Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 149/2026-87

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 131 813,10 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 131 813,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 106 877 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 71,04 % ročně z částky 86 615,03 Kč od 30. 9. 2025 do 23. 10. 2025 ve výši 3 934,56 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 86 615,03 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 9. 2025 dosáhne částky 364 032 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 131 813,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 106 877 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 71,04 % ročně z částky 86 615,03 Kč od 30. 9. 2025 do 23. 10. 2025 ve výši 3 934,56 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 86 615,03 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 9. 2025 dosáhne částky 364 032 Kč.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 2. 6. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 131 813,10 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr do výše 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 320 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil před zesplatněním celkem pouze 120 080 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr byl zesplatněn ke dni 28. 9. 2025. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaná částka 131 813,10 Kč se tak skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 101 782,78 Kč (přičemž tato nová jistina úvěru se skládala z původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši 86 615,03 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 15 167,75 Kč), ze smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč (5×499 Kč) za prodlení s úhradou splátek delším 30 dnů, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 600 Kč (13×200 Kč za prodlení s úhradou splátky delším 15 dnů), ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné nové jistiny od dne 30. 9. 2025 do dne vyhotovení žaloby (1. 6. 2026) v celkové kapitalizované výši 24 936,10 Kč, a příslušenství se skládá ze smluvního úroku ve výši 71,04 % ročně z (původní) jistiny 86 615,03 Kč od 30. 9. 2025 do 23. 10. 2025 a dále ve výši 11,50 % ročně z (původní) jistiny 86 615,03 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení (nejvýše však v částce 364 032 Kč), a ze zákonného úroku z prodlení z částky 106 877 Kč (součtu původní jistiny 86 615,03 Kč, přirostlých úroků 15 167,75 Kč, smluvních pokut ve výši 2 495 Kč, náhrady nákladů ve výši 2 600 Kč) od 30. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalovaného a dále z hlediska výdajů vycházela ze sdělení žalovaného, která jsou zaznamenána ve formuláři hodnocení klienta. Dále vycházela z částky životního a existenčního minima a provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS a NRKI. Žádné další výdaje žalovaný žalobkyni nesdělil a zároveň ve formuláři prohlášení klienta prohlásil, že veškeré sdělené údaje jsou úplné a pravdivé, nemá žádné splatné dluhy atp.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní coby poskytovatelem spotřebitelského úvěru dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota ve znění jejího dodatku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 71,04 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 320 Kč. RPSN činila 99,41 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou delší než 30 dnů (bod 6.1 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný nejprve požádal o poskytnutí úvěru, k čemuž sám přiložil požadované informace, zejména doklad o bankovním účtu, kopii občanského průkazu a y k ověření úvěruschopnosti. Bankovní účet žalovaného byl ověřen prostřednictvím tzv. identifikační platby ve výši 1 Kč. Po ověření úvěruschopnosti žalobkyně zaslala žalovanému veškerou smluvní dokumentaci a žalovaný následně projevil vůli smlouvu uzavřít ve formě SMS zprávy obsahující vygenerovaný jedinečný podpisový kód /viz smlouva o úvěru na č. l. 37-39, dodatek č. hodnota ke smlouvě o úvěru na č. l. 9-10, splátkový kalendář na č. l. 36, oznámení o schválení úvěru na č. l. 35 včetně dodejky na č. l. 31, předsmluvní formulář na č. l. 22-25, podmínky podpisu na dálku na č. l. 8, informace o klientovi a doklad o identifikační platbě na č. l. 6, kopie občanského průkazu na č. l. 18-19, potvrzení o zaslané SMS zprávě na č. l. 7, výpis z registru poskytovatelů spotřebitelských úvěrů na č. l. 11/. Žalovaný úvěr čerpal, jistina ve výši 100 000 Kč mu byla vyplacena na jeho bankovní účet, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, když uhradil před zesplatněním celkem pouze 120 080 Kč. Žalobkyně proto žalovaného postupně celkem 5 výzvami vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný ani tak své povinnosti dodatečně nesplnil, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 28. 9. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 15, sdělení banky na č. l. 52, karta klienta na č. l. 33, výzvy k zaplacení na č. l. 26-30, oznámení o zesplatnění na č. l. 32/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 34, podací arch na č. l. 12/.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný hodnocení klienta, v kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Podle údajů v tomto formuláři čistý měsíční příjem žalovaného činil 31 493 Kč, přičemž zkoumání a ověřování příjmů žalovaného bylo doloženo dalšími listinami, zejména výpisem z živnostenského rejstříku, kterým bylo doloženo, že žalovaný vykonával samostatně výdělečnou činnost v několika oborech, dále přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022, z něhož se podává, že žalovaný mohl měsíčně dosahovat čistého příjmu ve výši okolo 28 500 Kč, což řádově koresponduje s údaji uvedenými ve formuláři /viz hodnocení klienta na č. l. 21, výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 80, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022 na č. l. 58-62/. Ke zkoumání příjmů žalovaného tak soud nemá žádné výhrady. Měsíční výdaje žalovaného ve formuláři hodnocení klienta byly uvedeny ve výši 4 860 Kč (životní minimum), ve výši 4 693 Kč na bydlení (nájemné, inkaso) a dále ve výši 100 Kč (ostatní výdaje). Celkové výdaje tak měly činit 9 653 Kč měsíčně /viz hodnocení klienta na č. l. 21/. Žalovaný ve formuláři prohlášení klienta mimo jiné prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána žaloba, nenachází se v úpadku, veškeré údaje poskytnuté žalobkyni jsou pravdivé a úplné /viz prohlášení klienta na č. l. 16-17/. Žalobkyně dále v rámci prověřování úvěruschopnosti provedla lustraci žalovaného v registru NRKI, přičemž ve výstupu z této databáze je pouze uveden počet finančních institucí s žádostí 7, celková expozice 693 492 Kč, limit 250 000 Kč a dluh po splatnosti 11 284 Kč /viz výpis z NRKI na č. l. 14/, a dále lustraci v registru SOLUS, přičemž ve výstupu z této databáze jsou uvedeny pouze osobní údaje žalovaného a datum provedení lustrace /viz výpis z registru SOLUS na č. l. 13/. Z potvrzeních o provedení transakce na č. l. 20 a 63 pak soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění k této věci, neboť jsou jimi prokazovány blíže neurčité platby z bankovního účtu žalovaného.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen „o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sámPo provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Soud se především zabýval tím, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. nedostála.

14. Soud konstatuje, že žalobkyně ani přes poskytnuté poučení podle neprokázala, že by dostatečným způsobem a s odbornou péčí zkoumala a ověřovala skutečné výdaje žalovaného. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v zásadě spokojila pouze se sdělenými údaji ze strany žalovaného, které jsou zaznamenány ve formuláři hodnocení klienta. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ).

15. Žalobkyně v daném případě řádně zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného, nicméně skutečné výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Výdaji žalovaného se žalobkyně měla zabývat o to pečlivěji, když z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaný má již několik dalších úvěrových produktů s celkovou výší dluhu 693 492 Kč, a dokonce je již ohledně částky 11 284 Kč po splatnosti, přičemž však ve formuláři hodnocení klienta je uvedena zjevně nepravdivá informace, že žalovaný nemá žádné výdaje na splátky dosavadních úvěrů. Stejně tak deklarovaná výše nákladů na bydlení, tj. 4 693 Kč, se jeví být velmi podhodnocena, a to i kdyby měl žalovaný bydlet ve vlastní nemovitosti. Povinnosti zkoumat výdaje žalovaného se přitom nelze zprostit tím, že žalobkyně přenese tuto svou odpovědnost na žalovaného s tím, že žalovaný prohlásil, že veškeré údaje poskytnuté žalobkyni jsou pravdivé a úplné že nemá žádné jiné splatné dluhy. Zákon povinnost zkoumat a prověřovat úvěruschopnost žadatele o úvěr ukládá poskytovateli, nikoli spotřebiteli. Pokud žalovaný při sjednávání úvěru uvedl nesprávné údaje o své majetkové situaci nebo nějaké údaje vědomě zatajil, mohlo mít takové jednání i trestněprávní následky (viz týkající se úvěrového podvodu). Nicméně ani v takovém případě by žalobkyně nebyla zbavena své povinnosti nespoléhat se pouze na sdělené údaje žalovaným, ale tyto údaje náležitě ověřit, jak jí ukládají zmíněná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Pokud tedy žalobkyně za této situace žalovanému úvěr poskytla, aniž se blíže zabývala majetkovou situací žalovaného a nevyžádala si například výpisy z jeho bankovního účtu, ze kterého by nepochybně získala ucelený přehled o majetkové situaci žalovaného, nelze uzavřít, že by splnila v dostatečné kvalitě své povinnosti podle již citovaného .

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému toliko na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Zároveň však bylo prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh již žalobkyni splatil částku 120 080 Kč. Je tak patrné, že i dluh z titulu bezdůvodného obohacení byl již uhrazen, a to ještě před zesplatněním úvěru. Žaloba tak není ani z části důvodná, a soud ji proto v celém rozsahu zamítl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.