Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 813/2026

-215

USNESENÍ

T. O.

zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. ,

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu

se

dovolání obviněného T

. O.

odmítá.

Odůvodnění:

I.

1.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2025, sp. zn.

,

byl obviněný T

. O.

(dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1,

odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a

přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že

dne 6. 2. 2025 v době od 20:18 do 20:19 hodin na křižovatce ulic XY, XY a XY v Ostravě – XY (křižovatka “XY“) řízené světelnými signály, na níž coby řidič osobního motorového vozidla značky Škoda Fabia, šedé barvy, RZ:XY, zastavil na ulici XY ve směru jízdy k ulici XY jako první vozidlo vpravo před rozsvíceným světelným signálem s červeným světlem „Stůj“, stáhl okénko svého vozidla na straně řidiče a krátkou střelnou zbraní, kterou vytáhl z okénka ven mimo prostor vozidla, namířil na vedle po jeho levé straně stojící motorové vozidlo značky Citroën Berlingo, barvy žluté-metal, RZ:XY, v němž se na místě řidiče nacházel poškozený T. R., a na předním místě spolujezdce jeho dcera poškozená AAAAA (pseudonym), u čehož na poškozené něco pokřikoval, ale přes zavřená okna mu poškození nerozuměli, načež obžalovaný vystoupil ze svého vozidla a kolem přední části obešel vozidlo poškozeného, na kterého měl následně přes pootevřené okénko křičet: „Mám Tě zbít?“, přičemž poškozený reagoval dotazem, co chce vlastně řešit, po čemž obžalovaný otevřel dveře vozidla poškozeného a poškozeného chytil za ruku, čemuž se poškozený vysmekl, tak obžalovaný dveře vozidla poškozeného prudce zabouchl, odešel zpět do svého vozidla, kteréžto jednání obžalovaného v poškozených vzbudilo důvodnou obavu o život a zdraví, apo rozsvícení světelného signálu se zeleným světlem „Volno“ obě vozidla pokračovala vjízdě rovně směrem na ulici XY.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za užití ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

3. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. , podal obviněný v zákonné lhůtě

odvolání

směřující do všech jeho výroků.

4. O odvolání rozhodl

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 3. 2026, sp. zn. 3

To 58/2026

, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.

5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný

dovolání

(č.

l. 201 – 202

spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle

§ 265b odst. 1 písm. g), h)

tr. ř.

6. Obviněný trvá na tom, že v rámci řízení nebylo řádně prokázáno, že při hádce s

poškozeným použil zbraň. Skutkový závěr o použití zbraně byl přijat zejména po

zhlédnutí kamerového záznamu, ačkoliv odvolací soud konstatoval, že souhlasí s tím, že zbraň nebyla z tohoto záznamu při běžném zhlédnutí vidět, a současně připustil pochybení při hodnocení tohoto důkazu. Přesto uzavřel, že se nejednalo o mobilní telefon, nýbrž o zbraň, a to především s poukazem na výpovědi poškozených a manipulaci s

předmětem.

Pod

le názoru obviněného zde existují zásadní pochybnosti, přesto oba soudy na tomto závěru vystavěly kvalifikovanou skutkovou podstatu. Nebyla zajištěna žádná zbraň, nebyla provedena odborná identifikace předmětu zachyceného na

kamerovém záznamu a soud prvního stupně založil závěr o existenci zbraně na

vlastním následném zvětšování záznamu mimo hlavní líčení. Za této situace nelze považovat závěr o použití zbraně za právně udržitelný, když soud výslovně připouští, že předmět na záznamu není zřetelně rozpoznatelný a přímý věcný důkaz neexistuje. Závěr o

zbrani stojí převážně na interpretaci nepřímých důkazů, čímž dochází k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť na základě nejednoznačně zjištěného skutkového podkladu byl aplikován přísnější kvalifikační znak.

7. Obviněný současně trvá na tom, že došlo k procesnímu pochybení při provádění a

hodnocení kamerového záznamu a k porušení zásady ústnosti, bezprostřednosti a

kontradiktornosti. Soud prvního stupně při vyhlášení rozsudku deklaroval, že si sám několikrát přiblížil záznam a dospěl k závěru, že se nejednalo o mobilní telefon, ale o

předmět vzhledu krátké střelné zbraně, aniž by takové vyhodnocení bylo provedeno při

hlavním líčení za přítomnosti stran a za možnosti jejich reakce. Odvolací soud výslovně uzavřel, že v uvedeném postupu lze shledat pochybení, avšak bez vlivu na

správnost rozhodnutí. Právě tento závěr dovolatel napadá. Jestliže klíčový důkaz nebyl stranám v rozhodných interpretačních znacích prezentován tak, aby mohly bezprostředně reagovat návrhy na doplnění dokazování, polemikou či jinou procesní aktivitou, pak byla porušena zásada, že soud smí při rozhodování přihlížet jen k důkazům provedeným při

jednání před soudem. Za této situace nelze bez dalšího uzavřít, že šlo o vadu bez

významu, neboť právě závěr o zbrani byl rozhodující pro právní kvalifikaci i

pro závažnost celého skutku.

8. Dále obviněný namítl, že právní závěr o naplnění znaků přečinu nebezpečného vyhrožování neodpovídá zjištěným okolnostem. Odvolací soud spojil verbální hrozbu „zbitím“ s předchozím údajným namířením předmětu, který sám z kamerového záznamu neoznačil za jednoznačně rozpoznatelný, a na tomto spojení vystavěl závěr, že šlo o

výhrůžku usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví. Má za to, že není-li bezpečně prokázáno použití skutečné zbraně a není-li verbální projev sám o sobě výhrůžkou usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví, pak závěr o naplnění znaků § 353 tr. zákoníku není právně bezvadný. Nejvýše může jít o konfliktní a společensky nevhodné jednání, nikoli bez dalšího o trestný čin v kvalifikované podobě.

9. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěrem, že byl čin spáchán vůči dítěti. Odvolací soud uzavřel, že ačkoli jednání po vystoupení z vozidla směřovalo primárně proti poškozenému, nelze přehlédnout, že předtím mělo být zbraní mířeno i na nezletilou

AAAAA

. Tento právní závěr je však opět plně odvislý od předpokladu, že bylo bezpečně prokázáno míření skutečnou zbraní. Jestliže právě tento základní skutkový předpoklad zůstává sporný a důkazně nejistý, nemůže na něm bez dalšího obstát ani kvalifikace podle § 353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Jinými slovy, není-li bezpečně prokázán děj, z něhož je kvalifikace vůči dítěti odvozena, nemůže právní závěr obstát. Nadto pouhá přítomnost dítěte na místě incidentu bez dalšího nemůže automaticky znamenat naplnění kvali

fikované skutkové podstaty.

10. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.

ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2026, sp. zn. , a

současně i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 15

T 75/2025, a podle § 265l

odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v

potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil

státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

(dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 3. 8. 2026, sp. zn. 1 NZO 587/2026.

12. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že podané dovolání je doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly. Státní zástupce dospěl k závěru, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody. Dovolání je podle něj založeno výlučně na

nesouhlasu s hodnocením důkazů, zejména se závěrem soudů, že obviněný na

poškozené mířil střelnou zbraní. Obviněný pouze setrvává na tvrzení, že použití zbraně nebylo spolehlivě prokázáno. Takovou námitku však nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutková zjištění soudů mají podle státního zástupce obsahový podklad v provedených důkazech a jsou výsledkem jejich logického hodnocení. Procesní pochybení při provádění kamerového záznamu považuje státní zástupce za marginální a bez vlivu na správnost skutkových zjištění. Vedle kamerového záznamu totiž soudy vycházely také z hodnověrných výpovědí poškozených T

. R. a AAAAA

a z jejich bezprostředního telefonátu na linku 158. Obhajobu, že obviněný mířil mobilním telefonem, soudy správně odmítly jako nelogickou. Státní zástupce proto uzavřel, že skutková zjištění Okresního soudu v Ostravě jsou správná a

dostatečně podložena provedenými důkazy. Námitky přitom nelze podle něj podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože obviněný nevychází ze

skutkových zjištění soudů, ale z vlastního hodnocení důkazů. Tvrzení, že nebyla prokázána hrozba střelnou zbraní ani výhrůžky usmrcením či těžkou újmou, proto nemůže založit přezkum právní kvalifikace.

13. S ohledem na uvedené státní zástupce dospěl k závěru, že obviněný nevytýká ani extrémní rozpor, ani nesprávné právní posouzení skutku, ale pouze předkládá vlastní hodnocení důkazů. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.).

III.

14.

Nejvyšší soud jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k

následujícím závěrům:

15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2026, sp. zn. 3

To

58/2026, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve

věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro

nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v

§

265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

16. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

17. Dovolání je nicméně třeba vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti usnesení odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který jej uznal vinným skutkem popsaným ve výroku rozsudku a uložil mu trest. Dovolací důvod p

odle §

265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až

l

).

18. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

19. Je namístě rovněž upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné uplatňovat stejné námitky, které dovolatel vznesl již v předchozích stadiích trestního řízení, zejména pak v rámci odvolání. Tak tomu bylo i v projednávané věci, kdy dovolatel vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci jeho obhajoby od počátku trestního řízení, tedy takové, s nimiž se již vypořádal jak soud prvního stupně, případně na podkladě řádného opravného prostředku soud odvolací. Odvolací soud neopomněl žádnou ze

stěžejních námitek uplatněných obviněným v odvolání, případně při veřejném zasedání. Lze odkázat zejména na body 13. až 20. odůvodnění jeho usnesení, v nichž se odvolací soud zabýval námitkami obviněného, které se ve většině překrývají s námitkami uplatněnými v dovolání. K usnesení odvolacího soudu nelze mít žádné výhrady. S

ohledem na další výklad Nejvyššího soudu je vhodné uvést, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu, vyjádřené například v usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn.

ÚS 1153/16, platí, že: „

Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 až 60)

“.

Není tedy v rozporu s uvedenými závěry, pokud odvolací soud na

námitky obviněného reaguje též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v jejichž rámci je rovněž náležitě reagováno na výhrady obviněného. Byť je součástí práva na spravedlivý proces požadavek na dostatečné odůvodnění soudních rozhodnutí, nelze tento požadavek vykládat tak, že soudu ukládá povinnost uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. ). Napadené usnesení odvolacího soudu nelze posuzovat izolovaně, nýbrž pouze v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž tvoří jeden celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, požadavkům na

přezkoumatelnost vyhovuje a obviněný v něm odpověď na své námitky nalezne (srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp.

zn. ). Platí-li uvedený postup pro odvolací řízení, tím spíše se uplatní v

řízení dovolacím jako řízení o mimořádném opravném prostředku. Odůvodnění soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním soudu odvolacího je podrobné a ucelené, a

Nejvyšší soud proto nevidí důvod k tomu, aby v případě, že se s těmito závěry ztotožňuje, je v celé jejich šíři opakoval a podrobně znovu rozváděl.

20. Dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

, je dán tehdy, jestliže

rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy

.

21. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a

křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace –

opomenutý důkaz

,

nepřípustný důkaz

,

skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování

(viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. ). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s

postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23.

9. 2005, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS

4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn.

ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je

"pouze" zajišťováno právo na

spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy

.

22. Obviněný namítá výslovně variantu první dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

g) tr. ř., tedy existenci zjevného (extrémního) nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. O zjevný rozpor se jedná zejména tehdy, jestliže skutková zjištění rozhodná pro naplnění znaků trestného činu postrádají jakoukoli obsahovou vazbu na

provedené důkazy, nevyplývají z nich při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení, případně jsou dokonce v přímém protikladu k obsahu důkazů, z nichž soudy při svých skutkových závěrech vycházely. Takové pochybení může založit zásah dovolacího soudu i do skutkových zjištění, ačkoli dovolání je jinak určeno k nápravě vad hmotněprávních.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však není naplněn námitkami, jimiž dovolatel pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, způsobem hodnocení provedených důkazů nebo rozsahem dokazování, nejde-li současně o některou z

kvalifikovaných vad důkazního řízení dosahujících intenzity extrémního rozporu. Obviněný v projednávané věci zpochybňuje skutkový závěr, že použil zbraň. V tomto směru napadá způsob, jímž byl u hlavního líčení proveden důkaz kamerovým záznamem a

rovněž způsob, jakým byl tento soudy vyhodnocen. Je možno odkázat na odůvodnění odvolacího soudu, zejména jeho body 12. až 20., kde se odvolací soud s uvedenou námitkou již vypořádal, když se ztotožnil se závěry, které stran užití zbraně učinil soud prvního stupně (zejména bod 8. odůvodnění rozsudku). Odvolací soud přisvědčil obhajobě, že běžným zhlédnutím kamerového záznamu není možné přesně rozeznat předmět v ruce obviněného, nicméně soud prvního stupně při ustálení skutkového stavu nevycházel pouze z tohoto kamerového záznamu, ale i dalších důkazů, zejména

ze

vzájemně se podporujících výpovědí poškozených T

. R. a AAAAA a

z bezprostředního oznámení incidentu na linku 158. Oba poškození shodně uvedli, že na

ně obviněný mířil krátkou zbraní. Pokud vyjádřili pochybnosti, tyto se týkaly pouze toho, zda šlo o zbraň střelnou, plynovou či dětskou, přičemž oba vyloučili, že by se jednalo o mobilní telefon. Rozpory v jejich výpovědích odvolací soud vyhodnotil jako nepodstatné, týkající se pouze dílčích okolností incidentu a nezasahující do jejich věrohodnosti. Výpovědi poškozených na sebe navazují, korespondují s kamerovým záznamem a jsou podporovány telefonátem na linku 158, při kterém poškozený T

. R.

bezprostředně po incidentu opakovaně uváděl, že obviněný vytáhl z okna zbraň. Tato skutečnost ve spojení s tím, že měl v autě i svou nezletilou dceru, byla podle vyjádření poškozeného na lince 158 důvodem k tomu, aby incident oznámil na policii, jinak by celou záležitost neřešil. Obhajobu obviněného, že poškozeného chtěl pouze natáčet mobilním telefonem, soudy označily za nelogickou, když žádný záznam pořízen nebyl a tento nepořídila ani jeho spolujezdkyně. Pokud jde o kamerový záznam, je třeba uvést, že kamerový záznam byl u hlavního líčení přehrán a stranám byla dána možnost se k němu vyjádřit. Obhajoba výslovně prohlásila, že ji přehrání postačuje. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že okresní soud nebyl povinen sdělovat svůj předběžný hodnotící závěr o důkazu během hlavního líčení. Odvolací soud současně připustil pochybení spočívající v tom, že ačkoli byl v protokolu zachycen obsah kamerového záznamu tak, jak jej soud vnímal, ze zvukové nahrávky hlavního líčení vyplývá, že stranám žádný takový obsah sdělen nebyl. Je možno připustit, že bylo vhodné zaprotokolovat podstatné skutečnosti, které soud při přehrání záznamu pozoroval, nicméně se nejedná o pochybení, které by mělo vliv na správnost skutkových zjištění. Nad

rámec uvedeného je namístě uvést, že absence zajištěné zbraně ani skutečnost, že obviněný není držitelem zbrojního průkazu a zbraň nebyla zajištěna, samy o sobě nevylučují závěr o použití zbraně. Nelze přehlédnout, že k ohledání vozidla obviněného došlo až se značným časovým odstupem. Pokud pak obviněný poukazoval na trestní minulost poškozeného T

. R.

, je možno odkázat na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně v bodech 11. a 12. jeho rozsudku, kde se vypořádal s otázkou trestní minulosti jak poškozeného T

. R.

, tak obviněného, přičemž dospěl k závěru, že pouze na základě trestní minulosti poškozeného nelze dospět k závěru o jeho nevěrohodnosti stran jeho svědecké výpovědi v této trestní věci.

24. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují proti hodnocení důkazů a skutkovým závěrům soudů. Je třeba zdůraznit, že zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, jestliže mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé existuje zřejmá logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že se soudy z předložených verzí skutkového děje, ať již prezentovaných obviněným či poškozenými, přiklonily k verzi odpovídající obsahu obžaloby a výpovědím poškozených. Samotná skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady

in dubio pro reo

ani jiných zásad spravedlivého procesu.

25. V posuzovaném případě tedy Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že důkazy byly soudem prvního stupně po obsahové stránce hodnoceny dostatečně a v souladu s ostatními objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen v jejich souhrnu, ale i ve vztahu k jednotlivým skutečnostem z nich vyplývajícím. Soudy se při svém hodnoticím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

26. Pokud jde o dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

, tento je dán tehdy,

jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení

.

27. V rámci uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem v

původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli se jednalo o jiný trestný čin nebo nešlo o trestný čin vůbec. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v

usneseních Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. ).

28. Obviněný vznesl námitku, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování, konkrétně, že by spáchal čin se zbraní, že by čin spáchal vůči dítěti a že by se jednalo o výhrůžku usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví. Jednání spočívající v konfliktu s poškozenými mohlo podle jeho názoru naplnit nanejvýš skutkovou podstatu přestupku, nikoli trestného činu.

29. Uvedené námitky jsou v obecné rovině pod předmětný dovolací důvod podle § 265b odst.

1 písm. h) tr. ř. podřaditelné, obviněný je však uplatnil způsobem neregulérním, neboť veškerá argumentace obviněného je soustředěna na zpochybnění důkazního řízení a

z něho se podávajících skutkových závěrů, ke kterým v projednávané věci soudy dospěly a s nimiž se obviněný neztotožňuje. Obviněný na podkladě vlastního náhledu na

provedené důkazy a vlastní verzi skutkového stavu celé události dovozuje, že se jemu za vinu kladeného jednání vůbec nedopustil. Tímto se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí. Je nutno upozornit, že Nejvyšší soud není v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. oprávněn přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, nýbrž vychází pouze z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je tomu i

v projednávané věci, jsou východiskem pro posouzení existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě skutková zjištění stabilizovaná v pravomocně skončeném řízení, vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva, především trestního, ale i jiných právních odvětví.

30. Ve stručnosti je možno odkázat na výše uvedený výklad k dovolacímu důvodu podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci něhož byla vypořádána námitka, že nebylo prokázáno, že by obviněný spáchal čin se zbraní. Pokud jde

o

naplnění znaků výhrůžky usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a spáchání činu vůči dítěti podle § 353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pak je na místě odkázat na usnesení odvolacího soudu v bodě 21. jeho odůvodnění, kde se odvolací soud s uvedenými námitkami přesvědčivě vypořádal. Je třeba připomenout, že k naplnění zákonných znaků trestného činu nebezpečného vyhrožování postačí, je-li vyhrožování objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu; není přitom nezbytné, aby taková obava skutečně vznikla. Rozhodující je tedy reálná způsobilost výhrůžného jednání vyvolat u poškozeného důvodnou obavu z uskutečnění hrozícího zla. Skutečnosti, že jednání obviněného takovou obavu u poškozeného T

. R.

vyvolalo, nasvědčuje i obsah telefonického oznámení, které poškozený učinil bezprostředně po incidentu na tísňovou linku 158. Obviněný podle skutkových zjištění namířil proti poškozeným zbraň a následně vůči poškozenému T

. R.

pronesl výhrůžky zbitím. Současně své jednání umocnil fyzickou agresí spočívající v otevření dveří vozidla poškozeného, uchopení jeho ruky a

následném prudkém zabouchnutí dveří. Agresivita jeho jednání se tedy vystupňovala. Za

těchto okolností je namístě uzavřít, že jednání obviněného představovalo výhrůžku usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví způsobilou vyvolat důvodnou obavu o život azdraví poškozených. Přestože fyzický a slovní atak obviněného směřoval primárně proti poškozenému T

. R.

, nelze přehlédnout, že předtím mířil zbraní na oba poškozené, tedy i na nezletilou

AAAAA

, která je s ohledem na svůj věk dítětem ve smyslu § 353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a která se nacházela v autě se svým otcem jako spolujezdkyně.

IV.

31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného T

. O.

rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 10. 2026

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu