Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 279/2026-60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 21 měsíčních splátkách po částka, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených předloženými doklady. Žalovaný pro potřeby posouzení úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnán jako výrobní dělník ve společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí částka, nemá vyživovací povinnost ani další úvěrové závazky, přičemž tyto údaje byly ověřovány zejména z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalovaný svým podpisem potvrdil pravdivost a úplnost poskytnutých údajů. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o pravdivosti sdělených údajů a při posouzení úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední úhradu ve výši částka provedl dne datum. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částka, z čehož v tomto řízení žalobkyně uplatnila dlužnou jistinu ve výši částka, dlužný poplatek ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka. Vedle toho požadovala zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok, oba z částky částka ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatkem za úvěr ve výši částka. Tento poplatek se skládal z úroku ve výši částka, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 21 týdenních splátkách ve výši částka, přičemž poslední splátka měla činit pouze částka. Úroková sazba činila 86 % ročně a RPSN 135,69 %. S podpisem smlouvy žalovaný také přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě /viz výpis OR na č. l. 13 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 14-15 spisu a duplicitně na č. l. 47-48 spisu, formulář o zařazení a přistoupení na č. l. 24-25 spisu/. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyni žalobkyně poskytl informace o své majetkové situaci. Uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájemním bydlení, pracuje na plný úvazek jako výrobní dělník pro společnost právnická osoba., IČO IČO a jeho čistý měsíční příjem činí částka. Měsíční výdaje odhadl na částka. V zákaznické kartě bylo zaškrtnuto, že tyto informace měly být ověřeny pracovní smlouvou, která měla být uzavřena na dobu neurčitou, a výplatními páskami za měsíce srpen a září. /viz zákaznická karta s žádostí o úvěr na č. l. 23 spisu a duplicitně na č. l. 45 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal v den podpisu smlouvy a následně na něj uhradil pouze částka dne 27 11. 2023 /viz tabulka umoření na č. l. 28 spisu/. Celkově však žalovaný úvěr řádně nesplácel, neboť uhradil pouze jednu uvedenou splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně následně celou pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Společně s oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení oznámení o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalovanému poprvé doručováno dne datum /smlouva o postoupení pohledávky se seznamem pohledávek na č. l. 16-22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů na č. l. 26-27 spisu, potvrzení o uhrazení úplaty na č. l. 29 spisu, podací lístek na č. l. 30 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 53 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva a podací lístek na č. l. 31-33 spisu /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec výše uvedené částky částka uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud neprováděl dokazování rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, neboť z této listiny neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc a k důkazu nelze provádět listinu směřující k právnímu hodnocení věci.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši částka. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). To se však v daném případě nestalo. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko ze sdělení žalovaného, která navíc byla zcela nedostatečná. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí částka, a své měsíční náklady odhadl na částka. Stejně tak však uvedl, že žije v nájemním bydlení. Za takové situace je nutné považovat odhadnuté náklady žalovaného za do určité míry nevěrohodné. adresa 000 Kč by totiž měla zabezpečit nájemní ubytování, spotřebu energií, stravu, ošacení, cestovné a další případné výdaje v podobě léků a to v cenách roku 2023. Na to vše se jeví částka částka jako na první pohled nedostačující. Za takové situace proto bylo na místě zejména výdajovou stránku žalovaného prověřit, především ověřit výši nájemného. Žalobkyně však žádné důkazy, které by jakékoliv prověření výdajů žalovaného dokládaly, nepředložila. Ostatně nepředložila ani důkazy, které by svědčily o tom, že byly řádně prověřeny příjmy žalovaného. V zákaznické kartě bylo toliko zaškrtnuto, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky. Ty však soudu vůbec předloženy nebyly. Co je však podstatné, nejen že soudu nebyly předloženy žádné doklady, ze kterých by jakýmkoliv způsobem vyplývaly ověřitelné informace o výdajích žalovaného, žádné takové doklady nebyly ani zaškrtnuty či vyplněny v zákaznické kartě. Ani dle důkazů navržených žalobkyní tedy žalovaný nepředložil právní předchůdkyni žalobkyně žádné další listiny jako např. smlouvu o nájmu, výpis z účtu apod. Ze zákaznické karty přitom vyplývá, že žalovaný bankovním účtem disponoval, když mu na něj měla být vyplácena mzda. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zcela zjevně rezignovala na řádné ověření žalovaným udávaných příjmů a zejména pravidelných výdajů, a to za situace, kdy žalovaným uvedené informace ve svém souhrnu působily spíše nevěrohodně a vybízely k důkladnému vysvětlení. Takto pasivní přístup právní předchůdkyně žalobkyně proto nelze než hodnotit jako porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Tím spíše za situace, kdy splátky měly být hrazeny v týdenních splátkách po částka, tedy celkem částka měsíčně. Při zohlednění byť jen uvedených odhadovaných výdajů by se celkové měsíční výdaje včetně nových splátek takřka vyrovnaly tvrzenému příjmu žalovaného. Za této situace bylo na místě, aby právní předchůdkyně žalobkyně byla při posouzení úvěruschopnosti o to důslednější. Z důkazů, které byly soudu předloženy, tak nemohl soud uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když vycházela ze zcela nedostatečných informací ohledně výdajů žalovaného. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nelze proto dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti.
15. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Na jistině úvěru přitom žalovanému zbývá žalobkyni uhradit částka (částka – částka). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě společně s oznámením o postoupení pohledávky, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení s výzvou bylo žalovanému poprvé doručováno dne datum, kdy se tedy výzva dostala do jeho dispozice. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku do datum. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal od datum zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně stanovený dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
16. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z neplatné smlouvy o úvěru (smluvní úrok běžící i kapitalizovaný, smluvní poplatky, kapitalizovaný úrok z prodlení a běžící úrok z prodlení za období předcházející prodlení, jakož i platby pojistného), a proto ji v dané části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
18. Pro úplnost pak soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok II. rozsudku. Při vyhlášení rozsudku došlo v uvedeném výroku k chybě v psaní, a to tzv. překlepu, kdy v pasáži „se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení“ byl chybně uveden rok 2026 (tedy datum budoucí), a správně měl být uveden rok 2025, který ostatně odpovídá okamžiku prodlení žalovaného. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou nesprávnost v podobě chyby v psaní v písemném vyhotovení rozsudku opravil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.