Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 113/2026-32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta.

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 39 970,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 798 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 798 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky.

II. Žaloba o zaplacení částky 22 172,82 Kč, úroků v částce 27 940,31 Kč, úroků z prodlení v částce 16 543,70 Kč, a dále o zaplacení úroku ve výši 19 % ročně jdoucího z částky 28 221,53 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně jdoucího z částky 11 749,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 39 970,82 Kč od 25. 6. 2019 do 20. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 22 172,82 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 798 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 798 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky.II. Žaloba o zaplacení částky 22 172,82 Kč, úroků v částce 27 940,31 Kč, úroků z prodlení v částce 16 543,70 Kč, a dále o zaplacení úroku ve výši 19 % ročně jdoucího z částky 28 221,53 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně jdoucího z částky 11 749,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 39 970,82 Kč od 25. 6. 2019 do 20. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 22 172,82 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 39 970,82 Kč spolu s úrokem v částce 19 306,69 Kč, úrokem ve výši 19 % ročně jdoucím z částky 28 221,53 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrokem v částce 8 633,62 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně jdoucím z částky 11 749,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 11 603,17 Kč, úrokem z prodlení v částce 4 940,53 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 39 970,82 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO IČO, jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo hodnota, na základě které tato společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve 100 týdenních splátkách po 734 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 37 326 Kč, kterou se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit vedle vrácení zápůjčky a která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 7 462 Kč, tj. s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky v částce 8 444 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek v částce 21 420 Kč. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 7. 4. 2016. Žalovaný však své závazky ze smlouvy nedodržel, když na tuto poskytnutou zápůjčku uhradil celkem částku 21 416,91 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 4. 2019. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle právě uvedené smlouvy společnost právnická osoba, IČO IČO, jako právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum dále smlouvu o zápůjčce číslo hodnota, na základě které poskytla tato společnost žalovanému další zápůjčku ve výši 19 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společnosti právnická osoba zaplatit v 60 týdenních splátkách po 582 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 15 885 Kč, kterou se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit vedle vrácení zápůjčky a která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 2 426 Kč, tj. s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky v částce 3 611 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek v částce 9 848 Kč. Splatnost poslední splátky byla přitom stanovena na den 9. 4. 2015. Žalovaný však své závazky ze smlouvy nedodržel, když na tuto poskytnutou zápůjčku uhradil celkem částku 15 785,09 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 4. 2019. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení obou těchto pohledávek, které jí byly společností právnická osoba postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, kdy toto postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný, ač před podáním žaloby byl ještě vyzván, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradil.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Nerozporoval uzavření obou smluv ani převzetí částek zápůjček v hotovosti, namítl však promlčení nároků z těchto smluv, jakož i neplatnost obou smluv pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, přičemž odkazoval i na judikaturu k této problematice s tím, že dle a 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v replice nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv nezjišťovala jeho majetkové a příjmové poměry. Podle žalobkyně bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno s odbornou péčí na základě údajů zaznamenaných v zákaznických kartách ze dne datum a datum, které žalovaný podepsal. Z těchto listin má vyplývat, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala nejen výši příjmů žalovaného a nákladů na bydlení, ale také jeho další výdaje, pracovní poměr, výplatní termín, existenci bankovního účtu, dalších zápůjček a kreditní karty i to, zda je vůči němu vedeno insolvenční řízení. Uvedené údaje měly být ověřeny podle žalovaným předloženého občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a dokladů o platbách SIPO, přičemž žalovaný svým podpisem potvrdil jejich úplnost, správnost a pravdivost. Žalobkyně zdůraznila, že její právní předchůdkyně neměla důvod o pravdivosti údajů poskytnutých žalovaným pochybovat a že zejména u zápůjček nižší hodnoty s kratší dobou splácení po ní nelze požadovat rozsáhlé či nepřiměřeně podrobné prověřování finanční situace spotřebitele. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 7. 1. 2019 písemně uznal svůj dluh ze tří konkrétně označených smluv v celkové výši 77 009 Kč co do důvodu i výše a zavázal se jej hradit v měsíčních splátkách po 3 210 Kč, takže uplatněné právo podle jejího názoru promlčeno není. Na podané žalobě proto setrvala v plném rozsahu.

4. Ze smluv o zápůjčce č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum, smluvních podmínek, zákaznických karet, tabulek umoření, uznání dluhu ze dne 22. 2. 2015, uznávacího prohlášení ze dne 7. 1. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z příslušných částí výpisu seznamu postoupených pohledávek, z dopisu společnosti právnická osoba žalovanému ze dne datum - oznámení o postoupení pohledávek, a z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 21. 2. 2020 – výzvy před podáním žaloby, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, s výjimkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jímž se zabývá níže, proto v dalším pro stručnost odkazuje, kdy ostatně ani žalovaný uzavření obou smluv ani převzetí předmětů zápůjček nezpochybňoval, respektive je potvrdil.

5. Dále soud z y označené jako „Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy právnická osoba“ ze dne 22. 2. 2015 vzal soud za prokázáno, že žalovaný písemně prohlásil, že uznává co do důvodu i výše celkovou pohledávku společnosti právnická osoba za svou osobou vyplývající ze smluv o zápůjčce č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota, která byla v ě vyčíslena souhrnnou částkou 101 009 Kč, a zavázal se ji plně uhradit. V ě současně uvedl, že uplatňovanou pohledávku nemůže uhradit najednou, a požádal o zaslání splátkového kalendáře a poštovních poukázek. Výše dluhu připadajícího na každou z uvedených smluv ani konkrétní rozdělení navrhovaných splátek mezi jednotlivé smlouvy nebyly v této ě uvedeny. Z y označené jako „Uznávací prohlášení“ ze dne 7. 1. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalovaný písemně prohlásil, že společnosti právnická osoba dluží ke dni 7. 1. 2019 na pohledávkách vzniklých z úvěrů č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota celkem 77 009 Kč, tento závazek uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit v měsíčních splátkách po 3 210 Kč, počínaje lednem 2019, vždy k 20. dni v měsíci. V prohlášení bylo dále uvedeno, že v případě nesplacení jedné splátky je věřitel oprávněn uplatňovat své právo soudní cestou. Ani v této ě nebyla výše souhrnného dluhu ani jednotlivé měsíční splátky rozděleny mezi tři označené smlouvy. Žalovaný při jednání po nahlédnutí do obou listin potvrdil, že podpisy na nich jsou jeho podpisy, byť uvedl, že si jejich podpis přesně nepamatuje, respektive že podle svého tvrzení podepisoval jiný dokument.

6. Soud proto na základě shora prokázaných skutečností předně dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce podle , (dále jen „ “). Společnost právnická osoba se v nich zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnutých výších a tyto peněžní prostředky mu také poskytla, zatímco žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané poplatky v pravidelných splátkách. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky vytištěné na jejich rubu. V obou případech šlo zároveň o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, kdy s ohledem na přechodné ustanovení , o spotřebitelském úvěru, soud platnost obou smluv posuzoval podle ve znění účinném v době jejich uzavření. Zabýval se proto především tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou smluv splnila povinnost stanovenou v tohoto zákona, tedy zda s odbornou péčí náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, v tehdy účinném znění, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila jeho schopnost splácet tuto poskytnutou zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného s tím, že tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne datum a datum. Uvedla, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník u společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činil 14 000 Kč, žil v nájemním bydlení a neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. V zákaznické kartě ze dne datum byly dále uvedeny ostatní příjmy žalovaného ve výši 8 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 19 000 Kč, zatímco v zákaznické kartě ze dne datum byly zaznamenány další čisté příjmy domácnosti ve výši 19 000 Kč. Podle žalobkyně byly údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřeny z jeho občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní či podnájemní smlouvy a dokladů o platbách SIPO; současně měla právní předchůdkyně žalobkyně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřit, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně uvedla, že kopie předložených dokladů nemá k dispozici, neboť žadatelé o úvěr tyto doklady obchodnímu zástupci pouze předkládali při sjednávání smlouvy a jejich kopie nebyly pořizovány. Na základě takto získaných a ověřených informací, výše příjmů žalovaného a výše požadovaných úvěrů dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen oba spotřebitelské úvěry splácet. Žalobkyně současně zdůraznila, že žalovaný zákaznické karty podepsal, potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost údajů v nich uvedených a že její právní předchůdkyně proto neměla důvod o správnosti těchto údajů pochybovat. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k závěru, že obě zápůjčky lze žalovanému poskytnout, respektive že schopnost žalovaného splácet je dostatečná.

9. S právě uvedeným závěrem se soud neztotožňuje. Ve prospěch tvrzení žalobkyně sice svědčí, že zákaznické karty obsahují poměrně podrobné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jsou v nich označeny údajně ověřené dokumenty a žalovaný obě zákaznické karty podepsal. Také žalovaný připustil, že obchodnímu zástupci sdělil výši svého příjmu, místo zaměstnání, výplatní termín a patrně i některé údaje o bydlení. Tyto skutečnosti však samy o sobě neprokazují, že právní předchůdkyně žalobkyně získané údaje skutečně ověřila, a na jejich základě odborně posoudila schopnost žalovaného splácet oba spotřebitelské úvěry, a tím spíše, pokud žalovaný ve své obraně tvrdil, že posouzení úvěruschopnosti neproběhlo v intencích požadavků zákona a že obchodní zástupce společnosti právnická osoba doložení těchto dokladů ve skutečnosti nevyžadoval.

10. Bylo za té situace na žalobkyni, aby prokázala, že ověřila údaje sdělené žalovaným před uzavřením obou smluv (žalovaný přitom dokonce namítá, že tyto byly ze strany obchodního zástupce společnosti právnická osoba úmyslně měněny tak, aby „dosáhl na půjčku“). Žalobkyně však nepředložila ani pracovní smlouvu žalovaného, jeho výplatní pásky, nájemní smlouvu ani doklady o platbách SIPO, ačkoli měly být podle údajů v zákaznických kartách při posuzování úvěruschopnosti ověřeny. Žalobkyně naopak výslovně uvedla, že kopie těchto dokladů nemá k dispozici. Nebyl navržen ani jiný důkaz k prokázání toho, že tyto údaje vepsané do zákaznických karet byly skutečně ze strany osoby, která smlouvy se žalovaným uzavírala, ověřeny. Z pouhého označení určitých listin v zákaznických kartách přitom nelze bezpečně zjistit, zda byly tyto y skutečně předloženy, jaké konkrétní údaje obsahovaly, za jaké období byly vystaveny ani zda údaje v nich uvedené odpovídaly údajům zapsaným obchodním zástupcem do zákaznických karet.

11. Zákaznické karty rovněž neobsahují konkrétní a přezkoumatelný výpočet disponibilního příjmu žalovaného ani zachycení úvahy, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že bude schopen oba úvěry řádně splácet. Není z nich zřejmé, zda a jak byly zohledněny skutečné životní náklady žalovaného a jeho domácnosti, jeho vyživovací povinnost, případné další závazky ani skutečnost, že druhý úvěr mu byl poskytnut pouhé necelé tři měsíce po uzavření první smlouvy. Není doloženo ani ověření případných dalších závazků žalovaného v úvěrových registrech. Samotné zjištění, že vůči žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, nemohlo dostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti nahradit.

12. Soud přitom nepřehlédl, že ani výpověď žalovaného nebyla ve všech částech zcela konzistentní. Žalovaný nejprve uvedl, že obchodní zástupce zjišťoval pouze výši jeho příjmu a místo zaměstnání, následně však připustil také dotazy na výplatní termín, výdaje na bydlení a dobu bydlení. Tato nejednotnost snižuje přesvědčivost jeho tvrzení o tom, že obchodní zástupce jeho poměry nezjišťoval vůbec. Ani případná nevěrohodnost části výpovědi žalovaného však nemůže nahradit důkazní povinnost poskytovatele úvěru prokázat, že údaje rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti byly nejen získány, ale také objektivně ověřeny a odborně vyhodnoceny. Nebylo tedy na žalovaném, aby prokazoval, že právní předchůdkyně žalobkyně svou zákonnou povinnost nesplnila, ale bylo především na žalobkyni, aby ona prokázala, že tomu tak bylo.

13. Podpis žalovaného na zákaznických kartách prokazuje, že učinil prohlášení o správnosti údajů v nich uvedených, nikoli však sám o sobě to, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou samostatnou zákonnou povinnost posoudit jeho úvěruschopnost s odbornou péčí. Tuto povinnost nelze přenést na spotřebitele ani ji nahradit jeho formulářovým prohlášením, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé. Stejně tak ji nelze splnit pouhým vyplněním zákaznické karty, pokud není prokázáno, z jakých podkladů byly údaje převzaty, jak byly ověřeny a jakým způsobem byly následně vyhodnoceny, neboť následně i soud musí na základě těchto údajů provést své vlastní posouzení, zda žalovaného bylo možno vyhodnotit jako úvěruschopného.

14. Rozhodující proto je, že žalobkyně prokázala nanejvýš existenci vyplněných a žalovaným podepsaných zákaznických karet, nikoli však skutečné provedení odborného posouzení jeho schopnosti splácet oba spotřebitelské úvěry. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době uzavření smluv dne datum a datum. Jelikož věřitel podle tohoto ustanovení mohl spotřebitelský úvěr poskytnout pouze tehdy, bylo-li po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že jej bude schopen splácet, jsou obě smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nesplnění této povinnosti neplatné.

15. Obě smlouvy jsou proto pro rozpor s absolutně neplatné a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá podle nich je nutno vypořádat podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný je povinen vrátit pouze to, co z neplatných smluv skutečně obdržel, po odečtení všech svých úhrad. Celkem mu bylo poskytnuto 55 000 Kč a zaplatil 37 202 Kč, takže dosud nevydané bezdůvodné obohacení činí 17 798 Kč. U smlouvy č. hodnota jde o 14 583,09 Kč, tedy rozdíl mezi 36 000 Kč a úhradami 21 416,91 Kč, a u smlouvy č. hodnota o 3 214,91 Kč, tedy rozdíl mezi 19 000 Kč a úhradami 15 785,09 Kč. Je přitom nerozhodné, jakým způsobem plnění žalovaného započítávala právní předchůdkyně žalobkyně či sama žalobkyně. Stejně tak žalovaný neprokázal v řízení, že by zejména právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil na tyto dvě smlouvy cokoliv navíc (tvrdil, že některé platby nebyly zachyceny v knížce, která měla prokazovat platby na uvedené smlouvy, kdy však neuvedl jejich konkrétní výši ani datum a nepředložil k nim žádný doklad).

16. Co se týče námitky promlčení vznesené žalovaným, tato důvodná není. Uznání dluhu ze dne 22. 2. 2015 označuje tři konkrétní smlouvy a souhrnnou částku 101 009 Kč, a je proto dostatečně určitým uznáním souhrnného dluhu. Jeho účinky i podle judikatury mohou dopadat i na skutečně existující právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť odkazem na označené smlouvy je skutkově vymezen majetkový přesun, jehož vrácení se požaduje. Uznání však nezaložilo nárok na smluvní úroky ani poplatky a samo nebylo výzvou věřitele k plnění ani neurčilo splatnost bezdůvodného obohacení. V uznávacím prohlášení ze dne 7. 1. 2019 žalovaný znovu uznal souhrnný dluh ze tří označených smluv ve výši 77 009 Kč a zavázal se uhradit tento souhrnný dluh ze tří označených smluv ve výši 77 009 Kč v měsíčních splátkách po 3 210 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje lednem 2019. Byť z tohoto ujednání není zřejmé, jakým způsobem, tj. v jakém pořadí mělo být na nároky ze smluv plněno či kolik z jednotlivé splátky mělo směřovat na plnění na konkrétní smlouvu, a v tomto směru je tedy dohoda neurčitá, přesto těmito splátkami měly být uspokojeny veškeré nároky vzniklé z jednotlivých těchto tří smluv. Vyplývá z něj zároveň, že poslední splátka byla splatná dne 20. 12. 2020, a tedy nejpozději tímto dnem se stal splatným celý skutečně existující zůstatek uznaného dluhu ze všech tří smluv. Žalovaný se tak od 21. 12. 2020 dostal do prodlení s jeho úhradou. Žalovaný je proto prokazatelně nejpozději od 21. 12. 2020 v prodlení a žalobkyni podle náleží zákonný úrok z prodlení; zákonná sazba úroku z prodlení při vzniku prodlení dne 21. 12. 2020 činila 8,25 % ročně, žalobkyně však požadovala pouze 8,05 % ročně; soud je tímto návrhem vázán a nemůže jej překročit.

17. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž v řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně se stala věřitelkou žalovaného na základě postoupení těchto pohledávek na ni ze strany společnosti právnická osoba podle a následujících , , a tudíž je ve sporu aktivně legitimována.

18. Podle věty za středníkem pak soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou pohledávku v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, jak žalovaný navrhoval. Přihlédl k tomu, že žalovaný nyní žije u rodičů, matce přispívá přibližně 5 000 Kč měsíčně, nemá již vyživovací povinnost, dosud pracoval brigádně a nově očekává čistý měsíční příjem přes 30 000 Kč z práce kurýra a dalších brigád. Soud má proto za to, že tento způsob úhrady dluhu je za dané situace i pro žalobkyni přijatelnou formou úhrady předmětné pohledávky, a to na bázi dobrovolného plnění ze strany žalovaného. Za situace, kdy majetkové a příjmové poměry žalovaného mu dle jeho tvrzení nedovolují uhradit dluh najednou, pokládá soud také za zbytečné svým rozhodnutím ihned iniciovat případné zahájení dalšího soudního řízení, a to řízení vykonávacího, ve kterém by bylo ovšem stěží v nejbližší době vymoženo cokoliv více, než co žalovanému soud uložil zaplatit ve stanovených splátkách tímto rozhodnutím, zejména je-li zde ze strany žalovaného projevena vážně míněná snaha i tento svůj závazek vůči žalobkyni zcela vyrovnat. Tuto výhodu ponechanou žalovanému však soud současně podmínil její ztrátou, pokud by se v budoucnu dostal do dalšího prodlení se splněním svého závazku vůči žalobkyni.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že žalovaný, který zaznamenal v řízení úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně a který by tak vůči žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení, však jejich náhradu nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, písemně ve trojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.