Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 338/2025-40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Anonymizováno
sídlem Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 39 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 700 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 700 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne 15. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Úvěr byl splatný do 14. 6. 2025, avšak žalovaná jej řádně a včas nevrátila. Žalovaná dluh nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 13. 9. 2025, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru a úroky z úvěru
2. Podepsaný soud v předmětné věci vydal dne 2. 10. 2025 elektronický platební rozkaz č. j. EPR č. účtu Proti němu podala žalovaná včas odůvodněný odpor. V něm odkázala na svůj návrh na smírné řešení ze dne 3. 9. 2025, na návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, dále na dvě smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní, jakož i screenshoty svých transakcí za období od února 2024 až do července 2025.
3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 15. 5. 2025, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 9 000 Kč, tj. celkem částku 39 000 Kč do 30 dnů, tj. do 14. 6. 2025. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 365 % ročně (1 % denně x 365), roční procentní sazba nákladů 2 334 % za úvěr. Z předložených screenshotů účtu žalované pak vyplývá, že tato na předmětný úvěr zaplatila již 11 700 Kč (platby byly identifikovány podle variabilního symbolu, jenž je shodný s číslem smlouvy). Vedle toho žalovaná uzavřela s žalobkyní přinejmenším dvě další smlouvy o úvěru (č. hodnota a č. hodnota). Z těchto screenshotů dále vyplývá, že žalovaná za období od února 2024 do července 2025 zaslala celkem 335 400 Kč k 18 různým variabilním symbolům, přičemž platby byly dále identifikovány jako „Anonymizováno“ či Anonymizováno“ z čehož lze důvodně usuzovat, že ve všech těchto případech se jednalo o zápůjčky či úvěry poskytnuté žalobkyní. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by před poskytnutím úvěru, jakkoliv prověřila úvěruschopnost žalované.
4. Po právní stránce byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 , 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele Dle ust. § 87 odst. 1 , 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 104 ZSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
5. Z výše uvedených závěrů plyne, že mezi účastníky je třeba vypořádat vzájemné vztahy za situace, kdy smlouva o spotřebitelskému úvěru, kterou účastníci uzavřeli je podle ust. § 87 odst. 1 , 2 ZSÚ absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ . V této věci je nutno postupovat namísto obecné úpravy bezdůvodného obohacení v § 2291 odst. 1 a násl o. z. podle výše citovaného ustanovení § 87 odst. 1 , 2 ZSÚ . V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na bankovní účet žalované dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní částku ve výši 30 000 Kč. Soud má přitom z předložených screenshotů z bankovnictví žalované, a to zejména s ohledem na uvedení variabilního symbolu odpovídajícího číslu předmětné smlouvy o úvěru, popisu platby jako „Anonymizováno” (obchodní firma žalobkyně je právnická osoba., předmětný úvěr nabízela pod hlavičkou „Anonymizováno Anonymizováno”), jakož i dat jednotlivých plateb (od 12. 7. 2025 do 31. 7. 2025, když smlouva o úvěru byla uzavřena dne 15. 5. 2025) za dostatečně prokázané, že žalovaná odeslala na účet žalobkyně na tento konkrétní úvěr celkem 11 700 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do částky 18 300 Kč (30 000 – 11 700), když žalovaná musí žalobkyni vydat to, o co se bezdůvodně obohatila.
6. Při rozhodnutí o zamítnutí žalobkyní požadovaných úroků z prodlení (výrok II.), soud postupoval v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . V něm Nejvyšší soud ČR dovodil, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Tak je tomu právě v dané věci, kdy byl mezi účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru sjednán zjevně nemravný úrok z prodlení ve výši 36 % ročně, soud proto nemá žádný důvod se od této judikatury Nejvyššího soudu ČR odchylovat a uložil žalované podle § 87 ZSÚ zaplatit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu ve lhůtě odpovídající ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když žalovaná nepředložila žádné doklady, z nichž by bylo možno určit její příjmy a celkové sociální a majetkové poměry pro účely eventuálního stanovení splátek, ač k tomu byla vyzvána současně s předvoláním k jednání.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.