Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 209/2026-14
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 61 947,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 61 947,92 Kč spolu s úrokem ve výši 9 794,24 Kč, dále s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 60 647,92 Kč za dobu od 16. 7. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 305,20 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 947,92 Kč za dobu od 16. 7. 2026 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15 561 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem Adresa advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 61 947,92 Kč spolu s úrokem ve výši 9 794,24 Kč, dále s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 60 647,92 Kč za dobu od 16. 7. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 305,20 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 947,92 Kč za dobu od 16. 7. 2026 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15 561 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , Adresa advokáta, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se žalobou došlou soudu dne 15. 7. 2026 domáhal po žalované zaplacení celkem částky 79 047,36 Kč sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 60 647,92 Kč, poplatků za upomínky a výzvy ve výši 1 300 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 794,24 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 305,20 Kč. Současně požadoval přiznání smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně z částky 60.647,92 Kč od 16. 7. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61.947,92 Kč od 16. 7. 2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 2. 9. 2021 uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované částku 70 000 Kč, kterou žalovaná řádně nesplácela, a proto byl úvěr dne 14. 3. 2025 zesplatněn.
Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.
Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná dne 2. 9. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru č. 013787634R, na jejímž základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které byly žalovanou téhož dne vyčerpány. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve 144měsíčních splátkách po 836 Kč splatných vždy ke 14. dni v kalendářním měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 10. 2021 a poslední měla být uhrazena dne 14. 9. 2033. Součástí smlouvy bylo ujednání o úrokové sazbě ve výši 9,90 % ročně a o oprávnění žalobce zesplatnit celý úvěr v případě prodlení žalované se splácením. Jelikož žalovaná přestala úvěr řádně splácet, žalobce úvěr oznámením ze dne 14. 3. 2025 zesplatnil. Žalobce dále žalované zaslal upomínku ze dne 19. 11. 2024, výzvu k zaplacení dluhu ze dne 27. 11. 2024, poslední výzvu k zaplacení dluhu ze dne 20. 12. 2024 a následně předžalobní výzvu ze dne 29. 4. 2026. Ke dni podání žaloby činil nesplacený zůstatek jistiny částku 60 647,92 Kč. Tyto skutečnosti má soud prokázány ze smlouvy o úvěru, výpisů z úvěrového účtu, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvy, upomínek a výzev k úhradě dluhu, podacího archu a dalších listin založených ve spise.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 1970 občanského zákoníku má věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, právo požadovat po dlužníkovi úrok z prodlení.
Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Žalobce vystupoval při uzavírání smlouvy jako podnikatel poskytující úvěrové služby, zatímco žalovaná uzavírala smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti a vystupovala tedy jako spotřebitel. Soud proto přezkoumal smluvní ujednání i z hlediska ochrany spotřebitele.
Z listin předložených žalobcem má soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované. Žalobce vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalované zjištěných z jejího bankovního účtu, z údajů z bankovních registrů CBCB a CRIF a z dalších interních podkladů. Pravidelný měsíční příjem žalované činil přibližně 35 980 Kč, její měsíční výdaje byly vyhodnoceny ve výši 27 802,73 Kč a disponibilní platební kapacita ve výši 8 177,27 Kč. Sjednaná měsíční splátka 836 Kč tak představovala pouze malou část disponibilních příjmů žalované. Soud proto uzavírá, že žalobce splnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované a že nejsou dány důvody pro neplatnost smlouvy podle právních předpisů upravujících spotřebitelské úvěry.
Jelikož žalovaná přestala poskytnutý úvěr řádně splácet, vzniklo žalobci právo úvěr zesplatnit. Z provedených důkazů vyplývá, že oznámení o zesplatnění bylo žalované zasláno a ke dni 14. 3. 2025 se stal splatným celý dosud neuhrazený zůstatek úvěru. Žalovaná přes následné výzvy svůj dluh neuhradila. Soud proto žalobci přiznal nárok na zaplacení jistiny ve výši 60 647,92 Kč.
Úprava spotřebitelských smluv sleduje ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany. Soud proto z úřední povinnosti přezkoumal rovněž jednotlivá smluvní ujednání z pohledu jejich přiměřenosti. Sjednaná úroková sazba ve výši 9,90 % ročně nepřevyšuje obvyklé úrokové sazby poskytované bankovními institucemi v době uzavření smlouvy, nepředstavuje nepřiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků a není v rozporu s dobrými mravy. Žalobce proto oprávněně požaduje jak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 794,24 Kč, tak další smluvní úrok ve výši 9,90 % ročně z částky 60 647,92 Kč od 16. 7. 2026 do zaplacení.
Soud se dále zabýval sjednanými poplatky za upomínky a výzvy k úhradě dluhu. Podle smlouvy byl žalobce oprávněn účtovat za upomínku částku 300 Kč a za výzvu k úhradě částku 500 Kč. Žalobce prokázal zaslání jedné upomínky a dvou výzev, za něž požaduje celkem 1 300 Kč. Soud přihlédl k výši poskytnutého úvěru, rozsahu prodlení žalované, administrativním a provozním nákladům spojeným s vymáháním pohledávky a k tomu, že sjednané částky byly transparentně obsaženy ve smlouvě. Za těchto okolností nepovažuje soud částky 300 Kč a 500 Kč za nepřiměřené ani za ujednání zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Ujednání proto není v rozporu s § 1813 ani § 580 občanského zákoníku a žalobě bylo vyhověno i v této části.
Žalobce dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 305,20 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 947,92 Kč od 16. 7. 2026 do zaplacení. Požadovaná sazba odpovídá právním předpisům upravujícím výši úroků z prodlení platným pro rozhodné období (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a žalobce výši svého nároku doložil přehledem výpočtu příslušenství pohledávky. Soud proto žalobě vyhověl i v této části.
Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 61 947,92 Kč (dlužná jistina a poplatky za upomínání), jakož i další požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení specifikované ve výroku rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 561 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 947,92 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 790 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 300 Kč ve výši 2 163 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.