Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 34/2026-76
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 68 021 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 562 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 428 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 60 990 Kč od 29. 1. 2026 do zaplacení, částky 7 031,62 Kč, s úrokem ve výši 78,58 % ročně z částky 49 836,32 Kč od 29. 1. 2026 do 21. 2. 2026 ve výši 2 496,96 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 49 836,32 Kč od 22. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 1. 2026 dosáhne částky 198 028,80 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 175,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 562 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 428 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 60 990 Kč od 29. 1. 2026 do zaplacení, částky 7 031,62 Kč, s úrokem ve výši 78,58 % ročně z částky 49 836,32 Kč od 29. 1. 2026 do 21. 2. 2026 ve výši 2 496,96 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 49 836,32 Kč od 22. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 1. 2026 dosáhne částky 198 028,80 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 175,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 68 021 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 9. 2025. Jednalo se o úvěr ve výši 50 000 Kč. Kromě příslušenství v podobě úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení požadovala žalobkyně po žalovaném též zaplacení smluvní pokuty z tzv. nové jistiny úvěru.
2. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 19.2.2025 bylo zjištěno, že úvěr byl sjednán ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni vrátí celkem částku 165 024 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 438 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 78,58 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 114,07 % ročně.
4. Dne 25. 9. 2025 byla z účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu vyplacena částka 50 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru č.l. 17).
5. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu (č.l. 37-38).
6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkem 3 438 Kč (č.l. 27).
7. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný se v ukazateli „dluh po splatnosti“ pohyboval v kategorii vyššího rizika nesplácení úvěru, v ostatních třech sledovaných ukazatelích se pohyboval ve středně nebo méně rizikové kategorii z hlediska ne/splácení úvěru (č.l. 26).
8. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 000 Kč, žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 4 860 Kč (životní minimum) a výdajů na nájemné, inkaso apod. ve výši 4 934 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba, je svobodný, bydlí v pronájmu a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je maturita.
9. V základních informacích o klientovi (žalovaném) je uvedeno číslo smlouvy, kontaktní údaje na žalovaného a číslo jeho účtu č. účtu (viz č.l. 6).
10. Na účet žalovaného č. č. účtu byla od spol. právnická osoba S připsána dne 18. 9. 2025 částka 27 136 Kč (č.l. 20), dne 20. 8. 2025 částka 27 012 Kč (č.l. 65), dne 18. 7. 2025 částka 26 889 Kč (č.l. 66) a dne 18. 6. 2025 částka 7 996 Kč (č.l. 67).
11. Dopisem ze dne 7. 5. 2026 (č.l. 26) odeslaným téhož dne (č.l. 14) vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy s tím, že pokud částku neuhradí, bude věc řešit v rámci soudního řízení.
12. Žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 27. 1. 2026 (č.l. 28).
13. Z výpisu z rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný zde ke dni 17. 9. 2025 neměl žádný záznam (č.l. 15).
14. Z výpisu ČNB ARAD na č.l. 68 spisu vyplývá, že v září 2025 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů 7,98 % ročně.
15. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.
16. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).
17. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně soudu předložila pouze výsledky lustrací ve veřejných registrech NRKI a SOLUS a doklad o výši příjmu žalovaného, žádné jiné doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Skutečné výdaje žalovaného žalobkyně vůbec nezkoumala. Nelze proto učinit závěr, že by žalobkyně tak zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně byla při jednání prostřednictvím svého právního zástupce poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a svá tvrzení prokázala, s tím, že jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. žalobkyně však nic nedoplnila.
18. I kdyby smlouva nebyla neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byla by neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., neboť úroková sazba, která byla smlouvou sjednání je téměř desetinásobná, než jaká byla průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v měsíci září 2025.
19. Smlouva o úvěru je s ohledem na shora uvedené neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud uhradila částku 3 438 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje 46 562 Kč, neboť žalovaný obdržela částku 50 000 Kč a uhradil částku 3 438 Kč.
20. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).
21. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 46 562 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
22. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 59,65 % : 40,35 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně co do 46 562 Kč k celkové žalované částce včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 78 025,93 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jako součet následujících položek:
zaplacený soudní poplatek ve výši 3 402 Kč,
odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 4 x 3 860 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé, účast u jednání soudu dne 31. 8. 2026),
4 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,
náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu a zpět (adresa a zpět) ve výši 900 Kč,
cestovné ve výši 1 184 Kč za jednu cestu z Havlíčkova Brodu do Třebíče a zpět vozidlem jméno FO jméno FO, RZ SPZ, k jednání konanému dne 31. 8. 2026 za celkem 148 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, použitém palivu nafta motorová s cenou dle dokladu o nákupu paliva ve výši 47,40 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 5,90 Kč/km.
daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 4 963,14 Kč
23. Žalobkyně by tedy měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 31 999,14 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 175,88 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu představuje 19,30 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně.
24. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.