Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 131/2026-40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 23 546,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 282,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 800 Kč od 4. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 14 746,55 Kč, úrok 8 % ročně z částky 10 353,29 Kč od 4. 5. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 67,13 Kč a úrok z prodlení z částky 1 971,77 Kč ve výši 11,5 % ročně od 4. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 282,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 800 Kč od 4. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 14 746,55 Kč, úrok 8 % ročně z částky 10 353,29 Kč od 4. 5. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 67,13 Kč a úrok z prodlení z částky 1 971,77 Kč ve výši 11,5 % ročně od 4. 5. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2026 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o úvěru dne 3. 3. 2025, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny, když částka úvěru nebyla uhrazena řádně a včas ve sjednaných měsíčních splátkách, spolu s úrokem 609 Kč, poplatkem 5 880 Kč, 1 653 Kč a 2 160 Kč za služby spojené s úvěrem. Žalobce tak požaduje vedle dlužné jistiny, úroku a poplatků dále úhradu smluvní pokuty ve výši 4 943,04 Kč a úrok z prodlení.
2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise dle ustanovení § 115 a o. s. ř.
3. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobcem a společností právnická osoba., IČ IČO, ze dne 2. 3. 2026.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 3. 3. 2025 s žalovaným jako dlužníkem – spotřebitelem. Žalobce na základě smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný vyčerpal a zavázal se je vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatky a úrokem v pravidelných 14 měsíčních splátkách.
5. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že právní předchůdce vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru. Žalovaný takto uvedl příjem 33 226 Kč, doložil pracovní smlouvu, která je uzavřena toliko na dobu určitou do 31. 10. 2025 (úvěr je sjednán na 14 měsíců od měsíce března 2025), pokud jde o osobní poměry, k těm uvedl toliko, že bydlí u rodičů a je rozvedený, vyživovací povinnost nemá. Z výplatních lístků žalovaného dále vyplývá, že je mu ze mzdy sráženo 5 exekucí. Částka k výplatě je tak toliko 21 000 Kč. Na uvedenou smlouvu žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil dvě splátky v celkové výši 3 200 Kč.
6. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. ve znění novel, o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle ustanovení § 513 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
12. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.
18. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
19. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádným způsobem nezjistil a především nevyhodnotil skutečné příjmy ani pravidelné výdaje a majetkové poměry žalovaného. Z předložených kusých informací přitom bylo zcela zřejmé, že pracovní poměr žalovaného je uzavřen toliko na dobu určitou do října 2025, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu splácení 14 měsíců od března 2025 a z výplatnic žalovaného bylo zcela zřejmé, že má sráženo 5 exekucí! Právní předchůdce žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na věřitele. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.
20. V předmětné věci je tedy prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 3. 3. 2025 je absolutně neplatná. Soud proto aplikoval ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný je takto povinen zaplatit žalobci pouze částku 8 800 Kč, tedy dlužnou část poskytnuté jistiny 12 000 Kč po odečtení již uhrazené platby 3 200 Kč ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě částky 8 800 Kč spolu s úrokem z prodlení (včetně poměrné části kapitalizovaného úroku z prodlení) ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.
21. Z procesního hlediska nemá ve věci převažující úspěch žádná ze stran, soud proto rozhodl dále tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.