Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 223/2026-68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, státní příslušnost Slovenská republika bytem Adresa žalované

o zaplacení 17 998,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 860 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 9 138,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 684 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 808,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 998,04 Kč od 22. 2. 2026 do zaplacení a úroku 11,50 % ročně z částky 13 698,04 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 860 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 9 138,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 684 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 808,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 998,04 Kč od 22. 2. 2026 do zaplacení a úroku 11,50 % ročně z částky 13 698,04 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 17 998,04 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba. (dále jen „původní věřitelka“), uzavřela s žalovanou dne 23. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a kreditní kartu, jejímž prostřednictvím mohla žalovaná čerpat finanční prostředky formou bezhotovostních nákupů či výběrem hotovosti do výše úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících z 2 % částky čerpané v předcházejícím měsíci, poplatků, částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, původní věřitelka smlouvu dne 31. 8. 2025 ukončila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky, což žalovaná neučinila. Pohledávku následně původní věřitelka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 20. 2. 2026, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalované byla dne 6. 5. 2026 zaslána předžalobní upomínka.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované ohledně jejího příjmu a výdajů, a dále na základě informací získaných lustracemi ve veřejně dostupných databázích a registrech týkajících se zadlužení žalované. Příjem deklarovaný v žádosti o úvěr žalovaná doložila potvrzením o příjmu. Na základě zjištěných skutečností dospěla původní věřitelka k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ). Dle zákona již doručená zásilka byla následně vhozena do domovní schránky žalované dne 25. 8. 2026.

4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle Účastnice byly vyzvány k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovaly. Soud proto v souladu s jejich souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 21. 5. 2024 (č.l. 57-58) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnána jako uklízečka u spol. právnická osoba s průměrným čistým příjmem ve výši 28 962 Kč, vyživuje dvě osoby, celkový příjem domácnosti činí 90 000 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 1 500 Kč, jiné výdaje neuvedla.

8. Z potvrzení o výši příjmu (č.l. 62) ze dne 16. 4. 2024 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání za předchozí tři měsíce činil 27 057 Kč.

9. Z interní lustrace původní věřitelky vyplývá, že žalovaná splácela závazky vůči původní věřitelce ve výši 6 298,52 Kč měsíčně (č.l. 56).

10. Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 23. 5. 2024 (č.l. 13-17) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč, který žalovaná byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty.

11. Z platební historie (č.l. 63-64) bylo zjištěno, že žalovaná celkem čerpala prostředky ve výši 20 000 Kč, zpět uhradila 11 140 Kč.

12. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2026 a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem z 27. 2. 2026 odeslaným dne 11. 3. 2026 (smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh č.l. 31-37, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 39, doklad o odeslání č.l. 40).

13. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 6. 5. 2026 (č.l. 41-43).

14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

15. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 5. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem a poplatky. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy zjišťovala příjem žalované a její dluhy, jinak její úvěruschopnost posuzovala na základě údajů sdělených žalovanou. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno.

16. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je

22. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

23. Právní posouzení věci:

24. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

25. Soud především podotýká, že – s výjimkou potvrzení o příjmu, ze kterého bylo možno ověřit výši příjmu žalované ze zaměstnání, a výpisu z lustrace v interní databázi původní věřitelky – žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Ačkoli tedy měla původní věřitelka ověřený příjem žalované ze zaměstnání, její výdaje s výjimkou předchozích dluhů nezjišťovala, vycházela z žalovanou tvrzených nákladů na bydlení 1 500 Kč měsíčně, přičemž tato částka se nejeví jako pravděpodobná s ohledem na to, že žalovaná vyživovala další dvě osoby, nemluvě o tom, že původní věřitelka nezjišťovala žádné další pravidelné výdaje, ani se nezajímala o to, jakým způsobem se na výdajích podílejí další osoby sdílející domácnost se žalovanou. Neměla-li původní věřitelka zjištěné a ověřené výdaje žalované, pak je i ověřená informace o příjmu žalované prakticky irelevantní, neboť nelze zjistit, jaká část příjmu žalované reálně zůstala po odečtení nezbytných výdajů, a proto nebylo možné učinit jednoznačný a nepochybný závěr o tom, zda je žalovaná schopna úvěr splácet.

26. V daném případě se tedy nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

27. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 20 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 8 860 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná dosud uhradila 11 140 Kč).

28. Ve zbylé části pak soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru a poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěrů ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , neboť žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

30. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

31. Lhůta k plnění vychází z

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.