Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 147/2026-13
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 38 524,66 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 919,41 Kč
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 524,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 969,79 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení a částky 919,41 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 394 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 524,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 969,79 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení a částky 919,41 Kč, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 394 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 38 524,66 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 919,41 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2025 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec do částky 17 100 Kč, žalovaný načerpal postupně částku v celkové výši 17 000 Kč, úvěr měl vrátit ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,02 % denně a sjednaných poplatků. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho měsíčním příjmu ve výši 29 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.
3. Soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2025 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 17 100 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr v denních splátkách plynoucích z VOP počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 1,02 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla dohodnuta ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činila dle smlouvy 1 778,11 % (ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2025 [číslo]). Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je zaznamenáno, že žalovaný žije v domácnosti v počtu čtyř členů, přičemž dvě osoby z domácnosti mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 4 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 12 000 Kč, další nezbytné výdaje: 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 29 575 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 29 000 Kč, disponibilní příjem: 5 224,50 Kč (z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]). Dne 19. 4. 2025 vyplatila žalobkyně žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 3 000 Kč, dne 22. 4. 2025 částku 1 000 Kč, dne 25. 4. 2025 částku v celkové výši 12 000 Kč, dne 27. 5. 2025 částku 100 Kč, dne 21. 6. 2025 částku 200 Kč, dne 23. 6. 2025 částku 100 Kč, dne 24. 6. 2025 částku 600 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], jenž odpovídá číslu smlouvy o úvěru (z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu dopisem ze dne 19. 4. 2026 (předžalobní výzva ze dne 19. 4. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 4. 2026). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil (bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal opak), vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
6. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li [anonymizováno] spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 o. z. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky včetně úroku splatit. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, žalobkyni ničeho nevrátil (dle tvrzení žalobkyně; uvést tvrzení o případné úhradě a označit k němu důkazy bylo břemenem tvrzení i břemenem důkazním žalovaného).
16. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Absence zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nebo nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy. Podle názoru soudu žalobkyně nepostupovala s řádnou péčí, žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčního příjmu a měsíčních výdajů. Příjmy byly dle tvrzení žalobkyně ověřeny výpisem z účtu. Z výpisu z účtu se pak podávají měsíční příjmy žalobce ve výši cca 29 575 Kč. V případě výdajů však uvažovala žalobkyně jenom s tvrzením žalovaného o jeho celkových měsíčních výdajích. Věřitelka si tedy informace poskytnuté žalovaným z pohledu výdajové stránky neověřila (např. nájemní smlouvou, smlouvu na dodávku energií, smlouvou na telefon, internet apod.). Žalobkyně se nezabývala ani tím, jaké má žalovaný náklady na dopravu, zdravotní stav, záliby a další výdaje, když tyto údaje vůbec nezjišťovala. Pokud vycházela z disponibilního příjmu 5 224,50 Kč, pak není vůbec zřejmé, jak k této částce dospěla. Reálně tak žalobkyně nemohla získat představu o majetkové situaci žalovaného. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný.
17. V daném případě tak nelze uzavřít, že by žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku , vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů.
18. Po provedeném řízení tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 o. z.). Žalovanému se na základě neplatné smlouvy dostalo plnění ve výši 17 000 Kč, na tento dluh žalovaný nezaplatil ničeho (bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že poskytnutou částku uhradil či že jeho závazek zanikl z jiného důvodu či že vůbec nevznikl), je tak povinen vrátit žalobkyni částku 17 000 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto nelze přiznat žalobkyni výlučně smluvní instituty jako je smluvní úrok, smluvené poplatky a smluvní pokuta, pročež je žaloba v této části nedůvodná (viz výrok I).
19. Rovněž je nedůvodný i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení (viz výrok I).
20. Při vypořádání bezdůvodného obohacení (vzájemně poskytnutých plnění) soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to k rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
21. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se účastníci v předmětném řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde však o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení.
23. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru jen právo na vrácení poskytnuté nesplacené jistiny úvěru, tj. částky 17 000 Kč. V této části soud žalobě vyhověl ve výroku II.
24. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), neboť žalovaný netvrdil žádné skutečnosti (neposkytl žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl v řízení z větší míry úspěšnější (soud zvažoval i žalované příslušenství), avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
26. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 394 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.