Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 122/2026-38
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 164 526,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 398,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 398,28 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80 546,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5. 8. 2025 do zaplacení a částky 6 582,13 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 398,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 398,28 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80 546,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5. 8. 2025 do zaplacení a částky 6 582,13 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 22. 12. 2024 distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 68 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistila informace o počtu členů domácnosti, počtu členů domácnosti s příjmem, pravidelných měsíčních výdajích, čistých měsíčních příjmech a dalších skutečnostech sdělených žalovaným. Dále ověřila údaje z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku, registru sankčních seznamů a interních registrů historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválené ČNB, přičemž nahlédla do databází NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP a případně z žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostními převody na bankovní účet v období od 22. 12. 2024 do 11. 4. 2025. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby Anonymizováno Anonymizováno. Žalovaný splatil na jistinu celkem 2 752,77 Kč. Poté se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 4. 8. 2025 vypověděla. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 5. 8. 2025. Ke dni podání návrhu evidovala žalobkyně vůči žalovanému dluh v celkové výši 157 944,56 Kč, sestávající z jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru, smluvního úroku a poplatků za sjednané služby. Vedle toho žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 6 582,13 Kč.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru hodnotadále jen „smlouva o úvěru“) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 12. 2024 smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 68 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázal splácet v pravidelných denních splátkách a zaplatit cenu za zvolené volitelné služby. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 2000,31 % a pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 1,016 %. Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení alespoň 91 dní se splácením jedné nebo více splátek.
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pro žalovaného soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši 18 500 Kč, dalších nezbytných výdajů ve výši 1 500 Kč a ostatních zbytných výdajů ve výši 3 000 Kč. Dále zjistila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 31 514 Kč a výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 32 500 Kč. Při zohlednění regionálního koeficientu ve výši 1,5, pěti a více členů společně hospodařící domácnosti, z nichž tři mají příjem a dva jsou nepracující, dále rezervy pro výdaje ve výši 1 050 Kč a vypočtených minimálních výdajů ve výši 10 245 Kč, žalobkyně stanovila disponibilní příjem žalovaného na částku 21 200 Kč.
7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 12. 2024 částku 8 000 Kč, dne 14. 1. 2025 částku 1 200 Kč, dne 2. 2. 2025 částku 700 Kč, dne 3. 2. 2025 částky 1 000 Kč, 1 200 Kč, 600 Kč, 800 Kč, 1 700 Kč a 1 400 Kč, dne 4. 2. 2025 částky 1 000 Kč a 1 600 Kč, dne 5. 2. 2025 částky 800 Kč, 940 Kč, 1 300 Kč, 1 244 Kč, 756 Kč a 700 Kč, dne 6. 2. 2025 částky 1 000 Kč, 500 Kč a 300 Kč, dne 7. 2. 2025 částky 500 Kč, 1 000 Kč a 1 500 Kč, dne 8. 2. 2025 částky 500 Kč a 1 000 Kč, dne 9. 2. 2025 částku 1 500 Kč, dne 11. 2. 2025 částky 743 Kč a 1 000 Kč, dne 13. 2. 2025 částky 1 000 Kč a 500 Kč, dne 14. 2. 2025 částky 500 Kč, 500 Kč a 500 Kč, dne 15. 3. 2025 částky 93,33 Kč, 1 615 Kč a 34 483,75 Kč, dne 16. 3. 2025 částky 2 800,94 Kč, 800,24 Kč, 400 Kč a 200 Kč, dne 10. 4. 2025 částky 1 706,10 Kč, 166,52 Kč a 200 Kč a dne 11. 4. 2025 částku 202,17 Kč. Celkem žalobkyně žalovanému poskytla částku 80 151,05 Kč.
8. Z výpisu identifikovaných příjmů předložených k ověření příjmu soud zjistil, že žalovanému byly pravidelně v průběhu let 2023 až 2024 připisovány finanční prostředky v řadě jednotlivých částek, nikoliv jednorázově, přičemž ověřený čistý měsíční příjem činil 31 514 Kč.
9. Z výzvy k úhradě včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 12. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě částky 167 548,26 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru a nákladů právního zastoupení.
10. Z ostatních provedených důkazů (předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů) soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci nic podstatného.
11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 68 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky se sjednaným příslušenstvím. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 2 000,31 %. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 80 151,05 Kč, žalovaný uhradil žalobkyni celkem 2752,77 Kč.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
14. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ “), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.
21. Soud v daném případě uzavřel, že žalobkyně s žalovaným projevili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru dle shora citovaných ustanovení, s čímž se pojí povinnost žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Přestože vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu identifikovaných příjmů, údajů z registrů a z výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, neověřila dostatečně původ, pravidelnost a dlouhodobou stabilitu jednotlivých příjmů žalovaného. Závěr žalobkyně o tom, že výše měsíčního příjmu žalovaného činila 31 514 Kč, není z předložených podkladů zřejmý. Z výpisů z účtu je naopak patrné, že na účet žalovaného byly připisovány platby v mnoha jednotlivých částkách, zpravidla ve výši nižších stokorun až jednotek tisíc korun, od různých osob a subjektů. Z takového způsobu připisování finančních prostředků nebylo možné bez dalšího dovodit, že se jednalo o pravidelný příjem ze zaměstnání či jiný stabilní a dlouhodobě udržitelný zdroj příjmů. Žalobkyně přitom dále nezjišťovala původ těchto plateb, jejich charakter, opakovatelnost ani to, zda lze obdobné příjmy důvodně očekávat i v budoucnu. Současně vycházela pouze z výpisů z účtu za relativně krátké období a nevyžádala si ani další podklady významné pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, zejména podklady týkající se jeho výdělečné činnosti, výdajů na bydlení, předchozích úvěrových závazků či dalších pravidelných životních nákladů. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že předmětné výpisy z účtu žalovaného nekorespondují s údaji uváděnými žalobkyní ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně proto soud považuje za natolik nedostatečné, že představuje hrubé porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ .
22. V souladu s výše citovanými závěry SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti. V důsledku absence postupu dle § 86 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. je absolutně neplatná, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
23. Pro úplnost soud dodává, že sjednaná výše RPSN je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když RPSN činí 2 000,31 %. Obvyklá výše RPSN při poskytování úvěrů domácnostem činila v době, kdy došlo k podpisu smlouvy, přibližně 10 %, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněným Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaný ujednali roční procentní sazbu nákladů úvěru více než 200x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše, je zřejmé, že ujednání o výši RPSN se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo neplatné (§ 580 o. z.). Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednané a obvyklé sazby zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.).
24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 77 398,28 Kč, která z celkového předmětu řízení ve výši 164 526,69 Kč představuje 47,04 %. Žalovaný byl naopak úspěšný v rozsahu 52,96 %. Čistý procesní úspěch žalovaného tak činí 5,92 %. Náklady žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 6 582 Kč, odměnu zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 7 700 Kč, celkem 23 100 Kč, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč, celkem 1 350 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak činí 31 032 Kč. Žalovanému však v řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.