Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 Co 120/2026-164
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně Mgr. Moniky Mlíčkové a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované:
Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o 230 000 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 2. 2026, č. j. 9 C 116/2025-112
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o zaplacení částky 230 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 115 779,81 Kč, a to do tří dnů od jeho právní moci k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o zaplacení částky 230 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 115 779,81 Kč, a to do tří dnů od jeho právní moci k rukám zástupce žalované.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 230 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 31. 8. 2024 do zaplacení a dále jí uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 79 041,20 Kč. Žalobkyně svůj nárok odvozovala od toho, že po odstoupení od smlouvy o budoucí výstavbě požadovala vrácení zaplacené zálohy 230 000 Kč, kterou si žalovaná ponechala. Zjistil, že účastnice dne 27. 12. 2023 uzavřely smlouvu o budoucí výstavbě č. hodnota. Žalobkyně uhradila žalované 230 000 Kč. Předmětem ujednání bylo budoucí uzavření smlouvy o dílo na výrobu, dodávku a montáž rodinného domu typu Rapido 2A-81, jakož i související příprava projektové dokumentace a další kroky směřující k realizaci záměru. Mezi účastnicemi následně vznikl spor zejména o to, které prvky domu představují standardní provedení a které jsou příplatkové, a o cenu domu po konkretizaci jeho podoby. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně od smlouvy odstoupila dne 26. 8. 2024 a žalovaná jí zálohu nevrátila. Podle soudu byla smlouva neplatná, neboť v ní nebyla jasně a určitě sjednána cena budoucího díla a způsob jejího určení. Dovodil rovněž, že žalobkyně byla uvedena v omyl ohledně ceny a rozsahu standardního provedení domu, že smlouva odporuje dobrým mravům a že ujednání o ponechání zálohy představuje zneužívající ujednání ve spotřebitelském vztahu. Za problematické považoval také podmínky mimořádné slevy a jednání žalované označil za způsobilé klamat spotřebitele. Protože žalovaná přijala plnění bez platného právního důvodu, přiznal soud prvního stupně žalobkyni požadovanou částku jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku.
2. Žalovaná napadla rozsudek v celém rozsahu. Namítala zejména, že soud nesprávně posoudil povahu smlouvy o smlouvě budoucí, požadoval-li, aby již tato smlouva obsahovala konečnou cenu domu. Podle žalované smlouva zachycovala přípravnou fázi, jejíž účel spočíval v upřesnění domu, zpracování projektové dokumentace a přípravě následné smlouvy o dílo. Konečná cena se měla odvíjet od konkrétní podoby domu a individuálních požadavků žalobkyně. Spor o cenu vznikl až při následném projednávání této podoby. Žalovaná dále odmítla závěr o omylu, rozporu s dobrými mravy i zneužívající povaze ujednání o odstupném. Uváděla, že žalobkyně měla možnost kdykoliv ukončit smluvní vztah za předem sjednaných podmínek, avšak zvolila tuto možnost poté, co žalovaná již vynaložila práci na přípravě projektu. Navrhla změnu rozsudku a zamítnutí žaloby, případně jeho zrušení.
3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku. Zdůraznila, že jako spotřebitelka neměla k dispozici jasnou a konečnou cenu ani srozumitelný podklad pro rozlišení standardních a příplatkových položek. Namítala, že cena typového domu byla v průběhu jednání navyšována o položky, které podle jejího názoru měly být součástí standardního provedení, a zpochybnila možnost ponechat žalované celou zálohu.
4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek. Zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) důkaz smlouvou o budoucí výstavbě č. hodnota a zjistil, že se účastnice zavázaly uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem měla být výroba, dodávka a montáž rodinného domu pro žalobkyni. Žalobkyně se zavázala zaplatit vstupní zálohu 230 000 Kč, která měla být následně odečtena od ceny díla. Po jejím zaplacení měla žalovaná zajistit vypracování projektové dokumentace a účastnice měly odsouhlasit konečné a neměnné tvarové a dispoziční řešení domu včetně podrobné specifikace vnitřních rozvodů a technologií. Pro případ prodlení žalované s vypracováním projektové dokumentace byla sjednána smluvní pokuta 100 Kč za každý den prodlení. Cena budoucího díla stanovena nebyla a měla být určena až při uzavření smlouvy o dílo podle cenových výpočtů vycházejících z ceníků žalované platných ke dni uzavření smlouvy o budoucí výstavbě. Žalovaná mohla od smlouvy odstoupit pouze v ujednaných případech: pokud do dvou let nebyly splněny předpoklady pro vypracování projektové dokumentace; pokud žalobkyně neuhradila vstupní zálohu; pokud smlouva o dílo nebyla do dvou let uzavřena a žádná ze stran se v této lhůtě neobrátila na soud; nebo pokud se ukázalo, že stavbu nelze z objektivních příčin realizovat na pozemku zvoleném žalobkyní. Žalobkyně naproti tomu mohla od smlouvy odstoupit kdykoliv z jakéhokoliv důvodu i bez jeho uvedení. Účastnice dále sjednaly, že při odstoupení nebo jiném ukončení smlouvy bez uzavření smlouvy o dílo náleží žalované odstupné ve výši celé vstupní zálohy, a to bez ohledu na to, zda podle smlouvy o budoucí výstavbě vůbec došlo k plnění. Záloha se pak měla započíst na odstupné.
5. Ze smlouvy bylo rovněž zřejmé, že bezprostředně po zaplacení zálohy ve výši 230 000 Kč měla žalovaná začít pracovat na projektové dokumentaci a být žalobkyni k dispozici při finalizaci podoby zvoleného domu. Účel smlouvy nasvědčoval tomu, že žalované v souvislosti s těmito činnostmi budou vznikat náklady, které měly být kryty poskytnutou zálohou. Z chování účastnic vyplývá, že žalovaná práce na projektové dokumentaci skutečně zahájila, žalobkyni poskytovala součinnost a opakovaně se s ní setkala kvůli jejím individuálním požadavkům.
6. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobkyně vystupovala jako spotřebitelka a žalovaná jako podnikatelka. Z tohoto postavení však neplyne, že smlouva o smlouvě budoucí musí již obsahovat konečnou cenu díla, které má být teprve podrobně vymezeno v navazující smlouvě o dílo. Podle § 1785 o. z. postačuje, je-li budoucí smlouva ujednána alespoň obecným způsobem. Její obsah může být následně konkretizován; nedojde-li k dohodě a jsou-li splněny zákonné předpoklady, může oprávněná strana požadovat určení obsahu budoucí smlouvy soudem podle § 1787 o. z. Požadavek, aby byla již v přípravné smlouvě definitivně stanovena cena dosud nekonkretizovaného domu, proto nelze bez dalšího považovat za podmínku její platnosti, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně.
7. V projednávané věci byla budoucí stavba vymezena typem domu, architektonickou studií a dohodnutým záměrem účastnic. Další technické a dispoziční podrobnosti měly být dopracovány v průběhu přípravy projektu. Cena budoucího domu měla odpovídat jeho výsledné, společně konkretizované podobě a měla se odvíjet od ceníku žalované platného v době uzavření smlouvy. Smlouva přitom neprezentovala uvedenou cenovou informaci jako konečnou. Účastnice věděly, že jde o výchozí či informativní údaj a že změny parametrů domu mohou vést k novému propočtu. Skutečnost, že konečná cena nebyla v této fázi pevně určena, proto sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí. Soud prvního stupně tak zaměnil požadavky na obsah budoucí realizační smlouvy s požadavky na přípravnou smlouvu podle § 1785 občanského zákoníku.
8. Žalobkyně v průběhu jednání nabyla dojmu, že některé prvky domu, zejména střešní přesahy, mají být zahrnuty již v ceně typového domu. Takový dojem lze vysvětlit tím, že obecný dokument o standardním provedení uváděl rozměry střešních přesahů. Tento dokument se však podle provedených důkazů vztahoval k více typům domů a nepředstavoval sám o sobě individuální cenovou kalkulaci pro dům žalobkyně. Propočet ceny objektu ze dne 7. 12. 2023 naopak uváděl střešní přesahy jako samostatnou příplatkovou položku (v částce 91 548 Kč, podle listiny bez DPH). Z listin tedy nelze uzavřít, že by žalobkyně měla zajištěno, že tato konkrétní položka je již zahrnuta v ceně typového domu. Její subjektivní očekávání samo o sobě neprokazuje, že žalovaná při uzavření smlouvy sdělila nepravdivou informaci nebo že smlouva objektivně obsahovala ujednání, podle něhož měla být položka bez dalšího zahrnuta v ceně. Je však důležité zdůraznit, že neshoda stran ohledně parametrů ceny budoucího díla vůbec nemusela vést k odstoupení od smlouvy. Žalobkyně měla v takovém případě možnost podle § 1787 o. z. domáhat se u soudu určení obsahu smlouvy, v daném případě konkrétně ceny díla. Úkolem soudu by pak bylo posoudit, zda cena za dílo v návrhu smlouvy požadovaná žalovanou odpovídá ujednaným parametrům.
9. Odvolací soud proto nedospěl k závěru, že smlouva o budoucí výstavbě byla absolutně neplatná. Její účel, předmět i přípravné povinnosti účastnic byly určitelné alespoň obecným způsobem, v souladu s § 1785 o. z. Nesjednání konečné ceny budoucího domu v této fázi neznamenalo, že smlouva postrádala nezbytnou náležitost. Při posouzení právního jednání je navíc třeba podle § 574 o. z. upřednostnit výklad zachovávající jeho platnost. Případná neplatnost oddělitelné části by se posuzovala podle § 576 o. z. Zjištěné okolnosti nezakládají ani důvod neplatnosti podle § 580 a § 588 o. z.
10. Nebylo prokázáno ani to, že žalobkyně uzavřela smlouvu v rozhodujícím omylu vyvolaném žalovanou ve smyslu § 583 o. z. Žalobkyně podle smlouvy věděla, že konečná cena bude souviset s konkretizací domu a že předložený propočet není konečnou cenou budoucího díla. Následný spor se týkal především toho, jak mají být v konkrétní konfiguraci domu oceněny jednotlivé položky. Tento spor, byť pro žalobkyni významný, neprokazuje sám o sobě, že žalovaná při uzavírání smlouvy vyvolala u žalobkyně omyl o rozhodující okolnosti nebo že ji uvedla v omyl lstí. Změny a upřesnění podoby domu při přípravě budoucí smlouvy rovněž nemohou zpětně založit neplatnost původního právního jednání.
11. Odvolací soud se zabýval také spotřebitelskými ujednáními podle § 1813 a § 1814 o. z. Zneužívající povaha se posuzuje podle povahy závazku, ostatních ujednání a všech okolností uzavření smlouvy. Ujednání o záloze 230 000 Kč nelze v poměrech této věci hodnotit izolovaně jako sankci za využití zákonného práva spotřebitele odstoupit od smlouvy. Smlouva dávala možnost žalobkyni, na rozdíl od žalované, bez uvedení důvodu ukončit smluvní vztah, avšak za cenu ponechání si zálohy žalovanou, která měla pokrýt náklady na přípravnou fázi projektu. Žalobkyně při uzavření smlouvy věděla, že po uhrazení částky začne žalovaná podle smlouvy zajišťovat projektové a další přípravné činnosti a budou jí s tím vznikat náklady. Tyto činnosti byly po uzavření smlouvy následně skutečně vykonávány, jak z obsahu spisu vyplývá. Ujednání proto v kontextu předpokládaných a očekávatelných nákladů žalované nezakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalobkyně ani nepřiměřenou sankci podle § 1814 odst. 1 písm. l) o. z.
12. Toto posouzení vychází z výkladu smlouvy podle § 1812 odst. 1 o. z., který je pro spotřebitele nejpříznivější. Právo žalované ponechat si sjednanou částku se vztahovalo na situaci, kdy žalobkyně sama z vlastní vůle ukončila smluvní vztah. Žalovaná mohla od smlouvy odstoupit pouze ve shora zmíněných smluvených případech, které spočívaly buď v objektivních překážkách na pozemku žalobkyně pro realizaci stavby, v absenci součinnosti žalobkyně nutné k dokončení projektové dokumentace, případně neuzavření smlouvy o dílo do dvou let za podmínky, že se jedna ze stran v takové věci neobrátí na soud. Žádný z těchto případů tak nemohl být projevem libovůle žalované a souvisel by případně s pasivitou žalobkyně či překážkami na její straně. V případě pasivity žalované se žalobkyně mohla bránit postupem dle § 1787 o. z., jak bude zmíněno níže.
13. Ochrana spotřebitele by neměla být bezbřehá a nemůže znamenat, že by si i v takových případech žalovaná nemohla ponechat zálohu, přestože smlouva předpokládá, že bude před takovým odstoupením od smlouvy vynakládat náklady spojené s povinnostmi, které jí ze smlouvy vyplývají. Nejde tedy o ujednání, jež by žalované dovolovalo ponechat si platbu za budoucí plnění v případě, že by sama bez důvodu závazek ukončila, ani o vyloučení práv žalobkyně pro případ porušení smlouvy žalovanou. Za tohoto výkladu nejsou naplněny znaky ujednání podle § 1814 odst. 1 písm. c) nebo e) o. z. Ujednání se rovněž netýká zákonného práva spotřebitele odstoupit podle ustanovení spotřebitelského dílu občanského zákoníku, a proto na ně nelze bez dalšího vztáhnout zákaz postihu podle § 1818 o. z.
14. Při posouzení podle § 1813 o. z. odvolací soud přihlédl k povaze přípravné smlouvy, k rozdílnému rozsahu práva účastnic smlouvu ukončit i k tomu, že přípravné práce měly začít již po zaplacení zálohy. Sjednaná částka činila přibližně 6,7 % předpokládané ceny domu. V kontextu očekávané projektové a přípravné činnosti proto samotná její výše neprokazuje významnou nerovnováhu v neprospěch žalobkyně. Odstupné nelze považovat za nepřiměřenou sankci podle § 1814 odst. 1 písm. l) o. z., neboť nebylo sjednáno pro případ porušení povinnosti, nýbrž jako finanční důsledek využití smluvního práva ukončit závazek.
15. Není zcela bez významu, že žalovaná tvrdila skutečnou výši nákladů vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy a k jejich prokázání navrhla relevantní důkazy. Pokud by bylo ujednání o ponechání zálohy shledáno zneužívajícím, nevedlo by to samo o sobě k neplatnosti celé smlouvy. K takovému ujednání by se podle § 1815 o. z. nepřihlíželo. Soud by se však musel samostatně vypořádat s námitkou vzájemného plnění podle § 2993 o. z. a zjistit, jaké služby žalovaná skutečně poskytla a jakou měly hodnotu. S ohledem na to, že odvolací soud dospěl k závěru, že posuzované ujednání obstálo v testu ochrany spotřebitele, nebylo třeba provádět dokazování k žalovanou tvrzené hodnotě poskytnutého plnění.
16. Jak bylo zmíněno výše, žalobkyně měla v případě, že považovala za nevyřešenou otázku ceny budoucí smlouvy, k dispozici postup podle § 1787 o. z. Nebyla povinna jej využít. Její volba smluvní vztah ukončit však sama o sobě nečiní smlouvu neplatnou ani neodstraňuje předem sjednané důsledky takového ukončení. Žalovaná naopak nemohla bez další dohody jednostranně vnutit žalobkyni konečnou podobu a cenu domu. Právě proto měla následovat dohoda o smlouvě o dílo, případně postup předpokládaný § 1787 o. z.
17. Protože smlouva byla platná a žalovaná si zálohu ponechala na základě smluvního ujednání o odstupném při ukončení smluvního vztahu žalobkyní, nejde o plnění bez právního důvodu ani o bezdůvodné obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalobkyně proto nemá právo na vrácení částky 230 000 Kč ani na požadovaný úrok z prodlení. Odvolacímu soud tak nezbylo, nežli rozsudek soudu prvního stupně změnit v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalovaná měla po změně napadeného rozsudku ve věci plný úspěch. Tarifní hodnota činí 230 000 Kč podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu; mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 tarifu 9 220 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované odměna za pět úkonů právní služby ve výši 46 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu a tři tarifní úkony za účast při dvou jednáních, z toho dva úkony za účast při jednom z nich) a paušální náhrada hotových výdajů za těchto pět úkonů ve výši 2 250 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jí náleží cestovní náhrady za dvě cesty advokáta mezi adresa a zpět, včetně náhrady za promeškaný čas, ve výši 13 387,78 Kč. Ty byly vypočteny podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 157 odst. 3 a 4 a § 158 odst. 2 až 4 zákoníku práce a s vyhláškou č. 475/2024 Sb.; náhrada za čas strávený cestou byla stanovena podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak činí 61 737,78 Kč. DPH k nim nebyla připočtena, neboť všechny uplatněné úkony před tímto soudem byly učiněny v roce 2025 a zástupce žalované se stal plátcem DPH až od 1. 1. 2026.
19. Odvolací soud nepřiznal odměnu ani paušální náhradu hotových výdajů za samostatné vyjádření obsahující odůvodnění odporu, neboť jeho důvody mohly být uvedeny již v samotném odporu. Nepřiznal je ani za stručné doplnění tvrzení a důkazů, které mohlo být učiněno při prvním jednání, ani za závěrečný návrh, který mohl být přednesen při jednání. Nejednalo se tak o účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.
20. Náklady odvolacího řízení činí 54 042,03 Kč. Zahrnují odměnu za tři úkony právní služby (odvolání včetně doplnění, repliku a účast na jednom jednání) ve výši 27 660 Kč a DPH 5 808,60 Kč, celkem 33 468,60 Kč; paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony ve výši 1 350 Kč a DPH, celkem 1 633,50 Kč; cestovní náhrady včetně náhrady za promeškaný čas ve výši 6 148,70 Kč a DPH, celkem 7 439,93 Kč; a zaplacený soudní poplatek z odvolání 11 500 Kč. Cestovní náhrady byly vypočteny podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 157 a § 158 zákoníku práce a vyhláškou č. 573/2025 Sb.; náhrada za čas strávený cestou podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu. DPH byla přiznána podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť právní zástupce žalované byl v době odvolacího řízení plátcem DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.