Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 191/2026-25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 21 744 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 744 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 300,16 Kč od 10. 4. 2025 do 25. 5. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 744 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 533 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 6 744 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 300,16 Kč od 10. 4. 2025 do 25. 5. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 744 Kč od 26. 5. 2026 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 533 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 744 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Emma's credit s.r.o., uzavřela se žalovaným dne 18. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. 150DB/888560, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Splatnost úvěru byla původně sjednána na 17. 1. 2025, přičemž dodatkem ke smlouvě uzavřeným dne 4. 4. 2025 byla prodloužena do 9. 4. 2025. Žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit též poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 300,16 Kč a smluvní úrok ve výši 443,84 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil a ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026. Právní předchůdkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, výplatními páskami a provedla lustraci v příslušných databázích. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 21 744 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 300,16 Kč a smluvní úrok ve výši 443,84 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení z částky 21 300,16 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení. Současně uvedla, že žalovaný byl opakovaně upomínán a dne 19. 5. 2026 mu byla zaslána předžalobní výzva. Pro případ, že by soud neshledal smlouvu o úvěru platnou, navrhla žalobkyně posoudit nárok alespoň jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající poskytnuté jistině úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle , (dále jen ).

4. Soud provedl následující listinné důkazy a učinil z nich následující skutkové závěry:

5. Soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 18. 12. 2024, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se smluvním úrokem ve výši 443,84 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 355,14 Kč, tedy celkem částku 20 798,98 Kč, a to do 17. 1. 2025. Pro případ překročení doby splatnosti bylo sjednáno, že celková částka ke splacení činí 21 744 Kč, z čehož poplatek za sjednání úvěru představoval částku 6 300,16 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána úroková sazba ve výši 36 % ročně, RPSN ve výši 5 234,18 % při řádném splacení a RPSN ve výši 9 059,1 % při překročení doby splatnosti, dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána dne 18. 12. 2024 prostřednictvím autorizačního kódu (smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 18. 12. 2024)

6. Soud zjistil z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nabízela žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností 30 dnů, přičemž celková částka splatná při řádném splacení činila 20 798,98 Kč a při překročení doby splatnosti 21 744 Kč. Úroková sazba úvěru byla stanovena ve výši 36 % ročně. Roční procentní sazba nákladů při splacení do termínu splatnosti činí 5 234,18 %, při překroční doby splatnosti 9 059,1 %. Ve formuláři bylo dále uvedeno, že při posuzování úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyně žalobkyně využívá údaje z registrů BRKI, NRKI, Creditinfo Solutions, EUCB a dalších databází. Žalovaný současně potvrdil převzetí formuláře dne 18. 12. 2024 elektronickým kódem (formulář pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Z dokumentu úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho poměry, kdy žalovaný uvedl, že jeho příjem je 59 335 Kč, kdy zde bylo uvedeno, že příjmy byly potvrzeny, dále zde byl uveden seznam databází, které měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit, s tím že žalovaný není v seznamu hledaných osob Policií ČR, má platný občanský průkaz, není na sankčním seznamu CRIBIS, v insolvenčním rejstříku má jeden odškrtnutý záznam, v centrální evidenci exekucí je bez záznamu, REPI scóre je 290, je zaměstnaný, jeho měsíční výdaje činí 15 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na ostatní výdaje (úvěruschopnost klienta).

8. Soud zjistil z potvrzení o provedení transakce vystaveného právnická osoba., že právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 12. 2024 odeslala ze svého bankovního účtu č. č. účtu na bankovní účet č. č. účtu částku 15 000 Kč. Platba byla provedena pod variabilním symbolem var. symbol a zprávou „Anonymizováno“ (potvrzení o provedení transakce ze dne 27. 5. 2026)

9. Soud zjistil z vyjádření právnická osoba. ze dne 18. 8. 2026, že na bankovní účet č. č. účtu vedený žalovaného jakožto majitele byla dne 18. 12. 2024 připsána částka 15 000 Kč odeslaná právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno (vyjádření právnická osoba. ze dne 18. 8. 2026).

10. Soud zjistil z rámcové smlouvy o postupování pohledávek uzavřené dne 27. 8. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno (postupitel) a žalobkyní společností Jméno žalobkyně. (postupník), že smluvní strany sjednaly podmínky postupování pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru (rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 27. 8. 2024)Anonymizováno

11. Soud zjistil z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno., postoupila na žalobkyni, společnost Jméno žalobkyně., portfolio 149 pohledávek v celkové hodnotě 3 510 550,61 Kč. Součástí postoupeného portfolia byla rovněž pohledávka ze smlouvy o úvěru č. hodnota za žalovaným (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026, příloha č. 1 smlouvy).

12. Soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026 a seznamu za měsíc květen 2026, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026, seznam postupovaných pohledávek za měsíc květen 2026).

13. Soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2026, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru č. hodnota na žalobkyni. Současně uvedla, že ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 31 999,28 Kč, a vyzvala jej k její úhradě do tří dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2026).

14. Soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2026, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru č. hodnota postoupené na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026. Ve výzvě uvedla, že dluh žalovaného činí 31 999,28 Kč, a vyzvala jej k úhradě celkové částky 37 359,28 Kč, sestávající z pohledávky ve výši 31 999,28 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 360 Kč, a to ve lhůtě tří dnů (předžalobní výzva ze dne 16. 5. 2026).

15. Soud zjistil z potvrzení o podání doporučené zásilky a z údajů o jejím doručování, že právní zástupkyně žalobkyně dne 19. 5. 2026 podala k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému (potvrzení o podání doporučené zásilky).

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

17. Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalobkyní smlouvu o úvěru na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet úvěr ve výši 15 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na splátkách neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Naposledy byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného.

18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

19. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle , , v platném znění, dále jen „o. z.“, a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění.

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Dle ust. , z. s. ú., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Dle ust. , z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle , z.s.ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Dle ust. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

34. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

35. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

36. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

37. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

38. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předložila seznam databází, jejichž záznamy prověřovala (insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, CRIBIS). Žalobkyně však nedoložila, jak právní předchůdkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Z předložených listin není zřejmé, z jakého zdroje a jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného. Žalobkyně nepředložila potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně neprokázala ani, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila skutečné pravidelné výdaje žalovaného a zohlednila všechny jeho životní náklady, nebyla předložena nájemní smlouva, výpisy z účtu žalovaného. Ostatně sama žalobkyně pro případ, že by soud neshledal smlouvu o úvěru platnou, navrhla posoudit svůj nárok alespoň jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího poskytnuté jistině úvěru. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

39. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neplatná, k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

40. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána jak potvrzením o provedení transakce, tak vyjádřením právnická osoba. Žalovaný nevrátil dosud žalobkyni ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 15 000 Kč, vydat, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

41. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění žalobkyní požádán. Žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalovanému dne 19. 5. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 22. 5. 2026. Třídenní lhůta k plnění počala běžet následujícího dne, tj. dne 23. 5. 2026, a skončila dne 25. 5. 2026. Jelikož žalovaný dlužnou částku v této lhůtě neuhradil, dostal se ode dne 26. 5. 2026 do prodlení.

42. Co se zbytku uplatněného nároku týče, soudu nezbylo než jej ve zbytku zamítnout. Žalobkyni nevznikl nárok na poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 300,16 Kč ani na smluvní úrok ve výši 443,84 Kč, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru byla neplatná. Žalobkyni dále nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 21 300,16 Kč od 10. 4. 2025 do 25. 5. 2026, neboť žalovaný nebyl v uvedeném období v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu v rozsahu částky 6 744 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 300,16 Kč od 10. 4. 2025 do 25. 5. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 744 Kč 26. 5. 2026 do zaplacení zamítl.

43. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a být řádně poučena dle ust. ohledně neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Jen pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů usnesením.

44. V této souvislosti soud uvádí, že ust. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. ).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 607 Kč, přičemž tato částka představuje 22,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,77 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 870 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 744 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t.. Poměrná část z částky 2 370 Kč ve výši 22,46 % činí 533 Kč.

46. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou.

47. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.