Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 110/2026-57
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o 19 704 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 24. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 704 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 704 Kč od 9. 9. 2024 do 23. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 704 Kč za dobu od 24. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 24. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 24. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 704 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 704 Kč od 9. 9. 2024 do 23. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 704 Kč za dobu od 24. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 24. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 20.5.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 704 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 9. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 704 Kč. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne 12. 8. 2024 dálkovým způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěrové smlouvy, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný dne 8. 9. 2024. Žalovaný úvěr čerpal, avšak ve sjednané době ani později jej nevrátil a neuhradil ani sjednaný poplatek za jeho poskytnutí. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně současně navrhla, aby v případě, že soud neshledá smlouvu o spotřebitelském úvěru platnou, posoudil nárok na vrácení poskytnuté jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě, přestože mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěrové smlouvy (č.l. 30) soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 12. 8. 2024 se společností právnická osoba., jako úvěrujícím smlouvu, na jejímž základě mu měl být poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný dne 8. 9. 2024. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 9 704 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím ověřovacího SMS kódu Anonymizováno zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným při registraci. Podle smluvních ujednání nahrazovalo zadání tohoto kódu podpis žalovaného.
- Z potvrzení právnická osoba o transakci ze dne 12. 8. 2024 (č.l. 34) soud zjistil, že byla na bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol poukázána částka 10 000 Kč.
- Z výpisu z bankovního účtu za měsíc srpen 2024 (č.l. 15) soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný. Z výpisu soud dále zjistil, že počáteční zůstatek činil 6 132,62 Kč, na účet bylo připsáno celkem 92 618 Kč a odepsáno 74 404,71 Kč. Konečný zůstatek činil 24 345,91 Kč. Na účet žalovaného byly připsány příjmy z invalidního důchodu ve výši 10 975 Kč, ze mzdy ve výši 2 795 Kč a z nemocenského ve výši 31 077 Kč. Současně žalovaný opakovaně čerpal úvěrové prostředky od různých poskytovatelů, a to dne 4. 8. 2024 částku 5 000 Kč s označením „OFIN.CZ: čerpání“, dne 12. 8. 2024 částku 10 000 Kč od společnosti právnická osoba., dne 13. 8. 2024 částku 1 950 Kč s označením „Poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero“, dne 19. 8. 2024 částku 5 000 Kč od společnosti právnická osoba., s označením „MOBILPUJCKA.CZ“ a dne 20. 8. 2024 částku 5 000 Kč s označením „právnická osoba, čerpání“. Ve dnech 16. 8. 2024 a 19. 8. 2024 žalovaný současně odeslal částky 3 120 Kč a 5 100 Kč s označením „RepayTheLoan“. Výpis dále zachycuje opakované neprovedené pokusy společnosti právnická osoba o inkaso splátek úvěru č. hodnota, smluvních úroků z prodlení a poplatků za upomínky, jakož i neprovedený trvalý příkaz k úhradě výživného ve výši 6 500 Kč z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku.
- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025, včetně seznamu postoupených pohledávek (č.l. 35-44), soud zjistil, že společnost právnická osoba., postoupila žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným vyplývající z předmětného úvěrového vztahu. Z oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2025 a dokladu o odeslání (č.l. 45, 46) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek a vyzvala jej k úhradě dlužné částky; výzvu mu odeslala dne 20. 10. 2025.
4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný elektronicky, dálkovým způsobem sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla dne 12. 8. 2024 na jím označený bankovní účet poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a na svůj dluh neuhradil žádnou částku. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dluhu.
5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně jednala jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 a § 420 o. z. Vzniklý právní vztah je proto nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně informací od spotřebitele, a spotřebitelský úvěr může poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti musí poskytovatel porovnat zejména příjmy a výdaje spotřebitele a zohlednit jeho majetek, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
6. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB a že na základě takto zjištěných skutečností nevznikly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně však neuvedla, jaké konkrétní údaje o příjmech, pravidelných výdajích, majetku a závazcích žalovaného právní předchůdkyně zjišťovala, jakým způsobem tyto údaje ověřila ani k jakým konkrétním výsledkům při jejich vzájemném porovnání dospěla. K prokázání svých tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně rovněž nenavrhla žádné důkazy. Samotné nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a úvěrových registrů, aniž by byly současně zjištěny a ověřeny příjmy žalovaného, jeho pravidelné výdaje, vyživovací povinnosti, existující závazky a způsob splácení dosavadních dluhů, nelze považovat za důkladné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem této povinnosti není pouze zjistit, zda je spotřebitel evidován jako dlužník nebo zda proti němu probíhá insolvenční či exekuční řízení, ale především odpovědně posoudit, zda bude s ohledem na své konkrétní příjmové, výdajové a majetkové poměry schopen nový úvěr řádně splatit, aniž by se dostal do dalších platebních obtíží. Nadto z výpisu z bankovního účtu žalovaného za srpen 2024 vyplynuly konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že jeho finanční situace byla již v době uzavření předmětné smlouvy zatížena dalšími úvěrovými závazky. Žalovaný ještě před poskytnutím předmětného úvěru čerpal dne 4. 8. 2024 částku 5 000 Kč s označením „OFIN.CZ: čerpání“. Bezprostředně po poskytnutí úvěru společností právnická osoba., čerpal další úvěrové prostředky, a to dne 13. 8. 2024 částku 1 950 Kč s označením „Poskytnutí spotřebitelského úvěru Movinero“, dne 19. 8. 2024 částku 5 000 Kč od společnosti právnická osoba., s označením „MOBILPUJCKA.CZ“ a dne 20. 8. 2024 částku 5 000 Kč s označením „právnická osoba, čerpání“. Ve dnech 16. 8. 2024 a 19. 8. 2024 současně odeslal částky 3 120 Kč a 5 100 Kč s označením „Anonymizováno“. Z těchto transakcí je patrné, že žalovaný v krátkém časovém období opakovaně čerpal úvěry od několika poskytovatelů a současně prováděl platby související se splácením jiných úvěrových závazků. O existujících platebních obtížích žalovaného svědčí rovněž opakované neprovedené pokusy společnosti právnická osoba o inkaso splátek dřívějšího úvěru č. hodnota, smluvních úroků z prodlení a poplatků za upomínky. Z výpisu současně vyplynulo, že dne 13. 8. 2024 nebyl pro nedostatek disponibilního zůstatku proveden trvalý příkaz k úhradě výživného ve výši 6 500 Kč. Uvedené skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o tom, že hospodaření žalovaného bylo zatíženo dalšími dluhy a jeho finanční situace vykazovala významné znaky platební nestability. Soud nepřehlédl, že na účet žalovaného byly v srpnu 2024 připsány příjmy z invalidního důchodu ve výši 10 975 Kč, ze mzdy ve výši 2 795 Kč a z nemocenského ve výši 31 077 Kč. Samotná existence těchto příjmů však bez zjištění jejich pravidelnosti a bez jejich porovnání s výdaji žalovaného, jeho vyživovací povinností, dalšími úvěrovými závazky a způsobem plnění dosavadních dluhů nepostačuje k závěru, že žalovaný byl schopen předmětný úvěr splatit. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného skutečně prověřila v zákonem požadovaném rozsahu, musela by se zabývat nejen jeho příjmy, ale také jeho vyživovací povinností, existujícími úvěrovými závazky a způsobem jejich splácení. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdkyně tyto okolnosti před poskytnutím úvěru zjišťovala a hodnotila. Neprokázala tak, že úvěr poskytla až poté, co na základě dostatečných a ověřených údajů dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno splnění povinnosti poskytovatele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouvu posoudil podle § 87 odst. 1 téhož zákona jako neplatnou, k čemuž byl povinen přihlédnout i bez návrhu.
7. Následně se soud zabýval tím, zda žalobkyni náleží právo na vrácení peněžních prostředků poskytnutých žalovanému jako tzv. jistina úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel i v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení představuje zvláštní úpravu vypořádání plnění poskytnutého na základě neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou dne 12. 8. 2024 poukázala na jeho bankovní účet. Současně nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na tuto jistinu cokoli uhradil. Žalobkyni proto náleží právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 a oznámením postoupení žalovanému ve smyslu § 1879 a § 1882 o. z.
8. Naproti tomu soud neshledal důvodným nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 704 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit tento poplatek byla založena výlučně smlouvou o spotřebitelském úvěru, kterou soud vyhodnotil jako neplatnou. V režimu vypořádání podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu, nikoli sjednané úroky, poplatky či jiné náklady úvěru. Žalovanému byla reálně poskytnuta pouze částka 10 000 Kč, a pouze v tomto rozsahu proto na jeho straně vznikla povinnost přijaté peněžní prostředky vrátit. Soud proto žalobu co do částky 9 704 Kč zamítl.
9. Pokud jde o příslušenství, žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky písemnou výzvou odeslanou dne 20. 10. 2025. Nebylo-li prokázáno, kdy byla zásilka žalovanému skutečně doručena, uplatní se domněnka doby dojití podle § 573 o. z., podle níž se má za to, že poštovní zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Výzva odeslaná v pondělí dne 20. 10. 2025 se proto považuje za došlou žalovanému ve čtvrtek dne 23. 10. 2025. S ohledem na výši poskytnuté jistiny a absenci tvrzení či důkazů o takových osobních, příjmových nebo majetkových poměrech žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení delší doby k jejímu vrácení, soud uzavřel, že žalovaný byl povinen částku 10 000 Kč vrátit bez zbytečného odkladu po dojití výzvy. Do prodlení se proto dostal následujícího dne, tedy 24. 10. 2025. Žalobkyni tak podle § 1970 o. z. náleží zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, a to ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalobkyni nenáleží příslušenství za dobu před vznikem prodlení a nad rámec zákonné sazby.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 363/2013-97, a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Při posouzení míry procesního úspěchu soud zohlednil vedle žalované jistiny také příslušenství vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku, tedy ke dni 9. 9. 2026. Žalobkyně se domáhala plnění v celkové výši 24 728,52 Kč, přičemž jí bylo přiznáno plnění v celkové výši 11 008,22 Kč. Procesní úspěch žalobkyně tak činil 44,52 % a procesní úspěch žalovaného 55,48 %. Čistý procesní úspěch žalovaného činil 10,96 %. Procesně úspěšnější byl tedy žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jako oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.