Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 321/2025-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Beatricí Keményovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 72 179,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 691,59 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 26 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zbylého nároku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 691,59 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 26 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do zbylého nároku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 17. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 488,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 492,14 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení a částky 3 690,98 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 3. 2025. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 32 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 7. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 22. 3. 2025 v částce 2 000 Kč, dne 25. 3. 2025 v částkách 4 000 Kč, 4 000 Kč, 8 624 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč a 6 000 Kč. Úvěrovou smlouvou byla sjednána rovněž služba „Presto“ za poplatek 1 320 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 1 933,30 Kč (dne 24. 3. 2025 splatil 1 924,89 Kč a dne 6. 6. 2025 splatil 8,41 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 18. 11. 2025. Na výzvu však žalovaný nijak nereagoval.
2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno“ č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 22. 3. 2025 úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní rámec až do výše 32 800 Kč, jenž mohl žalovaný čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem 0,883 % denně (322,295 % ročně) a poplatky. RPSN sjednaného úvěru činila 1 233,92 %. Soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. č. účtu dne 22. 3. 2025 částku 2 000 Kč a dne 25. 3. 2025 částky 4 000 Kč, 4 000 Kč, 8 624,89 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč a 6 000 Kč. Celkem žalobkyně zaslala žalovanému 34 624,89 Kč (viz sdělení právnická osoba. ze dne 14. 1. 2026, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli – automatizovaný výpis z interního systému). Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 5. 11. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 spolu s potvrzením o podání doporučené zásilky s datem podání 5. 11. 2025).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 34 624,89 Kč. Sjednaný úrok činil 0,883 % denně (322,295 % ročně) a RPSN činila 1 233,92 %. Výši nákladů úvěru považuje soud za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v březnu 2025, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,16 % ročně, obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu na spotřebu (RPSN) činila 8,41 %. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 322,295 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 1 233,92 % jsou pak oproti zjištěným běžným sazbám zcela nepřiměřené.
13. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na svůj dluh uhradil 1 933,30 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí rozdíl částky 34 624,89 Kč vyplacené žalobkyní a částky 1 933,30 Kč zaplacené žalovaným, tedy 32 691,59 Kč.
14. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2. 11. 2025, ve kterém stanovila lhůtu k zaplacení do tří dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 5. 11. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 10. 11. 2025 (§ 573 o.z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 13. 11. 2025, počínaje následujícím dnem 14. 11. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 691,59 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 72 179,48 Kč s příslušenstvím, žalobkyně měla úspěch co do 32 691,59 Kč s příslušenstvím a neúspěch v rozsahu 39 487,89 Kč. Žalovaný tak byl v řízení procesně úspěšnější než žalobkyně, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
16. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.