Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 306/2025-47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 249 273 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 188 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 188 187 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61 086 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 275,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 986 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 188 187 Kč od 16. 10. 2022 do 4. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 188 187 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 188 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 188 187 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61 086 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 275,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 986 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 188 187 Kč od 16. 10. 2022 do 4. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 188 187 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 249 273 Kč spolu se smluvním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení z důvodu nesplnění povinností plynoucích žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru AUTO – Secured, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Z plného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně se podává, že žalobkyně má jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru COFIAUTO – Secured, smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO - Secured [číslo] jejíž součástí je sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi účastníky dne 16. 3. 2021, soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 293 550 Kč za účelem financování nákupu motorového vozidla DACIA DUSTER u obchodníka [právnická osoba] Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve formě 84 měsíčních splátek po 5 336 Kč (počínaje dnem uzavření smlouvy), úrok byl sjednán ve výši 12,97 % ročně, RPSN činila dle smlouvy 14,9 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným.
5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti č. smlouvy o úvěru [číslo] bez data soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, že žalobkyně disponovala informací o měsíčním příjmu žalovaného ve výši 14 339 Kč s tím, že se mělo jednat o mzdu/plat, nákladech na bydlení ve výši 0 Kč, na hypotéku/leasing ve výši 0 Kč, splátkách úvěrů 887,36 Kč a jiných závazcích ve výši 0 Kč. Žalobkyně vyhodnotila, že rozdíl příjmů a výdajů žalovaného činí 13 451,64 Kč a při úvěrových měsíčních splátkách ve výši 5 336 Kč je žalovaný úvěruschopným.
6. Z protokolu o převzetí vozidla – smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 3. 2021 se podává, že žalovaný převzal od dodavatele [právnická osoba] vozidlo DACIA DUSTER, kdy celková cena vozidla činí 285 000 Kč.
7. Z oznámení o odchozí platbě vyhotovené dne 20. 1. 2026, [variabilní symbol] (shodné s číslem smlouvy) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne 6. 4. 2021 převedla částku 285 000 Kč.
8. Z rozkladu splátek bylo zjištěno, že žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni celkem částku 96 813 Kč.
9. Z dopisu žalobkyně ze dne 3. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že od smlouvy o úvěru odstupuje a vyzvala ho k okamžité úhradě dluhu ve výši 273 548,41 Kč.
10. Z dopisu ze dne 27. 6. 2025 včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzvala žalovaného ke splnění dluhu ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy.
11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 293 550 Kč (poskytnutá částku 285 000 Kč a poplatek za sjednání úvěru 8 550 Kč) a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 12,97 % a smluvenými poplatky žalobkyni vrátit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 5 336 Kč, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.
22. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se přitom posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; hodnota majetku se přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pouze v případě, že by z výsledku takového posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, mohla žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytnout (srov. § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).
23. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud však dospěl k opačnému závěru, a to, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, s odbornou péčí. Co se týče individuálních příjmů žalovaného, tak ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že měla žalobkyně příjem ověřit výplatními páskami, tyto však soudu k důkazu nepředložila. Žalobkyně nezjišťovala řádně individuální výdaje žalovaného, když vycházela z výdajů žalovaného v měsíční výši 887,36 Kč (0 Kč na bydlení a 887,36 Kč na splátky úvěrů). Takto určená částka výdajů je však zcela jistě nereálná, výrazně podhodnocená a nemůže ani přibližně odpovídat skutečnosti, když měsíční výdaje žalovaného může jen stěží představovat pouze úhrada splátek úvěrů. Žalobkyně se žádným způsobem nezabývala a nezohlednila ani tak základní výdaje, jako jsou osobní výdaje (strava, ošacení, doprava apod.) žalovaného. Jen těžko by tedy bylo možné na základě postupu žalobkyně uzavřít, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného dostačuje pro to, aby žalovaný byl schopen splatit spotřebitelský úvěr, když výdajová složka nebyla ani v základní míře žalobkyní zjištěna, natož ověřena. S ohledem na tyto skutečnosti není relevantní, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dále vycházela z údajů z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru SOLUS, CRIF a ze statistických dat, když za situace nezjištěných a neověřených výdajů žalovaného existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a žalobkyně tak spotřebitelský úvěr neměla poskytnout.
24. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, porušila povinnosti jí uložené § 86 ZoSÚ, jakož i judikaturou (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), a poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. To vše má za následek neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní (srov. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 a § 588 o. z.). Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti by v projednávané věci bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudované na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o úrocích, poplatcích.
25. Při závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně finanční prostředky ve výši 285 000 Kč a uhradil žalobkyni částku celkem ve výši 96 813 Kč. Žalovaný tedy dluží žalobkyni z titulu plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy částku ve výši 188 187 Kč (285 000 Kč – 96 813 Kč), tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně a toto obohacení je povinen žalobkyni vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu dopisem ze dne 27. 6. 2025 ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy, přičemž tato lhůta k plnění uplynula 4. 7. 2025 a ode dne následujícího, tedy od 5. 7. 2025, se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni tak vůči němu vznikl ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadované jistiny a příslušenství pak soud žalobu výrokem II. zamítl, když nárok na jejich zaplacení žalobkyni na základě úvěrové smlouvy pro její absolutní neplatnost nevznikl.
26. Pro úplnost v souvislosti se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud uvádí, že přiměřenost lhůty stanovené v předžalobní výzvě bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 ZoSÚ. Lze tak zkonstatovat, že nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Tuto námitku pak žalovaný nevznesl ani v rámci předmětného řízení, když po celou dobu zůstal procesně nečinný.
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že při zohlednění též příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) byl procesní úspěch obou účastníků téměř shodný (rozdíl cca 6 %), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.