Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 230/2025-61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Silnickou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 16 799,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 799,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 799,34 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 799,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 799,34 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 799,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 799,34 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení z titulu vrácení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 5. 2022 mezi žalovaným a společností právnická osoba., jejíž pohledávku následně nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel právnická osoba. poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný dne 16. 8. 2022. Součástí žalované částky je vedle neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 799,34 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového portálu www.Anonymizováno.cz a potvrzena SMS kódem zaslaným na telefonní číslo tel. číslo. Peněžní prostředky byly dne 17. 5. 2022 odeslány na účet č. č. účtu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z obsahu spisu, jehož součástí byly předložené důkazy, soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a že mu byla částka 10 000 Kč převedena na bankovní účet uvedený při sjednání úvěru. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím veřejných registrů a databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Konkrétní údaje o příjmech, výdajích či majetkových poměrech žalovaného však nepředložila. Žalobkyní tvrzené posouzení úvěruschopnosti nebylo doloženo žádnými konkrétními důkazy a soud neměl k dispozici podklady umožňující přezkoumat, zda původní věřitel postupoval s odbornou péčí.

5. Ze smlouvy o úvěru a dalších listinných důkazů (potvrzení o platbě) soud zjistil, že žalovanému byly skutečně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud neprokázal vrácení poskytnuté jistiny ani její části. Podle tvrzení žalobkyně nebyla uhrazena žádná platba.

6. Soud hodnotil předložené listinné důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že poskytují dostatečný podklad pro rozhodnutí.

7. Soud aplikoval , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru. Z zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dále podle zákona o spotřebitelském úvěru se úvěruschopnost posuzuje zejména porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a podle zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, byl-li úvěr poskytnut v rozporu s povinností podle téhož zákona.

8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Původní věřitel právnická osoba., postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována ( a násl. , ).

14. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

15. V rámci posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně jen zcela obecná a nekonkrétní tvrzení, zejména z těchto tvrzení vyplynulo, že se jednalo o pouhé formální ověření úvěruschopnosti, nebyly k tomu doloženy žádné listinné důkazy, neboť žalobkyně takovými doklady zjevně nedisponuje.

16. Původní věřitel postupoval zcela formálně a nijak se nepokusil ověřit příjmy a výdaje žalovaného jako žadatele o úvěr. Dokonce nebylo uvedeno žádné tvrzení ohledně příjmu žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Původní věřitel nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s , o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ).

17. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 10 000 Kč, neboť žalovaný nic neuhradil, jak uvedla žalobkyně. Soud měl za prokázané, že žalovanému byla částka 10 000 Kč vyplacena na jím označený bankovní účet. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že by alespoň částečně dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

18. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy nelze vycházet ze smluvně sjednané splatnosti. Bylo proto třeba určit dobu vrácení jistiny postupem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění ve splátkách v souladu s ust. , jejichž výše se jeví být jako přiměřená a žalovaný by měl být schopen takové splátky žalobkyni hradit. Soud přihlédl k celkové výši dlužné částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, a při určení výše splátek zvažoval též hledisko ochrany věřitele, aby nedošlo k nepřiměřenému zvýhodnění dlužníka. Ve zbytku nároku soud návrh žalobkyně zamítl (výrok II.), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při posouzení procesního úspěchu účastníků vycházel z celkové hodnoty předmětu řízení, kterou tvoří žalovaná jistina 16 799,34 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 799,34 Kč od 17. 8. 2022 do 26. 8. 2026 (1471 dnů) ve výši 10 155,54 Kč, celkem tedy 26 954,88 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 10 000 Kč, její procesní úspěch tak činí přibližně 37 %, zatímco procesní úspěch žalovaného činí přibližně 63 %. Vzhledem k tomu byl úspěšnější v řízení žalovaný a příslušela by mu tak náhrada nákladů řízení ve výši 26 % (soud odečetl neúspěch žalovaného od jeho úspěchu,) žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.