 12 222 Kč. Byl zjištěn limit zadlužení žalovaného 90 %, s tím že se jednalo o 6. půjčku, kdy maximální výše pro poskytnutí úvěru byla žalobkyní spočtena na 7 676,10 Kč, a přesto žalovanému poskytla částku 15 000 Kč. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, kdy sice tvrdila, ale neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Konečně ani výpočty samotné žalobkyně stran výdajů matematicky neodpovídají. Byl zjištěn limit zadlužení žalovaného 90 %, s tím že se jednalo o 6. půjčku, kdy maximální výše pro poskytnutí úvěru byla žalobkyní spočtena na 7 676,10 Kč, a přesto žalovanému poskytla částku 15 000 Kč. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. , 2 z. č. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

30. Soud se dále v řadě zabýval zkoumáním platnosti uzavřené úvěrové smlouvy i z pohledu povinnosti povinného zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, při RPSN 5 569,4 % ročně a dovodil, že uvedené ujednání o úroku je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu absolutně neplatné podle ustanovení a . Za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný vrátit téměř pětinásobek poskytnuté částky (ve smlouvě omezeno 78 000Kč), je třeba sjednanou výši úroku považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout podle ustanovení i bez návrhu. Stejně tak je třeba označit za neplatnou smluvní i smluví pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která se zevně jeví, že je v souladu s ZSÚ, ale je v rozporu s ZSÚ, kde souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru (nejvýše však 200 000 Kč se v daném případě z logiky věci neuplatní). Žalobkyně smluvní úrok nekapitalizovala, tedy soud u smluvní pokuty musel vycházet z pětinásobku ročního plnění - 0,1% denně z částky 15 000 Kč násobeno 5 let, jedná se tedy o částku 27 375 Kč, která tedy zcela zjevně koliduje s ustanovením ZSÚ, a to soud ani do smluvní pokuty nepřipočetl podstatnou část nákladů účelně vynaložených nákladů, neboť částka 4 000 Kč není částkou účelně vynaloženou, a tudíž ve zbytku se považuje za smluvní pokutu.

31. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroku z úvěru na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení tedy platí, že je-li ujednání od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná [srov. Lavický, P. a kol.: I. obecná část (–654). Komentář k prvnímu vydání. Praha. C. H. Beck 2014. strana 2060 až 2064]. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o úroku z úvěru a že poskytování úvěrů je předmětem činnosti žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o úroku z úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o úroku.

32. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

33. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému celkem částku 15 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutou částku žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 15 000 Kč.

35. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut, ani nákladů spojených s prodlením žalovaného. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud rozhodl tak, že žádný z účastníků s ohledem na výsledek sporu nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla procesně úspěšná toliko co do částky 15 000 Kč, procesně neúspěšná co do částky 4 000 Kč, co do kapitalizované smluvní pokuty ve výši 27 375 Kč, co do zákonného úroku z prodlení, žalovanému, jakožto nezastoupenému účastníku, by vzniklo právo na tak bagatelní částku, že soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.