Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 242/2026-22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno

pro 118 551,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 242,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 178,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 295,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 854,91 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úrok 12 % ročně z částky 24 854,91 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, částku 59 308,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 657,3 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 710,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 796,72 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 242,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 178,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 295,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 854,91 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úrok 12 % ročně z částky 24 854,91 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, částku 59 308,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 657,3 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 710,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 796,72 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 8. 7. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 118 551,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to smlouvu č. hodnota ze dne 2. 8. 2023, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč, a to v hotovosti, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 46 048 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 36 636 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 912 Kč, vše měla žalovaná uhradit v 21 měsíčních splátkách po 4 003 Kč, přičemž poslední řádná splátka byla stanovena na 2. 5. 2025, přičemž nejpozději tohoto dne byla žalovaná povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední úhrada byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 7. 2024 částku ve výši 4 003 Kč. celkem na úvěrovou smlouvu žalovaná uhradila částku 43 030 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu č. hodnota ze dne 19. 5. 2023, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, a to v hotovosti, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 50 559 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 37 600 Kč, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 120 Kč a pojistného ve výši 3 339 Kč, vše měla žalovaná uhradit v 21 měsíčních splátkách po 4 265 Kč, přičemž poslední řádná splátka byla stanovena na 19. 2. 2025, přičemž nejpozději tohoto dne byla žalovaná povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední úhrada byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 5. 2024 částku ve výši 4 300 Kč. Celkem na úvěrovou smlouvu žalovaná uhradila částku 48 955 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím obou úvěrů s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, a to zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Konkrétně žalovaná předložila potvrzení o příjmu (rodičovský příspěvek) ze dne 14. 10. 2022. V případě smlouvy ze dne 2. 8. 2023 pak žalovaná předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení obou pohledávek byla žalovaná písemně informována. Po postoupení pohledávek již žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požaduje na smlouvu ze dne 2. 8. 2023 zaplacení částky 59 242,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 178,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 295,55 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 854,91 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12% ročně a úroku 12% ročně z částky 24 854,91 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Na smlouvu ze dne 19. 5. 2023 požaduje žalobkyně zaplacení částky 59 308,88 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 657,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 710,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 23 796,72 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12% ročně a s úrokem 12% ročně z částky 23 796,72 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z obou úvěrových smluv předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala žalobkyni dlužna žalovanou částku.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán pro nepřiměřeně vysoké poplatky spojené s poskytnutím obou úvěrů.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 5. 8. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování obou úvěrů žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že před uzavřením obou smluv byla žalovaná dotazována na své osobní, rodinné, pracovní a majetkové poměry. Poskytnuté údaje byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny předloženými dokumenty. Ze zákaznické karty ze dne 2. 8. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy č. hodnota majetkovou situaci žalované z výměru důchodu a výměru další sociální podpory a z výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské/rodičovské dovolené ve výši 12 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 32 800 Kč, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu, a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. V případě smlouvy ze dne 19. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila finanční situaci žalované z výměru důchodu a výměru další sociální podpory a z výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské/rodičovské dovolené ve výši 12 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 34 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu, a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Podle , , v platném znění, dále jen „ “, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí ( ), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 19. 5. 2023 bylo zjištěno, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, a to v hotovosti, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve výši 37 600 Kč, s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 120 Kč a pojistným ve výši 3 339 Kč. Celkem měla žalovaná uhradit částku 89 559 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 265 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 19. 2. 2025. Sjednaná úroková sazba činila 86% p.a. a RPSN činilo 13 587%. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ prodlení žalované byly sjednány sankce, a to zákonný úrok z prodlení, 300 Kč za každou upomínku, kterou lze zaslat jen 2x měsíčně. Věřitel dále může požadovat náklady spojené s vymáháním a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy a v krajním případě může věřitel úvěr zesplatnit.

8. Z dokumentu „Zařazení klienta do pojistného programu“ ze dne 19. 5. 2023 bylo zjištěno, že ve smlouvě č. hodnota ze dne 19. 5. 2023 bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.

9. Ze zákaznické karty žalované ze dne 19. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná žije v partnerském svazku, aktuálně je na mateřské/rodičovské dovolené s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč. Má základní vzdělání, bydlí v nájmu, další příjem domácnosti je ve výši 34 000 Kč, její odhadované výdaje činí 15 000 Kč. Žalovaná má 1 vyživovací povinnost, má bankovní účet, nemá další úvěr u jiné společnosti, nemá kreditní kartu, není vlastníkem automobilu. Žádala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. (K žádnému z uvedených tvrzení, s výjimkou předložení oznámení Úřadu práce o přiznání rodičovského příspěvku žalované, nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz).

10. Z tabulky umoření – transakční historie k úvěrovému účtu č. hodnota ze dne 19. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná dne 19. 5. 2023 čerpala úvěr ve výši 39 000 Kč, úvěr hradila nepravidelně a v nedostatečné výši splátky, přičemž za období od 19. 5. 2023 do 24. 5. 2024 uhradila celkem 48 955 Kč.

11. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč, a to v hotovosti, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve výši 36 636 Kč, s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 912 Kč.. Celkem měla žalovaná uhradit částku 84 048 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 003 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 2. 5. 2025. Sjednaná úroková sazba činila 86% p.a. a RPSN činilo 13 602%. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ prodlení žalované byly sjednány sankce, a to zákonný úrok z prodlení, 300 Kč za každou upomínku, kterou lze zaslat jen 2x měsíčně. Věřitel dále může požadovat náklady spojené s vymáháním a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy a v krajním případě může věřitel úvěr zesplatnit.

12. Ze zákaznické karty žalované ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná žije v partnerském svazku, aktuálně je na mateřské/rodičovské dovolené s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč. Má základní vzdělání, bydlí v nájmu, další příjem domácnosti je ve výši 32 800 Kč, její odhadované výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaná má celkem hodnota vyživovací povinnosti, má bankovní účet, nemá další úvěr u jiné společnosti, nemá kreditní kartu, není vlastníkem automobilu. Žádala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. (K žádnému z uvedených tvrzení, s výjimkou předložení oznámení Úřadu práce o přiznání rodičovského příspěvku žalované, nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz).

13. Z oznámení Úřadu práce ČR ze dne 14. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 12 000 Kč.

14. Z tabulky umoření – transakční historie k úvěrovému účtu č. hodnota ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná dne 2. 8. 2023 čerpala úvěr ve výši 38 000 Kč, úvěr hradila nepravidelně a v nedostatečné výši splátky, přičemž za období od 2. 8. 2023 do 15. 7. 2024 uhradila celkem 43 030 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly s účinností od 20. 1. 2026 postoupeny žalobkyni.

16. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 1. 2026 včetně poštovního podacího lístku ze dne 13. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalované bylo postoupení obou pohledávek řádně oznámeno a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 123 469,97 Kč, a to do 10 dnů od doručení dopisu.

17. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 3. 2026 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby znovu vyzvána k úhradě částky 132 631,25 Kč, a to do 14. 4. 2026

18. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

19. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, vyjma oznámení Úřadu práce o přiznání rodičovského příspěvku žalované, který by prokazoval řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou úvěrů (výpisy z účtů, potvrzení o dalším příjmu domácnosti v tvrzené výši, nájemní smlouva, pracovní smlouva partnera apod.) ani tvrzenou skutečnost, že žalovaná byla před poskytnutím obou úvěrů lustrována v bankovních i nebankovních registrech.

20. Žalovaná dlužné částky nesporovala ani do důvodu jejího vzniku ani co do výše dlužných částek.

21. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

22. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to smlouvu č. hodnota ze dne 19. 5. 2023, na jejímž základě poskytla žalované částku 39 000 Kč a smlouvu č. hodnota ze dne 2. 8. 2023, na jejímž základě poskytla žalované částku 38 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky, poplatky a pojistným v celkové částce 89 559 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 265 Kč., resp. v případě smlouvy č. hodnota ze dne 2. 8. 2023 uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 84 048 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 003 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 2. 5. 2025. Žalovaná ani v jednom případě své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když na úvěr č. hodnota ze dne 19. 5. 2023 uhradila částku 48 955 Kč a na úvěrovou smlouvu č. č. hodnota ze dne 2. 8. 2023 uhradila částku 43 030 Kč. Pohledávky z obou úvěrových smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 postoupeny žalobkyni. Soud však nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně před uzavřením obou úvěrových smluv řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované v rozsahu vyžadovaném , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru doložila pouze dvě zákaznické karty obsahující údaje sdělené žalovanou a oznámení Úřadu práce o přiznání rodičovského příspěvku žalované ve výši 12 000 Kč. Nebyly však předloženy žádné další důkazy potvrzující ověření tvrzených příjmů domácnosti, výdajů, závazků či celkové finanční situace žalované, ani důkazy o provedení lustrací v úvěrových registrech či jiných databázích. Tvrzení žalobkyně o rozsahu provedeného posouzení úvěruschopnosti tak v obou případech zůstaly z převážné části neprokázány. Žalovaná v řízení dlužné částky ani jejjich výši nikterak nerozporovala.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda obě předmětné úvěrové smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením obou úvěrových smluv prověřována schopnost žalované sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s a , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že obě rubrikované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (její právní předchůpdkyně) coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

25. V posuzované věci však nebylo vůbec prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně v obou případech zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalované, zejména její tvrzený příjem domácnosti, a zejména výdaje žalované, počet případných dalších úvěrů žalovaného. Nijak též neprokázala, že by žalovanou před poskytnutím obou úvěrů lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala informace zejména o příjmech domácnosti žalované a o výdajích žalované, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Obě smlouvy byly uzavřeny v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně v obou úvěrových případech ani nezjišťovala tyto údaje, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude v obou případech schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně v obou případech neprověřovala ani zásadní příjmy domácnosti žalované, ani podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude oba úvěry moci poskytnout.

26. Podle , , v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

28. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

29. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

30. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

32. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná

33. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

34. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

40. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

41. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

43. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

44. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

45. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

46. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

47. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

48. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv řádně a s odbornou péčí prověřovala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak v obou případech splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěry žalované poskytnout. Soud proto obě úvěrové smlouvy posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatné.

49. Jak již bylo výše konstatováno, obě dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani v jednom případě nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatné. Soud proto aplikoval na oba úvěrové případy ustanovení o bezdůvodném obohacení, avšak v obou případech dospěl k závěru, že na straně žalobkyně k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo, neboť v případě úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 19. 5. 2023 byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 39 000 Kč a na úvěrovou smlouvu zaplatila částku 48 955 Kč, tj. významně více, a totéž lze uvést k úvěrové smlouvě č. hodnota ze dne 2. 8. 2023, když žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 38 000 Kč, přičemž na tento úvěr uhradila částku 43 030 Kč. Soudu tak nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout, tj. jak do částek dlužných jistin obou úvěrů včetně smluvních pokut, tak co do příslušenství obou pohledávek (výrok I.).

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle , a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.