Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 214/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 88 488 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 104 943 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 877 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 52 611 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 008,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 378,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 813 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 700 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
IV. Žaloba se zamítá ohledně částky 65 130 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 664,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 354,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 877 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá ohledně částky 52 611 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 008,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 378,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 813 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 700 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.IV. Žaloba se zamítá ohledně částky 65 130 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 664,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 354,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 88 488 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 378,65 Kč (ve výši 26,52 % ročně, od 91. dne ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 25. 10. 2025 do 22. 1. 2026), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 008,54 Kč (ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 25. 10. 2025 do 20. 1. 2026), s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 877 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne 19. 4. 2024, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč bezhotovostně na jím uvedený účet a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 40 000 Kč a poplatek ve výši 34 201 Kč, tvořený úrokem ve výši 29 439 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč a pojistným ve výši 2 862 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 4 123 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 10. 2025. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem 4 123 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 35 877 Kč, dlužného poplatku ve výši 32 611 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil pracovní smlouvu ze dne 26. 4. 2021. Poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor/řidič ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 25 560 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z bankovních výpisů a z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 s účinností ke dni 20. 1. 2026, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho.
2. Žalobkyně se dále svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 943 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 354,43 Kč (ve výši 27,06 % ročně, od 91. dne ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 23. 9. 2025 do 20. 1. 2026), s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 664,91 Kč (ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 23. 9. 2025 do 20. 1. 2026), s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 432,35 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne 17. 3. 2024, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 50 000 Kč bezhotovostně na jím uvedený účet a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku 50 000 Kč a poplatek ve výši 41 561 Kč, tvořený úrokem ve výši 36 799 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč a pojistným ve výši 2 862 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 5 087 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2025. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem 10 187 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 43 432,35 Kč, dlužného poplatku ve výši 36 510,65 Kč a smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil pracovní smlouvu ze dne 26. 4. 2021 a výpisy z účtu za 1/2024 a 2/2024. Poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor/řidič ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 26 280 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace žalovaného byla ověřena z bankovních výpisů a z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 s účinností ke dni 20. 1. 2026, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 21. 8. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se k nařízenému jednání dostavila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 17. 4. 2024 ve spojení se smluvními podmínkami a zařazením a přistoupením zákazníka do pojistného programu včetně informací o pojištění vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 31 339 Kč a s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 862 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 123 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 4 110 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 79 % ročně a úrok za dobu trvání smlouvy činil 29 439 Kč. Poplatek ve výši 31 339 Kč vedle úroku ve výši 29 439 Kč zahrnuje i částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 900 Kč. Na smlouvě je podpis žalovaného. Pro případ, že žalovaný neuhradí splátku řádně a včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když k datu jejího vyhotovení 24. 1. 2026 uhradil 4 123 Kč (dne 7. 5. 2024).
6. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného ze dne 15. 4. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistým příjmem je částka 25 560 Kč, je zaměstnán jako operátor/řidič u společnosti právnická osoba, jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč a interní splátky činí 5 087 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Výši příjmu žalovaný prokázal předložením pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu za únor a březen 2024.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 17. 3. 2024 ve spojení se smluvními podmínkami a zařazením a přistoupením zákazníka do pojistného programu včetně informací o pojištění vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 38 699 Kč a s pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 862 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 087 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 5 082 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 79 % ročně a úrok za dobu trvání smlouvy činil 36 799 Kč. Poplatek ve výši 38 699 Kč vedle úroku ve výši 36 799 Kč zahrnuje i částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 900 Kč. Na smlouvě je podpis žalovaného. Pro případ, že žalovaný neuhradí splátku řádně a včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když k datu jejího vyhotovení 24. 1. 2026 uhradil 10 187 Kč (dne 8. 4. 2024 částku 5 100 Kč a dne 7. 5. 2024 částku 5 087 Kč).
9. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného ze dne 17. 3. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistým příjmem je částka 26 280 Kč, je zaměstnán jako operátor/řidič u společnosti právnická osoba a jeho měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a má bankovní účet. Výši příjmu žalovaný prokázal předložením výpisů z bankovního účtu za leden a únor 2024.
10. Dle pracovní smlouvy byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 5. 2021 u společnosti právnická osoba jako řidič. Z částečných výpisů z účtu za leden a únor 2024 se podává, že žalovanému byla společností právnická osoba vyplacena mzda ve výši 27 511 Kč dne 5. 1. 2024 a ve výši 25 064 Kč dne 6. 2. 2024. Jelikož se jedná pouze o částečné výpisy z účtu za období od 2. 1. 2024 do 7. 1. 2024 a od 6. 2. 2024 do 7. 2. 2024, nelze z nich zjistit, jaké částky byly za leden a únor 2024 na účet připsány a jaké částky byly za toto období z účtu odepsány.
11. Ze sdělení právnická osoba. a ze dvou potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 18. 3. 2024 částku 50 000 Kč a dne 22. 4. 2024 částku 40 000 Kč na účet č. č. účtu, jehož majitelem a jediným disponentem byl v dané době žalovaný.
12. Postupní smlouvou k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 ze dne 20. 1. 2026 ve spojení s její přílohou - seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 13. 2. 2026 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení tohoto oznámení.
13. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 3. 2026 ve spojení s podacím lístkem ze dne 30. 3. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek z titulu smlouvy č. hodnota a smlouvy č. hodnota před podáním žaloby.
14. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 40 000 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku ve výši 40 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 31 339 Kč a pojistným ve výši 2 862 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 123 Kč (poslední splátka 4 110 Kč). Žalovaný uhradil celkem 4 123 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku ve výši 50 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 38 699 Kč a pojistným ve výši 2 862 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 087 Kč (poslední splátka 5 082 Kč). Žalovaný uhradil celkem 10 187 Kč. Obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni postupní smlouvou k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 ze dne 20. 1. 2026. První výzva k úhradě dlužných částek ze dne 20. 1. 2026 byla žalovanému odeslána prostřednictvím právnická osoba dne 13. 2. 2026.
15. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
16. Obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 17. 4. 2024 a dne 17. 3. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
17. Podle § 2390 a 2392 odst. 1 věta prvá o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze dne 17. 4. 2024 č. hodnota žalobkyně v návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to konkrétně z pracovní smlouvy. Poskytnuté informace žalovaným o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor/řidič ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 25 560 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z bankovních výpisů. Dále žalobkyně tvrdila, že z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Po poučení soudem při ústním jednání konaném dne 21. 8. 2026 dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně skutková tvrzení nedoplnila a další důkazy neoznačila.
24. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného ze dne 15. 4. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného ve výši 25 560 Kč měsíčně z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu za únor a březen 2024. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě 3 000 Kč žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, zda a jakým způsobem výši výdajů žalovaného ověřila a zda zjišťovala skutečné výdaje žalovaného. Z částečných výpisů z účtu vyplývá pouze výše mzdy vyplacené společností právnická osoba žalovanému v lednu a únoru 2024, nikoli i výše výdajů žalovaného, neboť se jedná pouze o částečné výpisy z účtu za období od 2. 1. 2024 do 7. 1. 2024 a od 6. 2. 2024 do 7. 2. 2024, když celé výpisy nemá žalobkyně ani její právní předchůdkyně k dispozici.
25. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. S ohledem na žalovaným uvedenou skutečnost, že výše jeho měsíčních výdajů činí pouhých 3 000 Kč, se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů uvedenou žalovaným, když výše jeho měsíčních výdajů byla zcela jistě vyšší než jím uvedená částka 3 000 Kč, zvláště když žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
26. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 40 000 Kč a žalovaný splatil pouze částku 4 123 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 35 877 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, pojistné) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
27. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 35 877 Kč ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.
28. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 4. 2024 nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, smluvní úrok, pojistné, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).
29. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze dne 17. 3. 2024 č. hodnota žalobkyně v návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to konkrétně z pracovní smlouvy a z výpisů z účtu za 1/2024 a 2/2024. Poskytnuté informace žalovaným o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor/řidič ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 26 280 Kč, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Majetková situace žalovaného byla ověřena z bankovních výpisů. Dále žalobkyně tvrdila, že z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Po poučení soudem při ústním jednání konaném dne 21. 8. 2026 dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně skutková tvrzení nedoplnila a další důkazy neoznačila.
30. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaného ze dne 17. 3. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného ve výši 26 280 Kč měsíčně z výpisů z bankovního účtu za leden a únor 2024. Ohledně měsíční výše výdajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě 4 000 Kč žalobkyně ani netvrdila, ani nedoložila, zda a jakým způsobem výši výdajů žalovaného ověřila a zda zjišťovala skutečné výdaje žalovaného. Z částečných výpisů z účtu vyplývá pouze výše mzdy vyplacené společností právnická osoba žalovanému v lednu a únoru 2024, nikoli i výše výdajů žalovaného, neboť se jedná pouze o částečné výpisy z účtu za období od 2. 1. 2024 do 7. 1. 2024 a od 6. 2. 2024 do 7. 2. 2024, když celé výpisy nemá žalobkyně ani její právní předchůdkyně k dispozici.
31. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. S ohledem na žalovaným uvedenou skutečnost, že výše jeho měsíčních výdajů činí pouhých 4 000 Kč, se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně zabývat zjištěním a ověřením skutečné výše výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, jako jsou např. výdaje na bydlení) a nespokojit se bez dalšího s výší výdajů uvedenou žalovaným, když výše jeho měsíčních výdajů byla zcela jistě vyšší než jím uvedená částka 4 000 Kč, zvláště když žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
32. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 50 000 Kč a žalovaný splatil pouze částku 10 187 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 39 813 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky, pojistné) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
33. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 39 813 Kč ve splátkách po 1 700 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.
34. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 3. 2024 nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, smluvní úrok, pojistné, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok IV.).
35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 37,50 % (ohledně částky 75 690 Kč, namísto celkové nárokované částky 201 837,53 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 62,50 % (ohledně částky 126 147,53 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta (včetně kapitalizovaného příslušenství). V dané věci tak byl z větší části úspěšný žalovaný, jelikož se však řízení aktivně neúčastnil, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
36. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, byly by obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalovaný se ve smlouvách zavázal za poskytnutí zápůjčky na dobu 18 měsíců právní předchůdkyni žalobkyně nejenom vrátit poskytnuté částky 40 000 Kč, resp. 50 000 Kč, ale uhradit i poplatky a pojistné ve výši 34 201 Kč zahrnující úrok ve výši 29 439 Kč, resp. 41 561 Kč zahrnující úrok ve výši 36 799 Kč (79 % ročně). Žalovaný se tedy oběma smlouvami zavázal vrátit téměř dvojnásobek poskytnutého plnění. Taková plnění jsou v hrubém nepoměru k protiplnění poskytnutému právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.