Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 254/2026-17

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 26 730 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení a co do částky 5 730 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 346,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení a co do částky 5 730 Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 346,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 18 010 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne 10. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.tando.cz, odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo podle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalovanému. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala z jeho vlastních tvrzení o příjmech a výdajích a lustrací v evidenci exekucí, ISIR, CEE a v registrech NRKI, BRKI a výpisy z účtu. Podle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 25789 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 45698 uzavřel s žalobkyní smlouvu. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % ročně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl podle odst. 2.1.7. smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím zástupce žalobkyně. Výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle ). Soud proto ve věci postupoval podle , podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný požádal prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách www.Anonymizováno.cz dne 10. 2. 2025 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba., o úvěr, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, emailem, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 2. 2025 převodem na účet č. č. účtu částku 15 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne 22. 1. 2025). Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla podle odst. 4.2. písm. c) smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % ročně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádostí o spotřebitelský úvěr, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný nehradil sjednané splátky podle smlouvy, žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na splátkách uhradil více). Dopisem ze dne 12. 6. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a tuto skutečnost oznámila žalovanému. Dlužná částka ke dni 12. 6. 2025 činila 42 314,77 Kč (prokázáno zesplatněním spotřebitelského úvěru ze dne 12. 6. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2026 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2026 a potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 29. 6. 2026). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 25. 6. 2026, který byl žalovanému podle potvrzení o podání doporučené zásilky odeslán 29. 6. 2026 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2026 a potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 29. 6. 2026). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Žalovaný v žádosti p úvěr uvedl, že je ženat, je důchodce s měsíčním příjmem 13 132 Kč (prokázáno žádostí o úvěr, výpisy z účtu za období říjen až listopad 2024). V žádosti o úvěr uvedl měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč (prokázáno žádostí o úvěr). Faktické měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány.

6. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení , („o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru („zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

16. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

17. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

18. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši odpovídající úroku přirostlému za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Finanční prostředky žalovaný obdržela bezhotovostně na svůj bankovní účet č. č. účtu. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde podle § 1810 o.z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

19. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala z jejích vlastních tvrzení o příjmech a výdajích a lustrací v evidenci exekucí, ISIR, CEE a v registrech NRKI, BRKI a výpisy z účtu. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je ženat, důchodce, s měsíčními příjmy 13 132 Kč a výdaji 4 000 Kč. Z výpisů z účtu bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy dostatečný příjem oproti výdajům. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo prokázáno, že žalovaný nebyl schopen splácet spotřebitelský úvěr.

20. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, neboť k neplatnosti smlouvy přihlíží z úřední povinnosti.

21. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 ZoSÚ, neplatná.

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 15 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (15 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (0 Kč). Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl.

23. Soud stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. spisová značka). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy k plnění odeslané dne 29. 6. 2025, která byla žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručena dne 2. 7. 2025. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dne 2. 7. 2025 a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, tj. dne 3. 7. 2025. Soud proto žalobkyni úrok z prodlení podle shora uvedeného přiznal podle a o. z., přičemž jeho výše vychází z

24. Zbývající nároky soud výrokem II. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 15 000 Kč, tedy z 56 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 11 730 Kč, tedy ze 44 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 12 % (56 % - 44 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce v částce 1 070 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 730 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 12 % z částky 2 885 Kč, tj. na částku 346,20 Kč. Soud při určení výše nákladů aplikoval a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, právním předchůdci, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu a. t.

26. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.