Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 44/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 17 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 7 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč za dobu od 27. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 311,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 7 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč za dobu od 27. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 311,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ve znění jeho následného doplnění, domáhala po žalované zaplacení částky 17 870 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastnicemi byla dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se podle žalobkyně zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně a pro případ prodlení též smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, došlo podle žalobkyně k zesplatnění úvěru a vznikl jí nárok na zaplacení nesplacené jistiny 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 870 Kč a zákonného úroku z prodlení. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit nárok alespoň v rozsahu poskytnuté jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. Platební rozkaz, který ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen.
3. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě jí předložených výpisů z bankovního účtu, výplatních pásek a prověření údajů v příslušných registrech a databázích. K těmto tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Soud proto za účelem objasnění věci a zjištění, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), nařídil ve věci jednání. Při něm zamýšlel žalobkyni postupem podle § 118a o. s. ř. poučit o potřebě doplnit rozhodná skutková tvrzení a označit konkrétní důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k omluvené neúčasti žalobkyně u jednání však soud takové poučení poskytnout nemohl. Žalobkyně se tak sama připravila o možnost doplnit skutková tvrzení a důkazy potřebné k prokázání splnění uvedené zákonné povinnosti a odvrátit případný procesní neúspěch ve sporu.
4. Za této procesní situace žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto neměl za prokázané splnění této zákonné povinnosti. Přitom je povinen otázku splnění povinnosti posoudit z úřední povinnosti. Jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, je vnitrostátní soud povinen přezkoumat, zda věřitel splnil svou předsmluvní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a v případě jejího porušení vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem. Uvedený závěr odpovídá účelu právní úpravy ochrany spotřebitele, jejímž cílem je vyrovnat nerovné postavení mezi profesionálním poskytovatelem úvěru a spotřebitelem.
5. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, neposoudil soud její nárok jako nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně má proto právo pouze na vydání majetkového prospěchu, který žalovaná získala přijetím částky 10 000 Kč, jež jí byla žalobkyní prokazatelně poskytnuta (jak bylo zjištěno z bankovního výpisu žalobkyně) a kterou žalovaná dosud nevrátila. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.
6. V rozsahu převyšujícím poskytnutou jistinu soud žalobu zamítl. Nebyl-li prokázán vznik nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nelze žalobkyni přiznat ani ve smlouvě sjednané úroky, smluvní pokutu ani jiné smluvní sankce či poplatky. Ujednání o smluvní pokutě je navíc svou povahou akcesorické k hlavnímu závazku a nemůže obstát samostatně, není-li dán právní základ pro vznik a existenci hlavního smluvního závazku v rozsahu tvrzeném žalobkyní.
7. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení soud posoudil podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Za situace, kdy soud přiznal žalobkyni toliko nárok odpovídající poskytnuté jistině, nevzniklo žalované prodlení s vrácením této částky před vydáním rozhodnutí soudu. Povinnost žalované plnit a lhůta k plnění byly stanoveny teprve tímto rozsudkem. Do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, nesplní-li povinnost uloženou jí vykonatelným rozhodnutím soudu ve stanovené lhůtě. Teprve od tohoto okamžiku mohou být splněny podmínky pro vznik nároku na úrok z prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobu i v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 311,71 Kč, přičemž tato částka představuje 11,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 870 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.
9. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.