Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 121/2026-25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 31 023 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 023 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 023 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 16 023 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 023 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 16 023 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 15. 2. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč zasláním na jeho bankovní účet dne 15. 2. 2024. Žalovaný uvedené peněžní prostředky do dne splatnosti úvěru, tj. do dne 15. 3. 2024 nevrátil a dostal se tak do prodlení úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 od společnosti právnická osoba. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému, tento žalobkyni ničeho neuhradil.

3. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, písemně označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a předložila soudu relevantníy. Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila. Soud následně vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s , (dále jen „“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.

4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav.

5. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován přípisem ze dne 16. 10. 2025. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. účtu částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále smluvní úrok ve výši 40,00 % ročně a poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6 123 Kč po slevě nebo 16 023 Kč před slevou. Dle smlouvy činí RPSN 9 867,10 %. Dle Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je žalobkyně v případě, že žalovaný nezaplatí řádně a včas jakoukoli platbu ze smlouvy oprávněna požadovat po žalovaném poskytnutou jistinu úvěru, smluvní úrok v plné výši beze slevy, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal den následující po dni zesplatnění celého úvěru, tj. dne 16. 3. 2024. Z toho důvodu žalobkyně požaduje výši poplatku „před slevou“. Z potvrzení o platbě ze dne 17. 12. 2025 a výpisu z běžného účtu právnická osoba soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. účtu částku 15 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, tudíž se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2025 a potvrdenia o podaji doporučenej zásielky ze dne 20. 10. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění. Z ostatních žalobkyní doložených důkazů soud nezjistil skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.

6. Dle , (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru) a , o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem částku 15 000 Kč.

9. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 31 499,71 Kč před slevou, přičemž částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem za čerpání spotřebitelského úvěru. Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 40,00 % ročně; RPSN dle smlouvy činí 9 867,10 %. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud má za to, že výše úroků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. -126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného , že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v únoru 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,97 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 40,00 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu téměř pětinásobně. Obdobný hrubý nepoměr platí i ohledně roční procentní sazby nákladů 9 867,10 %.

10. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Vztah stran se proto řídí pravidly pro bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku 15 000 Kč. Z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se (nad rámec bezdůvodného obohacení) nelze domáhat jakýchkoliv sjednaných plnění včetně smluvního úroku, neboť tento nebyl ujednán platně.

11. Pokud se týká posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, pak ani zde právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů vč. svého telefonního čísla a emailové adresy. Právní předchůdkyně ověřila schopnosti žalovaného splácet úvěr lustrací ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, a dospěla k závěru, že na základě zjištěných skutečností zde nejsou důvodné pochyby ohledně platební schopnosti a žádosti o úvěr vyhověla. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zjevně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dluh splatit.

12. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí částku 15 000 Kč představující částku poskytnutou žalovanému, na jejíž vrácení žalovaný (dle tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovaným sporována) žalobkyni neuhradil ničeho. Co do této částky je žaloba důvodná. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalovanému úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalovaného, který mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. částečně vyhověl co do výše bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 31 023 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 15 000 Kč, naopak ve zbytku úspěšná nebyla. Byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 48,4 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 51,6 %, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu představuje částka 1 023 Kč, což je po zaokrouhlení 3,3 %.

16. Za této situace soud dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch účastníků je v řízení v zásadě srovnatelný. Přiznání náhrady nákladů řízení jedné ze stran pouze v nepatrném rozsahu rozdílu procesního úspěchu by nebylo vzhledem k výsledku řízení účelné ani přiměřené. Soud proto podle výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Lhůta k plnění byla stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas v uvedených lhůtách, lze se po právní moci tohoto rozsudku domáhat jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.