Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A17A5844096AD057C1258EAC0052C8F2.html
HTML · 35.33 KB
No categories available
4 Tdo 866/2026
4 Tdo 866/2026-659
USNESENÍ
J. B.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného
odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 12. 2025, sp. zn. 2 T 108/2025, byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„1) v přesně nezjištěné době během měsíců srpen až září 2023 v rodinném domě č.p. XY v obci XY, okres XY, v úmyslu neoprávněně se obohatit, vyhledal N. K., a to poté, co proti jmenované bylo vedeno trestní řízení z důvodu jejích opakovaných deliktů v dopravě, kdy řídila motorové vozidlo pod vlivem omamných a psychotropních látek, v kterých ji právně zastupoval advokát Mgr. Zdeněk Burda, narozený XY, vedených u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 58/2022, sp. zn. 7 T 22/2023 a sp. zn. 6 T 65/2023, a jako spolupracovník Mgr. Burdy za použití psychického nátlaku a hrozby uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody N. K. a její rodiče D. K., a M. K., přesvědčoval, aby mu vyplatili finanční částku ve výši 100 000 Kč, za kterou přislíbil, že díky svým známostem a konexím zařídí, aby N. K. nedostala nepodmíněný trest odnětí svobody, které jí dle jeho slov hrozí, přesto, že věděl, že svého slibu nemůže dostát a nebude podnikat v uvedené věci žádné kroky, čímž poškozené uvedl v omyl a dosáhl toho, že mu otec N. K. pan M. K. z obavy, že by mohla jít jeho dcera do vězení, při jeho druhé návštěvě v přesně neurčené době v polovině měsíce září 2023 v místě jejich bydliště v rodinném domě č.p. XY v obci XY předal požadovanou finanční částku 100 000 Kč, kdy následně po M. K. požadoval další finanční částku ve výši 25 000 Kč jako odměnu, kterou však již M. K. neměl, a tak se spokojil s finanční částkou 20 000 Kč, kterou mu M. K. předal, čímž způsobil poškozeným D. K. a M. K. celkovou škodu ve výši 120 000 Kč,
2) v době nejméně od 11:30 hodin dne 19. 8. 2024 do 15:50 hodin dne 20. 8. 2024 v Advokátní kanceláři Mgr. Zdeňka Burdy v XY, ul. XY a jinde, v úmyslu neoprávněně se obohatit, požadoval po poškozeném P. O., finanční částku ve výši 400 000 Kč za to, že díky svým známostem a konexím u soudu zařídí, aby poškozenému nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu dle jeho slov údajně hrozil v trestní věci, vedené pod sp. zn. 1 T 36/2024 u Obvodního soudu pro Prahu 5, v které byl poškozený obviněn ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, přesto, že věděl, že svého slibu nemůže dostát a nebude podnikat v uvedené věci žádné kroky, čímž poškozeného uvedl v omyl a dosáhl toho, že poškozený na základě psychického nátlaku a strachu z výkonu trestu odnětí svobody předal ve dvou případech J. B. finanční hotovost, a to konkrétně dne 19. 8. 2024 kolem 13:15 hodin v advokátní kanceláři Mgr. Burdy na adrese ul. XY v XY, částku ve výši 200 000 Kč ve dvou obálkách po 100 000 Kč, a dále dne 20. 8. 2024 v 15:50 hodin v nadzemních garážích před vchodem do obchodního centra Billa na adrese ul. XY v Praze XY - XY, obálku s finanční hotovostí ve výši 100 000 Kč, kdy dále v následujících dnech až do 26. 8. 2024 poškozeného opakovaně telefonicky urgoval o zaplacení zbývající požadované částky, kterou mu poškozený však již nepředal a věc oznámil, přičemž způsobil poškozenému škodu ve výši 300 000 Kč.“
2. Za jednání pod bodem 1) a sbíhající se přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 6. 2024, č. j. 4 T 9/2024 - 82, byl obviněný J. B.odsouzenpodle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Dle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 6. 2024, č. j. 4 T 9/2024 - 82, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.3. Za jednání pod bodem 2) byl obviněný J. B. odsouzen dle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Dle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.4. Dle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené D. K., na náhradě škody částku 120 000 Kč. 5. Dle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému P. O., na náhradě škody částku 300 000 Kč.6. Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 12. 2025, sp. zn. 2 T 108/2025 podal obviněný J. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 11 To 22/2026, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. 7. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 11 To 22/2026, podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítá, že soudy hodnotily provedené důkazy značně jednostranně, a to v jeho neprospěch. Soudy zacházely s výsledky dokazování arbitrárně, přičemž k zásadním námitkám obhajoby i skutečnostem zjevným ze spisového materiálu vůbec nepřihlédly, popř. je v odůvodnění svých rozhodnutí zmiňují toliko formálně, aniž by je učinily předmětem svých úvah z hlediska zjištění skutkového stavu. Zároveň namítá, že i obecnými soudy zjištěná výše škody, kterou měl způsobit, neodpovídá provedenému dokazování. Ta se promítá jak do právní kvalifikace, výměry trestu, tak i výroku o náhradě škody. Obviněný dále namítá, že nevylákal od poškozených odměnu za advokátní služby, odměnu převzal Mgr. Burda, což je poškozeným známo. Obviněný popsal spolupráci s advokátem mimo jiné i tak, že se dělili na půl, určitě tím však nechtěl vyjádřit, že takto byli domluveni pro případ páchání společné trestné činnosti. Dodává, že toto tvrzení nenasvědčuje tomu, že má nést důsledky toho, že advokát přebíral finanční obnosy od poškozených jako svoji odměnu. Pravdou však je, že odměnu si sjednal advokát Mgr. Burda, ten ji přijal a vystavil potvrzení o jejím přijetí. Přesto však mají soudy za to, že tato odměna je škodou, kterou musí uhradit obviněný k rukám klientů advokáta. Obviněný dále poukazuje na výpovědi poškozených, které považuje za nepravdivé. Zpochybňuje taktéž hodnocení výpovědi svědka F., když má za to, že slyšení svědci trestní oznámení podávali právě z podnětu F., nikoliv z vlastní iniciativy. Ke skutku pod bodem 1) dodává, že nevytvářel žádný psychický nátlak, jako laik pouze konstatoval, že jestliže K. byla v minulosti soudně potrestána a dále opakovaně řídí motorové vozidlo, může jí hrozit uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Netvrdil, že má známosti a konexe a že je využije, takže neuváděl K. v omyl. V případě skutku pod bodem 2) namítá, že po poškozeném O. nepožadoval finanční částku 400 000 Kč a ani netvrdil, že má známosti a konexe a že u soudu zařídí, aby nebyl poškozenému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, na poškozeného nevyvíjel psychický nátlak a nevyvolával u něj strach z výkonu trestu odnětí svobody. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 11 To 22/2026 zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že s námitkami obviněného se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v bodech 36-43 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 12-18 odůvodnění svého usnesení. S argumentací soudů se státní zástupce plně ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje, nepovažuje za nezbytné ji opakovat. Zejména poukazuje na to, že dovolatel se ani nepokusil napadnout jednotlivé logické úvahy a závěry soudů. Namísto toho jen zopakoval alternativní skutkový děj, který byl dříve vyvrácen podrobnou a přesvědčivou argumentací nalézacího soudu. Obviněný opírá veškeré své námitky pouze o svůj nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů, že veškeré vylákané částky byly výnosem z jeho podvodného jednání. Státní zástupce však dodává, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující), která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy – viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel však takovým způsobem své dovolání nevymezil. O přiřazení tvrzených vad dokazování některé z konkrétních variant uvedeného dovolacího důvodu se ani nepokusil. Celkový obsah jeho námitek směřuje nanejvýš k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo.K tomu státní zástupce připomíná, že Ústavní soud již ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02 shledal, že k uplatnění této zásady je důvod pouze pokud soud pochybnosti má, nikoliv pokud je nemá. Nejvyšší soud pak v zásadě ani nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Pokud dovolatel napadá výrok o náhradě škody, státní zástupcepřipomíná, že tento výrok by bylo možno napadnout cestou dovolání pouze pokud by byly dovolatelovy námitky opřeny o vady hmotněprávní ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z obsahu dovolatelových námitekvšak není možno určit, že by dovolatel vůči náhradě škody uplatnil nějakou hmotně právní námitku. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství shrnuje, že dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.9. Dne 24. 9. 2026 byla Nejvyššímu soudu doručena replika obviněného k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. Obviněný má za to, že v napadeném řízení nebyla důsledně respektována jeho práva na spravedlivý proces a zásady trestní řízení, které má chránit i státní zastupitelství. Je si vědom, že dovolání bylo vymezeno podáním ze dne 7. 5. 2026 a stávající vyjádření na něm nemůže nic změnit, ale opakuje, že námitky uplatněné v dovolání, pokud jde o výši škody a kdo ji způsobil, nejsou marginální, zvláště když ani neodpovídají provedenému dokazování. Nelze přece vystačit po provedeném dokazování jen s úvahou, že svědek Z. Burda je nevěrohodný, i když poškození potvrzují, že k předání peněžních částek k jeho rukám došlo, když poškozený O. potvrzuje, že převzal jeho fakturu. Má také za to, že orgány činné v trestním řízení nejsou ve stavu nouze a nemusí spoléhat na iniciativu a výpovědi svědka F., který poškozené K. poučil, že mají podat trestní oznámení. Závěrem dodává, že trvá na svém dovolání, které splňuje náležitosti podle trestního řádu.10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).13. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. B.14. Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). 15. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný opírá všechny své námitky pouze o svůj nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů, že veškeré částky vylákané od poškozených byly výnosem z jeho podvodného jednání. Z popírání tohoto skutkového zjištění soudů pak odvíjí svůj nesouhlas s právním posouzením skutku i s výrokem o náhradě škody.16. Nejvyšší soud zde připomíná, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Skutkové námitky obviněného tak nejsou v žádném případě podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.17. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný svými námitkami ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňuje výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Obviněný se těmito námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.18. Nejvyšší soud dodává, že vina obviněného a jeho účelová obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit se, byla vyvrácena důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení, především výpovědí poškozených svědků N. K., D. K. a M. K., kteří průběh skutkového děje popisují ve vzájemně shodě, přičemž jejich výpovědi jsou podpořeny i ostatními v řízení provedenými listinnými důkazy. Provedeným dokazováním bylo u skutku pod bodem 1) jednoznačně vyvráceno, že by finanční prostředky byly obviněnému předány za účelem služeb pro N. K., naopak bylo prokázáno, že finanční částka byla předána k jeho požadavku, aby zařídil, že jí nebude uložen nepodmíněný trest. U skutku pod bodem 2) je obviněný usvědčován především výpovědí samotného poškozeného O., který průběh předmětné schůzky v advokátní kanceláři, jakož i výši a důvod předání peněz obviněnému v kanceláři a následně v garážích před vstupem do obchodního centra, popisuje od počátku řízení stále konstantně, a jeho výpověď je podporována ostatními v řízení provedenými důkazy, a to zejména kamerovými záznamy monitorující pohyb obviněného, svědka Burdy a poškozeného dne 19. 8. 2024 v okolí advokátní kanceláře a dne 20. 8. 2024 v garážích před vstupem do obchodního centra, fotografiemi a výpisy z účtu dokládající půjčku přítelkyně a výběry z bankomatu dne 19. 8. 2024. Všechny tyto důkazy vedou k jednoznačnému závěru o vině obviněného, kdy bylo provedeným dokazováním jednoznačně prokázáno, že obviněný po poškozeném žádal zaplatit finanční obnos 200 000 Kč, aby jej další den nezavřeli, což dával do souvislosti s jeho konexemi na vlivných místech, nikoli poskytování právních služeb, za které poškozený navíc již před konáním schůzky zaplatil.19. Obviněný dále bez bližšího vysvětlení poukazuje na existenci důkazních návrhů obhajoby. Nejvyšší soud k této námitce pouze ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soud prvního stupně právem zamítl návrhy na doplnění dokazování, kterých se obviněný domáhal, neboť se jednalo o v řízení před soudem o procesně nepoužitelné důkazy. Pokud dále obviněný popisuje aktivity svědka F. k odhalení jeho trestné činnosti, ani zde nenaznačuje, jaký význam pro jaký dovolací důvod by zde obsažená tvrzení mohla mít.20. Z popírání skutkového zjištění soudů obviněný odvíjí i svůj nesouhlas s právním posouzením skutku i s výrokem o náhradě škody. Nejvyšší soud zde konstatuje, že poškození shodně popsali jednání obviněného, který od nich požadoval finanční částky s příslibem využití známých a konexí, aby poškozená N. K. či poškozený O. nebyli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Není pochyb ani o tom, že obviněný využil oprávněné obavy N. K. a P. O. z uložení nepodmíněného trestu a tuto jejich obavu zesiloval tím, že jim líčil, co je ve výkonu trestu čeká, což činil s úmyslem zvýšit jejich ochotu k zaplacení požadovaných částek. Není pochyb ani o tom, že záměrem obviněného bylo pod podvodnou záminkou z poškozených vylákat finanční prostředky, když mu současně bylo zřejmé, že v této věci nebude činit žádné kroky a nemůže reálně ovlivnit průběh trestní věci poškozených. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje s právní kvalifikací skutků tak, jak učinily soudy nižších stupňů. Taktéž výrok o náhradě škody neshledal Nejvyšší soud vadným, neboť bylo zjištěno, že obviněný svým úmyslným trestným jednáním škodu poškozeným způsobil a částka, v níž jim byla přiznána, má plnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu.
21. Obviněný ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).22. Nejvyšší soud k výše zmíněnému dovolacímu důvodu uvádí, že obviněný v podaném mimořádném opravném prostředku neuvedl žádnou konkrétní argumentaci ani žádné konkrétní námitky, které by zmíněný dovolací důvod mohly naplnit. Uvedený dovolací důvod naopak nemůže být naplněn obecnou kritikou kvality skutkových zjištění, polemikou s hodnocením důkazů soudy, předkládáním vlastních skutkových tvrzení a důkazních hodnocení apod. Není úlohou Nejvyššího soudu domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat a dotvářet tak za něj jeho podání. 23. Obviněný konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.24. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu