Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 189/2026-21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 49 014,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 19 014,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 014,44 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 321,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 490 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 19 014,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 014,44 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 321,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 490 Kč, a to na účet č. , č. účtu, vedený u České národní banky, variabilní symbol , var. symbol, .
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 49 014,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba., IČ IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum částku ve výši 30 000 Kč, částka byla poskytnuta žalovanému na jeho účet č. č. účtu, smouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, před tím byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Ve Smlouvě byla sjednána úroková sazba 12% ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 19 014,44 Kč, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 178,26%. Celková částka 51 084,08 Kč měla být splacena do 12 měsíců od poskytnutí úvěru, a to měsíčními spátkami v částce 4 257 Kč.
Žalobkyně zaslala dne 7.3.2026 žalovanému předžalobní upomínku, dluh nebyl přesto žalovaným uhrazen, žalobkyně proto požaduje nepslacenou jistinu 30 000 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru v částce 19 014,44 Kč, dále úrok z prodlení z výše uvedených částek od 22.3.2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř. “
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Soudu byla k důkazu předložena smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum částku ve výši 30 000 Kč, částka byla poskytnuta žalovanému na jeho účet č. č. účtu, jak žalobkyně doložila potvrzením o bezhotovostním převodu na výše uvedený účet, který je dle zprávy právnická osoba. ze dne datum účtem žalovaného, smouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, žalovaný rovněž podepsal formlulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ve Smlouvě byla sjednána úroková sazba 12% ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 19 014,44 Kč, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 178,26%. Celková částka 51 084,08 Kč měla být splacena do 12 měsíců od poskytnutí úvěru, a to měsíčními spátkami v částce 4 257 Kč.
Soudu byly předloženy i další listin y, jako je rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2023 a smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek od postupitele ze dne 7.3.2026 s dokladem o odeslání žalovanému dne 10.3.20263, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 7.3.2026 včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému dne 10.3.2026, žalovaný tedy byl žalobkyní upozorněn na možnost soudního vymáhání jeho dluhu.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:
Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. , účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného však nepředložila žádné listin y a neuvedla žádné konkrétní skutečnosti stran prověřování bonity žalovaného, nedoložila tedy, zda-li vůbec a s jakým výsledkem prověřila možnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Není zřejmé, jaký je příjem žalovaného (není doloženo žádnou listino u), jaké jsou jeho výdaje spojené s bydlením, splátky dalších úvěru a výdaje na živobytí.
Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
6. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému 30 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 30 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který jako zvláštní úprava výslovně stanoví, že při neplatnosti má věřitel nárok pouze na vrácení jistiny. Přiznání úroků z prodlení by bylo obcházením sankčního mechanismu zákona.
Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z., díky které svědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace ve sporu.
7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 321,30 Kč, přičemž tato částka představuje 6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 451 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 014,44 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.
9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný se k soudu nedostavil a ohledně svých majetkových poměrů včetně platebních možností neuvedl ničeho, proto soud neshledal důvody pro stanovení lhůty jakkoli delší.
10. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku IV tohoto rozsudku je dána skutečností, že žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 961 Kč v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „sazebník “). Dle položky 2 odst. 2 sazebníku platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud platební rozkaz ve věci nevydal, řídí se poplatková povinnost žalobkyně ustanovením položky 1 sazebníku, dle které činí poplatek za řízení, jehož předmětem je peněžité plnění převyšující 20 000 Kč 5% z této čáskty. Žalobkyni proto zbývá uhradit na soudním poplatku příslušný doplatek. K tomu soud žalobkyni stanovil lhůtu v souladu § 160 o. s. ř. o. s. ř. , pakliže neshledal důvody pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.