Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 209/2026-43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 23 088,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč jdoucím od 1. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč jdoucím od 1. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 23 088,61 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že: Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa a žalovanou došlo dne 22.02.2024 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Konkrétně žalovaná předložila tyto doklady: potvrzení o příjmu ze dne 13.02.2024. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Anonymizováno úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Anonymizováno tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Anonymizováno splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru, dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 01.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.906,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5.062,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši sjednané na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.900,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.020,00 Kč a pojistného ve výši 1.924,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala ve Smlouvě uhradit v hotovosti v 52týdenních (sedmidenních) splátkách po 403,00 Kč, přičemž poslední řádná splátka dle Smlouvy byla stanovena na 20.02.2025. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední úhrada byla ze strany žalované uhrazena dne 22.02.2024 částku ve výši 1.000,00 Kč. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 20.02.2025. Celková dlužná částka však k tomuto dni zcela uhrazena nebyla. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední řádné splátky dle Smlouvy tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, byl právní předchůdce žalobce oprávněn nadále požadovat úrok a úrok z prodlení z jistiny od 21.02.2025 až do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1.000,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.01.2026 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20.01.2026. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20.01.2026 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 26.351,50 Kč. Její příslušenství pak tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 26.351,50 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč, dlužného poplatku ve výši ve výši 9.088,61 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 5.000,00 Kč, kapitalizovaných úroků od 21.02.2025 do 20.01.2026 ve výši 1.275,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 21.02.2025 do 20.01.2026 ve výši 1.002,00 Kč, dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků ve výši 12,00 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč od 21.01.2026 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,00% p.a. z částky ve výši 9.000,00 Kč, tj. z dlužné jistiny, od 21.01.2026 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.275,38 Kč žalobce uvádí: a) že se jedná o úrok počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední řádné splátky dle Smlouvy, tj. od 21.02.2025, do 20.01.2026, b) přičemž pro prvních 90 dní tohoto období byla použita sazba úroku ve výši 24,15 % ročně (tj. ve výši vycházející z obvyklé úrokové sazby poskytované ke dni uzavření Smlouvy) a od 91. dne byla použita sazba ve výši 12,00 % ročně (tj. dnes odpovídající právní úpravě spotřebitelského úvěru), nejedná-li se o variantu, kdy celé období kapitalizovaného úroku uvedené v bodě a) je pouze 90 dní; v tomto případě je po celou dobu kapitalizace použita sazba 24,15 % ročně. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.002,00 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední řádné splátky dle Smlouvy, tj. od 21.02.2025 do 20.01.2026. Dále má žalobce nárok na uplatnění smluvní pokuty ve výši 5.000,00 Kč, přičemž tato částka představuje součet neuhrazené postoupené smluvní pokuty ve výši 4.005,13 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 18.088,61 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. 21.01.2026, do dne 15.03.2026. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. O podané žalobě rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, pročež soud předpokládal její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Na základě ve spise založených listinných důkazů (smlouvy o půjčce, postupní smlouva s přílohami, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzva a podací archy) vzal soud za spolehlivě zjištěné, že strany skutečně spolu uzavřely výše specifikovanou úvěrovou smlouvu, žalovaná obdržela 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit s úrokem ve výši 87,4 %. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná dosud uhradila částku ve výši 1 000 Kč. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026, který byl podán k poštovní přepravě dne 13. 2. 2026. Předžalobní upomínkou byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Ujednání o úrocích ve výši 87 % ročně je nutno hodnotit jako ujednání neplatné dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smluv o úvěru. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí smlouvy o úvěru neplatné, doléhá neplatnost na celou smlouvu o úvěru z důvodu neoddělitelnosti ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 obč. zák. Podle § 2991 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 10 000 Kč. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatila dosud žalobci částku ve výši 1 000 Kč, a proto jí soud výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobci zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 000 Kč vč. zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z., přičemž splatnost nároku soud odvozuje od první výzvy, kterou byla žalovaná prokazatelně vyzvána k zaplacení dlužné částky, kterou je oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026, ve kterém byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Z poštovního archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 2. 2026 a dle § 573 o. z. se dostalo do sféry žalované dnem 18. 2. 2026 a do 10 dnů od tohoto data byla žalovaná povinna plnit, tedy do 28. 2. 2026, jelikož tak neučinila. Jelikož tak neučinila, dostala se od 1. 3. 2026 do prodlení s plněním svého dluhu. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobcem neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení po procesně převážně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupené žalované ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.