Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 143/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
pro 36 900 Kč s přísl.
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 215,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 600 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 812,79 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 2 300 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 600 Kč a částku 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 215,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 600 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 812,79 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 2 300 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 600 Kč a částku 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 34 600 Kč s příslušenstvím a částky 2 300 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 11. 2. 2023 a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 1. 2023 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 10. 2025. Žalobkyně požaduje po žalované pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované ve výši 34 600 Kč (rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 40 00 Kč a uhrazenou částkou ve výši 5 400 Kč) a ve výši 2 300 Kč (rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 10 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 7 700 Kč) se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná dlužné částky neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.
3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz Smlouvami o spotřebitelském úvěru, zákaznickými kartami (žádostmi o spotřebitelský úvěr), přehledy plateb, Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne 11. 2. 2023 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč ke dni podpisu smlouvy a žalovaná se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem a poplatky (celková částka úroků a poplatků 48 392 Kč) ve formě 21 měsíčních splátek po 4 369 Kč (celková částka k zaplacení včetně pojištění činila 91 731 Kč). Poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2024. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 5 400 Kč.
6. Dne 5. 1. 2023 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč ke dni podpisu smlouvy a žalovaná se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem a poplatky (celková částka úroků a poplatků 3 176 Kč) ve formě 6 měsíčních splátek po 2 196 Kč (celková částka k zaplacení včetně pojištění činila 13 179 Kč). Poslední splátka byla stanovena na 5. 7. 2023. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 7 700 Kč.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno původním věřitelem dopisem ze dne 21. 10. 2025, podaným na poštu dne 21. 11. 2025. Dopisem ze dne 16. 1. 2026 vyzvala žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovanou k úhradě dluhu, zásilka byla podána na poštu téhož dne.
8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 40 000 Kč, na kterou žalovaná vrátila (uhradila) částku ve výši 5 400 Kč, a dále částku 10 000 Kč, na kterou uhradila částku ve výši 7 700 Kč. Posléze byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Mezi původním věřitelem a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých původní věřitel poskytl žalované úvěry ve výši 40 000 Kč a 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté úvěry splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající z předmětných úvěrových smluv řádně neplnila a úvěry nesplácela, když uhradila toliko částku 5 400 Kč (na úvěr 40 000 Kč) a 7 700 Kč (na úvěr 10 000 Kč). Pohledávky z úvěrových smluv byly řádně postoupeny na žalobkyni, je tak dána její aktivní věcná legitimace v dané věci.
19. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16 , IV. ÚS 702/20 ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
20. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
21. Žalobkyně poskytla pro splnění povinnosti původního věřitele posuzovat úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí obecná tvrzení s tím, že původní věřitel vyšel zejména z informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy (smluv).
22. Z judikatury interpretující shora citovaná ustanovení ZoSÚ vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravující řádné posouzení úvěruschopnosti. Dle judikatury vyšších soudů je totiž schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení, zbyde spotřebiteli v jeho domácím osobním rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Poskytovatel úvěru proto musí analyzovat spotřebitelův osobní rozpočet, tj. příjmy i výdaje, a to ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr se zohledněním konkrétních informací o jeho příjmech, zaměstnanecké činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, nezaopatřené děti, a jiné pravidelné výdaje spotřebitele (k tomu srov. nález Ústavního soudu 26. 2. 2019 ze dne III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
23. Původní věřitel vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádostech o spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postupoval zcela formálně, není zřejmé, zda opravdu příjmy žalované ověřoval, když výpisy z bankovního účtu žalobkyně za období před poskytnutím úvěrů ani výplatní pásky či pracovní smlouvy soudu předloženy nebyly. Co se týče výdajů žalované, pak těmto původní věřitel nevěnoval pozornost, při posouzení úvěruschopnosti nebyly zohledněny žádné faktické výdaje žalované na bydlení, dopravu do zaměstnání, mobil apod. Původní věřitel se rovněž nijak nezabýval tvrzenými příjmy domácnosti, které zřejmě vzal při svém hodnocení v úvahu; není vůbec zřejmé podle soudu, co tyto jiné příjmy představují, zda tyto příjmy původní věřitel jakkoli hodnověrně ověřil, zabýval se jimi, zabýval se jejich strukturou či výší. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný.
24. Soud proto uzavřel, že původní věřitel před uzavřením smluv o úvěru s žalovanou nezkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, čímž porušil povinnosti mu uložené § 86 ZoSÚ jakož i judikaturou, a poskytl spotřebitelské úvěry přesto, že nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje obě výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.
25. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv má žalobkyně, na kterou byly pohledávky řádně postoupeny, nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacených jistin úvěrů, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.
26. Žalované byly na základě úvěrové smlouvy [číslo] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná na poskytnutý úvěr vrátila částku 5 400 Kč. Na základě úvěrové smlouvy [číslo] pak byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná na poskytnutý úvěr vrátila částku 7 700 Kč. Soud proto žalobě co do částky 34 600 Kč vztahující se k úvěrové smlouvě [číslo] (rozdíl mezi 40 000 Kč a 5 400 Kč) a co do částky 2 300 Kč vztahující se k úvěrové smlouvě [číslo] (rozdíl mezi 10 000 Kč a 7 700 Kč) vyhověl (výrok II).
27. Nedůvodný je pak nárok (nároky) žalobkyně na zákonný úrok z prodlení (viz výrok I).
28. Při vypořádání bezdůvodného obohacení (vzájemně poskytnutých plnění) soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to k rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
29. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
30. Ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se účastníci v předmětném řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde však o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení.
31. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona jen právo na vrácení poskytnutých nesplacených jistin úvěrů, tj. částky 34 600 Kč a 2 300Kč. V této části soud žalobě vyhověl ve výroku II.
32. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), neboť žalovaná netvrdila žádné skutečnosti (neposkytla žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu/jistiny), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu/jistiny ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší míry úspěšná (soud zvažuje i žalované příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 712 Kč (zaokrouhleno na celé koruny), přičemž tato částka představuje 61,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 476 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 36 900 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.