Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 186/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 85 981,02 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 800 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 343,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 800 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 63 181,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,67 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 031,57 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 584,55 Kč a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 34 831,57 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 800 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 343,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 800 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 63 181,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,67 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 031,57 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 584,55 Kč a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 34 831,57 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 8. 7. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě jí v hotovosti poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom podle žalobních tvrzení s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů o jejích rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které ověřovala zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami za poslední tři měsíce a nájemní či podnájemní smlouvou. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku v 18 měsíčních splátkách po 4 787 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 7. 2025, avšak splátky nehradila řádně a včas. Do postoupení pohledávky zaplatila celkem 17 200 Kč a poslední platbu ve výši 1 200 Kč provedla dne 20. 6. 2024. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 20. 1. 2026 s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se petitem domáhala zaplacení částky 85 981,02 Kč, tvořené dlužnou jistinou 34 831,57 Kč, dlužným poplatkem 31 149,45 Kč a smluvní pokutou 20 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem 3 584,55 Kč, vypočteným z aktuální dlužné jistiny 34 831,57 Kč za období od 18. 7. 2025 do 20. 1. 2026, přičemž za prvních 90 dní byla použita sazba 28,77 % ročně a následně sazba 11,50 % ročně, a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 080,70 Kč, vypočteným z téže jistiny 34 831,57 Kč za stejné období sazbou 11,50 % ročně. Žalobkyně požadovala rovněž úrok 11,50 % ročně a zákonný úrok z prodlení 11,50 % ročně, oba z částky 34 831,57 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 21 553,70 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba dne 17. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala zaplatit za poskytnutých 40 000 Kč dalších 43 299 Kč, z nichž úrok činil 33 047 Kč a částka 8 352 Kč byla poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s pojištěním ve výši 2 862 Kč v celkové částce 86 161Kč po 18 splátkách měsíčně ve výši 4787 Kč a poslední splátce po 4 782 Kč.
4. V zákaznické kartě uvedla žalovaná, že má středoškolské vzdělání, je svobodná a nemá vyživovací povinnosti, platí nájem a na plný úvazek pracuje jako kuchařka. Její čistý měsíční příjem měl činit 18 903 Kč, další čistý příjem domácnosti 40 000 Kč a odhadované měsíční výdaje měly činit 7 000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení a z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že postupní smlouva byla uzavřena dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a jejím předmětem se staly pohledávky specifikované v Příloze 1 smlouvy, které měly odpovídat ujednáním Rámcové smlouvy a že úplata za postoupené pohledávky byla připsána dne datum na účet postupitele (právní předchůdkyně žalobkyně).
6. Z Přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným měla převodní číslo hodnota.
7. Dopisem ze dne 20.1.2026 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a vyčíslila pohledávku k tomuto datu na 94 004,97 Kč.
8. Podacím lístkem České pošty ze dne 13. 2. 2026 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená zásilka.
9. Předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne měl soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 93 831,57 Kč ve lhůtě do 14. 4. 2026.
10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela dne 17. 1. 2024 se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta jistina ve výši 40 000 Kč. Celkem měla zaplatit 86 161Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 4 787 Kč a poslední 18. splátce ve výši 4 872 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila pouze 17 200 Kč a ve zbývajícím rozsahu jej nesplnila. V zákaznické kartě žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání, je svobodná, bez vyživovací povinnosti, hradí nájemné a pracuje na plný úvazek jako kuchařka, přičemž její čistý měsíční příjem měl činit 18 903 Kč, další čistý příjem domácnosti 40 000 Kč a odhadované měsíční výdaje 7 000 Kč.
11. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z údajů uvedených žalovanou v Zákaznické kartě. Z provedených důkazů dále nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala žalovanou tvrzený další příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč, skutečnou výši nájemného, náklady spojené s dalšími nezbytnými životními náklady, popř. další pravidelné výdaje či případné jiné závazky ani že by porovnávala její skutečně doložené příjmy a výdaje tak, aby mohla spolehlivě posoudit, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet bez vzniku platebních obtíží. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny měl soud za prokázáno, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu.
12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17. 1. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.
21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 , z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).
22. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 7 000 Kč měsíčně a na ověřování pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřovalo ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.
23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu poskytnuté a zaplacené částky ( 40 000 Kč – 17 200 Kč ). Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy tak byly zamítnuty výrokem II. tohoto rozsudku.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád)