Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 Co 234/2026-550
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Jachury a soudců Mgr. Jitky Stibralové a JUDr. Milana Chmelíčka ve věci
žalobkyně: jméno zainteresované osoby, narozená dne datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby zastoupena advokátem Mgr. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Orgán veřejné moci, IČ IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci
o 113 828,25 Kč s příslušenstvím,
o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 2026, č. j. 22 C 258/2022-506,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu 7 648,50 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 7 648,50 Kč od datum do zaplacení potvrzuje; ve zbylém rozsahu 57 386,79 Kč s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba zamítá.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 8 228 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III v rozsahu 8 668 Kč ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; ve zbylém rozsahu 31 896,96 Kč s příslušenstvím a s příslušenstvím z částky 8 668 Kč se výrok potvrzuje.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 784 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu 7 648,50 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 7 648,50 Kč od , datum, do zaplacení potvrzuje; ve zbylém rozsahu 57 386,79 Kč s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba zamítá.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 8 228 Kč s příslušenstvím zamítá.III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III v rozsahu 8 668 Kč ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; ve zbylém rozsahu 31 896,96 Kč s příslušenstvím a s příslušenstvím z částky 8 668 Kč se výrok potvrzuje.IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 784 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 65 035,29 Kč s příslušenstvím (výrok I) a 8 228 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení 40 564,96 Kč s příslušenstvím (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 1 440 Kč (výrok IV).
2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne datum, kterou se žalobkyně domáhala kromě jiného náhrady obhajného vyčísleného v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně, které bylo zahájeno dne datum usnesením Orgán veřejné moci pro podezřelý výraz dle § 170 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, podezřelý výraz, a které pravomocně skončilo dne datum zproštěním obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu rozsudkem Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka ve spojení s usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Soud prvního stupně věc právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) a žalobkyni přiznal náhradu ve výši 65 035,29 Kč a 8 228 Kč s příslušenstvím za účelné a žalovaným zatím neuhrazené úkony právní služby a cestovné, oboje blíže specifikované v bodech 53 až 75 a 77 odůvodnění napadeného rozsudku, vycházeje z odměny 3 100 Kč/úkon dle § 10 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., režijního paušálu 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady za čas promeškaný na cestách dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a cestovného dle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud prvního stupně měl za prokázané všechny podmínky odpovědnosti, tj. nezákonné rozhodnutí, vznik škody v podobě dluhu na obhajném a příčinnou souvislost. V bodě 46 odůvodnění uvedl, že pro splnění podmínky vzniku škody postačuje zjištění, že úkon obhajoby byl proveden. V bodě 19 a 20 odůvodnění uvedl zjištění o vystavených fakturách obhájců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO a v bodě 24 uvedl zjištění o platbách obhájci tituly před jménem jméno FO. Nepovažoval za rozhodné, komu patřilo vozidlo užité k přepravě obhájce. Ve zbytku 40 564,96 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl s bližším odůvodněním v bodě 81 až 91 spočívajícím v tom, že úkony se buď netýkají obhajoby žalobkyně, nebo nejde o úkony, za které náleží odměna dle advokátního tarifu.
3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu 8 668 Kč, ve kterém byla žaloba výrokem III zamítnuta. Ve zbylém zamítnutém rozsahu 31 896,96 Kč s příslušenstvím podala odvolání, ve kterém jednotlivě ke každému úkonu či cestovnému uvedla argument, proč za něj dle advokátního tarifu má náležet odměna.
4. Proti vyhovujícím výrokům II a III podal odvolání žalovaný a navrhl zamítnutí žaloby. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že pro závěr o vzniku škody postačí zjištění, že úkon právní služby byl proveden. Trval na tom, že žalobkyně neprokázala škodu ve formě nákladů obhajoby vykonané obhájcem tituly před jménem jméno FO ve výši nad 82 931,05 Kč, neboť kromě dvou faktur na částky 73 010,50 Kč a 9 920,55 Kč další fakturu či doklad vystavený tituly před jménem jméno FO prokazující dluh či platbu žalobkyně vůči tituly před jménem jméno FO nepředložila. Byla prokázána jen škoda ve výši 82 931,05 Kč a v tomto rozsahu ji žalovaný již nahradil. Přesto soud prvního stupně přiznal žalobkyni další náhradu 73 263,29 Kč (65 035,29 Kč + 8 228), která v převážném rozsahu představuje obhajné tituly před jménem jméno FO. Dále namítl, že skutková zjištění uvedená soudem prvního stupně v bodě 24 odůvodnění o platbách žalobkyně tituly před jménem jméno FO neodpovídají provedeným důkazům. Částka 294 000 Kč a 31 024,05 Kč, které soud prvního stupně označil za platby žalobkyně obhájci tituly před jménem jméno FO, jsou naopak odchozí platby z účtu tituly před jménem jméno FO; částka 40 944,60 Kč sice došla na účet tituly před jménem jméno FO, ale nikoli od žalobkyně, ale od státu (žalovaného). Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že při rozhodnutí o náhradě cestovného není rozhodné, čí vozidlo obhájce ožívá a jaký je titul užívání. Trval na tom, že není-li titul užívání prokázán, náhradu cestovného nelze přiznat. Nesouhlasil proto s přiznáním náhrady škody ve výši cestovného tituly před jménem jméno FO ani se závěrem soudu, že bylo prokázáno užití vozidla podezřelý výraz, RZ SPZ, a jméno FO, RZ SPZ. Dále namítl nesprávné přiznání náhrady za poradu datum, která nebyla delší než hodinu.
5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu 8 668 Kč, ve kterém byla žaloba zamítnuta, a souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby postupoval odvolací soud dle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v tomto rozsahu zrušil výrok III rozsudku a řízení v tomto rozsahu zastavil.
6. Ve zbylém rozsahu odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, §212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalovaného je důvodné zčásti.
7. Ze spisu vyplývá, že trestní stíhání žalobkyně probíhalo od datum do datum a žalobkyně měla tři obhájce: tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Předmětem odvolacího řízení je náhrada zbylého sporného obhajného ve výši 105 160,25 Kč, přičemž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že v rozsahu 97 511,75 Kč se předmět řízení týká tituly před jménem jméno FO a v rozsahu 7 658,50 Kč se týká tituly před jménem jméno FO.
8. Ze spisu dále vyplývá, že žalovaný dle svého stanoviska z datum (č.l. 190) plnil žalobkyni dne datum na účet tituly před jménem jméno FO celkem 367 010,50 Kč (náhrada za vazbu 253 000 Kč + náhrada za domácí vězení 23 750 Kč + náhrada ušlé mzdy 43 010 Kč + náhrada obhajného tituly před jménem jméno FO 47 250,50 Kč). Poté tituly před jménem jméno FO vystavil žalobkyni fakturu č. hodnota z datum na částku 73 010,50 Kč včetně DPH. tituly před jménem jméno FO tak učinil na základě Dodatku k dohodě o právní pomoci uzavřeného se žalobkyní datum, ve kterém se se žalobkyní dohodli na odměně za obhajobu ve výši 20 % z plnění náhrady majetkové a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (odvolací soud zopakoval u jednání datum dokazování tímto dodatkem). Žalovaný vydal dne datum doplňující stanovisko (č. l. 254), na základě kterého plnil dne datum žalobkyni na účet tituly před jménem jméno FO doplatek náhrady ušlé mzdy ve výši 40 944,60 Kč. tituly před jménem jméno FO vystavil dne datum žalobkyni fakturu č. hodnota na částku 9 920,55 Kč včetně DPH. Mezi stranami je nesporné, že žalovaný zaplatil žalobkyni náhradu nákladů obhajoby tituly před jménem jméno FO ve výši 82 931,05 Kč (73 010,50 + 9 920,55). Ze spisu vyplývá, že žádnou další fakturu vystavenou tituly před jménem jméno FO žalobkyně v řízení neoznačila ani nepředložila.
9. Odvolací soud se neztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně vyjádřeným v bodě 46 odůvodnění, že pro splnění podmínky vzniku škody postačuje zjištění, že k úkonu obhájce došlo. Zákon č. 82/1998 Sb. upravuje náhradu škody (§ 31 odst. 1), nikoli odměnu advokáta za poskytnuté právní služby. Právní názor soudu prvního stupně tak nečiní rozdíl mezi škodou a vyčíslením nákladů právního zastoupení, jak ho předkládají například účastníci civilního řízení soudu pro účely rozhodnutí soudu o nákladech řízení v konečném rozhodnutí. Projednání nároku žalobkyně se děje v hmotněprávním režimu náhrady škody, nikoli v procesním režimu přiznání náhrady nákladů řízení. Na uvedeném nemění nic ani paušalizace výše náhrady škody na výši mimosmluvní odměny (§31 odst. 3). I tak zůstává účelem úpravy § 31 odst. 3 náhrada skutečné škody, která je (ve shodě se zákonnou úpravou náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů) interpretována tak, že spočívá v nákladech účelně vynaložených poškozeným, přičemž za takové se z pohledu právní jistoty považují ty, jež jsou stanoveny vyhláškou.
10. Požadavek předložení faktur jakožto dokladu o vzniku škody vyjádřil již žalovaný ve svém prvním stanovisku z datum, když na náhradě obhajného plnil „jen“ obhajné tituly před jménem jméno FO, vycházeje z jím vystavených faktur. Vzhledem k tomu, že faktury tituly před jménem jméno FO nebyly tehdy žalovanému předloženy (ani nemohly, neboť neexistovaly, s ohledem na konstrukci vzniku nároku na odměnu dle dodatku z datum), nebylo tehdy na obhajném tituly před jménem jméno FO žalovaným tehdy nic plněno (první faktura vystavená tituly před jménem jméno FO je až z datum, tzn. po prvním plnění žalovaného) a druhá faktura je z datum (tj. po druhém plnění žalovaného).
11. Požadavek předložení důkazu o vzniku škody (třeba i ve formě dluhu) specifikovaný požadavkem předložení například faktury není neadekvátní, nepřiměřený či obtížně splnitelný (obzvlášť je-li obhájce plátcem DPH). Opodstatněnost tohoto požadavku ostatně potvrzují i okolnosti posuzované věci, kdy z dohody z datum vyplývá, že vznik a výše nároku obhájce na odměnu závisí nikoli na samotném provedení úkonu obhajoby, ale na plnění žalovaného (pokud by žalovaný nic neplnil, nárok na odměnu by nevznikl). Tudíž i vznik a výše škody závisí nikoli jen na samotném provedení úkonu obhajoby, ale na plnění žalovaného, a k tomu navíc ještě na tom, zda obhájce nárok plynoucí z dodatku z datum vůči žalobkyni nakonec skutečně uplatní (např. vystavením faktury). právnická osoba náhrady škody nejde totiž o to, co věřitel uplatnit může, ale co skutečně uplatní. Uvedené znamená, že v tomto sporném řízení nebylo úkolem soudu „vyšetřovat“, co by obhájce mohl vůči žalobkyni na základě dodatku z datum požadovat, tedy zda a případně kolik žalovaný žalobkyni plnil a kolik z toho činí 20 % coby potenciální odměna obhájce. Argumentace žalobkyně, že částka 82 931,05 Kč (73 010,50 + 9 920,55) neznamená horní hranici škody, kterou „by mohl“ tituly před jménem jméno FO žalobkyni v souvislosti s trestním stíháním vyúčtovat, neboť podle dohody žalobkyně a obhájce z datum se žalobkyně zavázala obhájci zaplatit 20 % z přisouzené náhrady škody a nemajetkové újmy, čímž jí vznikl vůči obhájci dluh, je tudíž nedůvodná.
12. Lze shrnout, že žalobkyně se v řízení domáhala další náhrady obhajného tituly před jménem jméno FO ve výši 97 511,75 Kč, ovšem nepředložila důkaz k prokázání vzniku škody v této výši, a to ani poté, co ji k tomu vyzval soud prvního stupně dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání dne datum, neboť reagovala podáním z datum, ve kterém žádné další faktury tituly před jménem jméno FO (kromě dvou z roku 2023 již dříve tvrzených a žalovaným již uhrazených) neoznačila a pouze poukázala na dostatečně vysokou fakturaci tituly před jménem jméno FO. Škodu spočívající v dluhu vůči jednomu obhájci však nelze považovat za prokázanou fakturami jiného obhájce. Nové (další) faktury tituly před jménem jméno FO žalobkyně neuvedla ani v písemném závěrečném návrhu z datum (č. l. 501), a neuvedla je ani u jednání odvolacího soudu dne datum, kdy k tomu byla vyzvána.
13. Důvodná byla i odvolací námitka žalovaného, že skutková zjištění soudu prvního stupně v bodě 24 odůvodnění o platbách tituly před jménem jméno FO ve výši 294 000 Kč, 40 944,60 Kč a 31 024,05 Kč jsou nesprávná. Poté, co odvolací soud zopakoval dokazování týmiž listinami (potvrzeními o platbách), zjistil, že tyto listiny neprokazují, že by šlo o platby žalobkyně obhájci tituly před jménem jméno FO na úhradu obhajného. adresa 944,60 Kč je plnění došlé datum na účet tituly před jménem jméno FO od státu (jde o plnění náhrady ušlé mzdy žalobkyně), částka 31 024,05 Kč je odchozí platba z účtu obhájce žalobkyni (z ostatních důkazů vyplývá, že jde plnění vyplacené státem prostřednictvím obhájce, ze kterého si obhájce v souladu s dohodou z datum strhl odměnu 20 % a zbytek ve výši 31 024,05 Kč poslal žalobkyni), a částka 294 000 Kč je odchozí platba z účtu obhájce s účelem platby „půjčka jméno FO“.
14. Obrana žalovaného, že žalobkyně neprokázala vznik škody ve výši 97 511,75 Kč, je proto důvodná, což se projevilo jednak tím, že odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. vyhovující výrok I napadeného rozsudku a v rozsahu 57 386,79 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, dále tím, že změnil dle § 220 o. s. ř. vyhovující výrok II napadeného rozsudku a žalobu zamítl v rozsahu 8 228 Kč s příslušenstvím, a dále tím, že potvrdil dle § 219 o. s. ř. zamítavý výrok III v rozsahu 31 896,96 Kč s příslušenstvím.
15. Předmětem odvolacího řízení byla dále náhrada škody představující cestovné tituly před jménem jméno FO ve výši 7 648,25 Kč. Ze spisu vyplývá, že žalovaný již plnil náhradu nákladů obhajoby tituly před jménem jméno FO, a to dne datum ve výši 47 250,50 Kč a dne datum ve výši 45 012 Kč, tj. celkem 92 262,50 Kč. Jak ve stanovisku z datum (č. l. 190) tak ve vyjádření z datum (č. l. 308) žalovaný odůvodnil výši plnění tak, že označil úkony obhajoby, za které náhradu poskytuje, a náhradu za promeškaný čas, vycházeje z toho, že advokát tituly před jménem jméno FO sídlí v adresa a úkony se konaly mimo adresa (obvykle v adresa, neboť trestní věc byla projednávána v prvním stupni Orgán veřejné moci). Žalovaný nenahradil cestovné s odůvodněním, že nebyl zjištěn titul užívání konkrétního vozidla.
16. Cestovné 7 648,25 Kč včetně DPH přiznané soudem prvního stupně vychází z následujících údajů:
Den
Výše bez DPH
Vozidlo
Trasa
datum
1258,55
podezřelý výraz, RZ SPZ
adresa a zpět
datum
1258,55
podezřelý výraz, RZ SPZ
adresa a zpět
datum
1268
podezřelý výraz, RZ SPZ
adresa a zpět
datum
1268
podezřelý výraz, RZ SPZ
adresa a zpět
datum
1268
podezřelý výraz, RZ SPZ
adresa a zpět
17. Ze stanoviska žalovaného z datum (č.l. 190) vyplývá, že žalovaný odškodnil částkou 47 250,50 Kč mimo jiné následující úkony obhajoby tituly před jménem jméno FO:
Úkon
Odměna
RP
Promeškaný čas
datum
účast při výsleších
3100
300
1400
datum
účast při výsleších
3100
300
datum
účast u vazebního zasedání
3100
300
600
datum
účast u vazebního zasedání
3100
300
600
datum
účast u vazebního zasedání
3100
300
600
Z porovnání časových údajů v obou tabulkách vyplývá, že nezaplacené cestovné se týká úkonů obhajoby, které žalovaný vyhodnotil jako účelné a nahradil je včetně promeškaného času. Účelným nákladem je tedy zjevně i cestovné s těmito úkony související. Žalobkyně tvrdila užití dvou konkrétních vozidel (podezřelý výraz, RZ SPZ, a jméno FO, RZ SPZ).
18. Odvolací soud již v předchozím rozsudku (č.l. 387) uvedl, že nemá důvod se neztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že při určení výše náhrady za cestovné není rozhodný titul užívání vozidla obhájcem. Odvolací soud vychází z ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, dle kterého zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk jsou součástí nákladů řízení i náklady zastoupení, které zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. dle vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dle §13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží advokátu náhrada účelně vynaložených hotových výdajů včetně cestovních výdajů, přičemž dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. není-li o výši náhrady cestovních výdajů dohodnuto jinak, řídí se výše této náhrady právními předpisy o cestovních náhradách. Těmi jsou zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (§157, §189) ve spojení s příslušnou vyhláškou, dle kterých je v případě užití vozidla neposkytnutého zaměstnavatelem součástí náhrady jízdních výdajů zaměstnance i základní náhrada. Základní náhrada, proti které žalovaný zvlášť brojil, se tedy hradí tehdy, když vozidlo neposkytl ten, kdo cestovné nahrazuje. V posuzované věci to znamená, že neposkytla-li vozidlo osoba odpovědná za škodu (tzn. stát), nahrazuje i základní náhradu. Stručně shrnuto, při určení výše náhrady za cestovné se postupuje zásadně shodně jako při vyčíslení nákladů zastoupení advokátem v občanském soudním řízení (§137 odst. 2 o. s. ř.) nebo při vyčíslení nákladů nutnéobhajoby (§151 odst. 2 trestního řádu). Jiný postup žalovaný ve své argumentaci nepodpořil žádnou konkrétní zákonnou úpravou či rozhodnutím Orgán veřejné moci, popř. Orgán veřejné moci.
19. Rozhodné je hledisko účelnosti, tzn. ať již obhájce užil vozidlo kohokoli (nějaké vozidlo zjevně použil, s ohledem na sídlo advokáta a místo úkonů), rozhodné je, zda výše cestovného (ovlivněná vlastnostmi vozidla, tj. průměrnou spotřebou) splňuje hledisko účelnosti. Pokud je skutkový závěr soudu prvního stupně takový, že byla použita vozidla s průměrnou spotřebou 5,6 l/100 km (podezřelý výraz, RZ SPZ) a 4 l/100 km (podezřelý výraz, RZ SPZ), pak je výše cestovného standardní, tedy i účelná.
20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala platby tituly před jménem jméno FO na účet č. č. účtu (účet právnická osoba) ve výši 201 500 Kč [tj. 31 500 Kč (8/2021), 150 000 Kč (8/2021), 10 000 Kč (11/2021), 10 000 Kč (11/2021)] a faktury právnická osoba [FA č.hodnota (181 500 Kč), FA č.hodnota (19 360 Kč), FA č.hodnota (49 912,50 Kč), FA č.hodnota (181 500 Kč)], přičemž žalovaný dosud plnil 47 250,50 Kč a 45 012 Kč, lze škodu ve výši 7 648,25 Kč považoval za prokázanou a nárok v tomto rozsahu uplatněný za důvodný. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a vyhovující výrok I napadeného rozsudku v rozsahu 7 648,25 Kč s příslušenstvím potvrdil.
21. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů se opírá o § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud provedl rekapitulaci celého řízení, ve kterém žalobkyně uplatnila pět samostatných nároků:
Nárok
Žaloba
Úspěch žalobce (zaplaceno během řízení/přiznáno)
Úspěch žalovaného (zamítnuto)
Doba řízení
nezák. tr. stíhání
15 000 000
150 000
14 850 000
12/2022 – 10/2024
vazba
986 700
303 600
683 100
12/2022 – 10/2024
domácí vězení
370 500
38 000
332 500
12/2022 – 10/2024
ušlá mzda
337 333
83 954,60
253 378,40
12/2022 – 10/2024
obhajné
740 751
182 842,05
557 908,65
12/2022 – 9/2026
Pro účely zjištění poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení vyšel odvolací soud v souladu s judikaturou Orgán veřejné moci z následujících tarifů:
Nárok
Tarif
Úspěch žalobce (zaplaceno během řízení/přiznáno)
Úspěch žalovaného (zamítnuto)
Doba řízení
nezák. tr. stíhání
50 000
50 000
0
12/2022 – 10/2024
vazba
50 000
50 000
0
12/2022 – 10/2024
domácí vězení
50 000
50 000
0
12/2022 – 10/2024
ušlá mzda
337 333
83 954,60
253 378,40
12/2022 – 10/2024
obhajné
740 751
182 842,05
557 908,65
12/2022 – 9/2026
1 228 084
416 796,65
811 287,05
100 %
34 %
66 %
U nároků na náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zadostiučinění za vazbu, zadostiučinění za opatření nahrazující vazbu) vyšel odvolací soud z tarifní hodnoty 50 000 Kč, neboť řízení o těchto nárocích bylo skončeno před datum, tj. před účinností vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou byla novelizována vyhláška č. 177/1996 Sb. Z tabulkového přehledu výše vyplývá, že žalovaný byl v řízení úspěšnější a má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 %. Náklady představuje paušální náhrada účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 300 Kč/úkon (v době do datum) a 450 Kč/úkon (v době od datum) určená dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Z obsahu spisu vyplývají následující účelné úkony: 1. vyjádření k žalobě z datum, 2. příprava účasti u jednání datum, 3. účast u jednání datum, 4. doplňující vyjádření z datum, 5. sdělení z datum o plnění, 6. příprava účasti u jednání datum, 7.–8. účast u jednání datum, 9. příprava účasti u jednání datum, 10.–11. účast u jednání datum, 12. sdělení z datum o plnění, 13. příprava účasti u jednání datum, 14. účast u jednání datum, 15. odvolání proti rozsudku datum včetně doplnění ze dne datum, 16. příprava účasti u jednání datum, 17. účast u jednání datum, 18. příprava účasti u jednání datum, 19. účast u jednání datum, 20. vyjádření z datum, 21. příprava účasti u jednání datum, 22. účast u jednání dne datum, 23. účast u jednání včetně přípravy datum, 24. odvolání proti rozsudku, 25. vyjádření k odvolání žalobkyně z datum. Celková paušální náhrada činí 8 700 Kč (tj. 17 x 300 + 8 x 450). Žalovanému náleží náhrada v rozsahu 32 %, tj. ve výši 2 784 Kč. K odvolací námitce žalobkyně směřující proti paušální náhradě za přípravu na jednání odvolací soud odkazuje na § 1 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 254/2015 Sb., kde se v rámci demonstrativního výčtu úkonů výslovně uvádí i příprava účasti na jednání.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.