Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 235/2026-14
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného
pro 38 132 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 28 132 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2025 do 1. 4. 2026, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 381 Kč na účet Okresního soudu v adresa vedeného u České národní banky č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 28 132 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2025 do 1. 4. 2026, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 381 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, vedeného u České národní banky č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 852 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 16. 11. 2025 prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na jejímž základě vyplatila na účet žalovaného č. č. účtu úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny do 29. 11. 2025. V případě prodlení s vrácením úvěru po dobu 90 dnů byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně a od 91. dne prodlení pak poplatek za poskytnutí ve výši 0,02 % denně a úrok z prodlení ve výši 0,02 % denně. Dále byl žalovaný v případě jeho prodlení povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný stále žalobkyni dluží na jistině částku 10 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 25 852 Kč a na smluvní pokutě 2 280 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení jeho dluhu vyzván upomínkou odeslanou mu dne 26. 5. 2026.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili, ačkoliv jim bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:
5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 16. 11. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z nesplaceného úvěru do 29. 11. 2025. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou místa podnikání a IČ. Dále žalovaný udal své telefonní číslo, e-mailovou adresu a bankovní číslo účtu. V článku II. smlouvy se uvádí, že žalovaný je podnikatelem zapsaným v živnostenským rejstříku po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy, přičemž tuto lhůtu není třeba splnit, pokud měl žalovaný provozování živnosti přerušeno a následně bylo obnoveno. Žalovaný byl však v takovém případě povinen doložit dokumenty prokazující aktivní provozování obnovené živnosti. Dále bylo uvedeno, že úvěr je sjednán a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu (smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno).
6. Žalobkyně ověřila, že žalovaný je vlastníkem účtu č. č. účtu, a to platbou ve výši 1 Kč z účtu žalovaného (potvrzení bankovní identity žalovaného).
7. Dne 16. 11. 2025 převedla žalobkyně na účet žalovaného částku 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě 10 000 Kč).
8. K zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru do tří dnů byl žalovaný před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 5. 2026 odeslanou dne 26. 5. 2026 (předžalobní výzva ze dne 22. 5. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 26. 5. 2026).
9. Výpisem z živnostenského rejstříku bylo ověřeno, že žalovaný je od 21. 5. 2025 zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikatel s identifikačním číslem hodnota se sídlem adresa.
10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu:
11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 11. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho, ač byl k zaplacení vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně s lhůtou k plnění tří dnů, odeslaným žalovanému dne 26. 5. 2026.
12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
13. Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. V usnesení sp. zn. spisová značka ze dne 24. 11. 2025 Nejvyšší soud mj. konstatoval, že odpověď na otázku, zda je fyzická osoba v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem (podnikatelem) irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut.
15. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
26. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
28. Žalobkyně s žalovaným formálně uzavřela úvěrovou smlouvu jako s podnikatelem, žalovaný byl ve smlouvě označen identifikačním číslem a sídlem svého podnikání, smlouva obsahovala ujednání, že úvěr je poskytován k podnikatelským účelům žalovaného, konkrétní účel poskytnutí úvěru však již neobsahovala. Žalovaný byl v živnostenském rejstříku v době sjednání smlouvy zapsán jako podnikatel. Žalobkyně žádným důkazem neprokázala a ani netvrdila, zda i reálným účelem úvěru bylo financování podnikatelských účelů žalovaného. Z vágních ustanovení smlouvy o poskytnutí úvěru k podnikatelským účelům a označení žalovaného ve smlouvě identifikačním číslem a sídlem podnikání nelze proto dojít k závěru, že žalobkyně s žalovaným sjednala podnikatelský úvěr. Naopak lze ze všech popsaných okolností usuzovat na to, že úvěr byl sjednán jako podnikatelský za účelem obejití přísných pravidel zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel.
29. Mezi žalobkyně a žalovaným měl tedy vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 z. s. ú. Z provedeného dokazování a tvrzení účastníků vyplývá, že právní žalobkyně poskytla žalovanému dle smluvních ujednání částku 10 000 Kč, na níž žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalobkyně netvrdila a nepředložila důkazy, kterými by prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.
30. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).
31. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje jistina 10 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni nevrátil. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky 10 000 Kč a i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. od 2. 6. 2026 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla přiznána v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 22. 5. 2026 odeslanou dne 26. 5. 2026, aby dlužnou částku uhradil do tří dnů. Žalovaný však ničeho neuhradil, proto se dnem po uplynutí lhůty 3 od doručení zásilky (§ 573 o. z.), tj. 2. 6. 2026 dostal do prodlení.
32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, soudu nezbylo než žalobu do zbytku žalované částky, smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení částečně zamítnout, jak je ve výroku II. uvedeno.
34. Chybou v psaní byl v protokole o jednání ve výroku I. vyhlášeného rozsudku nesprávně uveden den 2. 4. 2026, od kterého je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, a nato byl v navazujícím zamítavém výroku II. vyhlášeného rozsudku uveden den 1. 4. 2026, do kterého byl žalovaný zákonný úrok z prodlení zamítnut. Dle § 164 o. s. ř. o. s. ř. soud výrok I. v písemném vyhotovení rozsudku opravil datum 2. 4. 2026 na správné datum 2. 6. 2026 a zároveň ve výroku II. opravil datum 1. 4. 2026 na správné datum 1. 6. 2026.
35. Pro úplnost soud dodává, že účastníci se svojí neúčastí na jednání dne 26. 8. 2026 sami dobrovolně vzdali možnosti být řádně poučeni dle ust. § 118b o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučeni dle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. (zejména v otázce úvěruschopnosti žalovaného) a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. K tomu soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. adresa : právnická osoba. Beck, 2009, s. 831, 832).
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. jelikož žalovaný byl ve věci procesně úspěšný z 74 % a žalobkyně z 26 %, náleželo byl žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
37. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz a soud pokračoval v řízení, je žalobkyni dle položky č. hodnota bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , doměřen poplatek za její návrh do výše dle položky č. hodnota bod 1 písm. b), tj. do výše 5 % z žalované částky. Žalobkyně, která na poplatku za podaný návrh doposud uhradila částku 1 526 Kč, je tak povinna zaplatit na poplatku za podaný návrh ve výši 1 907 Kč doplatek 381 Kč. Lhůta k zaplacení je stanovena dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek je třeba uhradit na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný/á povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný/á domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (nařízení exekuce).