Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 Co 212/2025-146
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta A
sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované
sídlem Adresa žalované
zastoupená advokátem Jméno advokáta B
sídlem Adresa advokáta B
o zaplacení 146 545,05 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2024, č. j. 22 C 112/2022115 ,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 17 980,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 17 980,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 146 545,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 146 545,05 Kč za dobu od 7. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 73 525,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II) a nahradit České republice náklady řízení ve výši 781 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok III).
2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 12. 4. 2021 uzavřena rámcová kupní smlouva, na základě které mělo docházet k uzavírání jednotlivých kupních smluv. K uzavření smlouvy došlo tím, že žalobkyně akceptovala poptávku žalované. Pro případ prodlení s hrazením kupní ceny byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně. S žalovanou jednal pan jméno FO, obchodní zástupce žalobkyně, který potvrdil že žalovaná u žalobkyně objednala dlažbu na stavbu parkoviště. V období od 9. 6. 2021 (datum nabídky žalobkyně) do 20. 8. 2021 (termín, od kterého měl být zahájen závoz) byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva na dlažbu název nat v množství 900 m2. K závozu dlažby došlo ve dnech 16. 9. 2021 – 121,32 m2, fakturováno dokladem č. číslo znějícím na částku 39 827 Kč; 22. 9. 2021 – 87,62 m2, fakturováno dokladem č. číslo znějícím na částku 28 764 Kč; 23. 9. 2021 – 94,36 m2 a nezjištěného data – 87,62 m2, fakturováno dokladem č. číslo znějícím na částku 59 741 Kč. Ve dnech 7. 9. 2021 a 10. 9. 2021 bylo dodáno zbývající zboží, které bylo fakturováno daňovým dokladem č. číslo znějícím na částku 29 895 Kč. Celkem tedy žalobkyně vyúčtovala žalované částku 158 227 Kč. Před podáním žaloby žalovaná uhradila částku 11 681,95 Kč. Mezi účastníky řízení nebyl sjednán pevný termín dodání zboží. Dne 13. 9. 2021 žalovaná provedla reklamaci dodané dlažby z důvodu chybného rozměru a uvedla, že zboží si mechanicky upravila.
3. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil věc podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a uvedl, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení a důkazní. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná si u žalobkyně objednala 900 m2 dlažby. Předmětem tohoto sporu je 390,92 m2 dlažby, která byla dodána ve dnech 16. 9., 22. 9., 23. 9. 2021. To, že bylo zboží objednáno, vyplynulo z předložené nabídky, přípisu žalované ze dne 19. 10. 2021 a výpovědi svědka. Dodání zboží pak bylo prokázáno vystavenými fakturami, dodacími listy a výpovědí svědka. Další zboží bylo dodáno ve dnech 7. 9. a 10. 9. 2021. Žalovaná nerozporovala, že by kupní cenu již uhradila. Žalobkyně dostála svému smluvnímu závazku, jelikož zboží žalované dodala a žalovaná neuhradila kupní cenu. K námitce žalované spočívající v tvrzení o vadně dodaném zboží soud prvního stupně konstatoval, že reklamace nebyla ze strany žalobkyně uznána, neboť ve smlouvě byla vyloučena reklamace zboží, které již bylo zpracováno nebo jinak upraveno. Žalovaná v reklamaci uvedla, že zboží musela upravit a již ho použila na stavbu. Žalovaná nereagovala na poučení soudu a tvrzení o reklamaci zboží nijak nespecifikovala. Soud prvního stupně proto nepřistoupil na obranu žalované, která uplatnila proti žalovanému nároku započtení nákladů, které vynaložila k úpravě dlažby, přičemž výše těchto nákladů nebyla žalovanou žádným způsobem tvrzena či doložena. Stejně tak soud prvního stupně vyhodnotil i obranu žalované spočívající v započtení částky vynaložené za dopravu zboží. Žalovaná ani toto své tvrzení nijak nespecifikovala a nepředložila žádné doklady prokazující výši nároku či skutečnost, že k dopravě jejím dopravcem vůbec došlo. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu, což neučinila. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná svoji smluvně převzatou povinnost nesplnila. Žalobkyně má zároveň proti žalované nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z požadované částky. Mezi účastníky byla sjednána splatnost kupní ceny 30 dní po dodání zboží, přičemž poslední dodávka byla žalované doručena na konci září roku 2021. Žalobkyně požaduje smluvní úrok z prodlení od 7. 11. 2021. Soud prvního stupně proto i tomuto nároku vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 148 o. s. ř. o. s. ř.
4. Rozsudek napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním, kterým se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení. Namítala, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že soud prvního stupně dostatečně nepřihlédl k tvrzením a skutečnostem, které žalovaná při jednání uvedla, a že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud prvního stupně dle názoru žalované nezohlednil při svém rozhodování skutečnost, že nebylo prokázáno dodání konkrétního množství objednané dlažby, když žalobkyně nebyla schopna doložit kdy, jak a komu měla být dlažba dodána. Provedené výslechy svědků neprokázaly ničeho, ba naopak je z nich zřejmé, že si tito fakticky situaci nevybavují a neví, kolik dlažby bylo údajně žalované předáno a v jaké kvalitě. Žalovaná nadále trvá na tom, že vyfakturované množství dlažby nikdy nepřevzala, a není tedy možné po ní požadovat uhrazení za její dodání. Na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a na základě nesprávného právního posouzení věci dospěl soud prvního stupně k nesprávným právním závěrům. Žalovaná má za to, že z obsahu spisu a svědeckých výpovědí je zřejmé, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, nevznikl proto nárok na úhradu ceny za dodání zboží, ani na vystavení předmětné faktury.
5. Žalobkyně uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a navrhla jeho potvrzení. Podle žalobkyně byla argumentace žalované od počátku rozporná, hlavním cílem bylo oddálení plnění, ke kterému je žalovaná povinna. Žalovaná současně prezentovala, že má pohledávky za žalobkyní, což žalobkyně odmítla, a že se je chystá uplatnit soudně, což však do současné doby neučinila. Žalovaná se odvolává na nepřevzetí zboží, jehož zaplacení se žalobkyně domáhá. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování, kterým bylo toto tvrzení žalované vyvráceno a bylo řádně prokázáno, že zboží převzala. Nadto je zřejmé, že argumentace žalované je pouze účelová, neboť v minulosti namítala pozdní dodání zboží, což sama žalovaná ve vyjádření ze dne 16. 6. 2023 uvedla, ale nikdy dříve neuváděla, že by zboží nepřevzala.
6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř. “), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud odvolání projednal podle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalované a jejího právního zástupce s tím, že omluvu neshledal řádnou. Zástupce žalované o odročení jednání nařízeného na den 2. 9. 2025 požádal z důvodu, že žalovaná je na dlouhodobě plánované dovolené. Podle obsahu spisu žalovaná dovolenou naplánovala 29. 7. 2025, tj. v době, kdy již od 16. 6. 2025 (datum doručení předvolání k jednání zástupci žalované) věděla o nařízeném jednání na den 2. 9. 2025.
7. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. , dále jen „o. z.“, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
8. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že se žalované nepodařilo zpochybnit skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že došlo k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 2079 o. z., na základě které si žalovaná objednala u žalobkyně dodávku dlažby.
9. Soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému závěru, že k objednávce dlažby došlo a že objednaná dlažba byla žalované zčásti dodána. Tomu koresponduje i první vyjádření samotné žalované, která uvedla, že si u žalobkyně objednala 900 m2 dlažby a k 10. 9. 2021 ji nebylo dodáno téměř 500 m2 dlažby. Lze tedy usoudit, že přibližně 400 m2 dlažby bylo žalované dodáno. Stejný závěr lze učinit i z vyjádření žalované učiněné při prvním jednání prvostupňového soudu, které se konalo dne 11. 10. 2023. Žalovaná při tomto jednání uvedla, že řádně dodané zboží reklamovala, protože ji byla dodána jiná šarže, ale reklamace byla žalobkyní odmítnuta. Žalobkyně prokázala dodání dlažby mimo jiné sdělením ze dne 19. 10. 2020, které žalovaná zaslala žalobkyni.
10. Tvrzení žalované o tom, že jí zboží nebylo dodáno vůbec, je rozporné a nekonzistentní s jejím předchozím vyjádřením a důkazy, které byly v řízení provedeny. Žalovaná se nejprve bránila tím, že má vůči žalobkyni pohledávku z titulu reklamace zboží, což je v logickém rozporu s následným tvrzením o tom, že žádné zboží od žalobkyně neobdržela. Pakliže by žalovaná žádné zboží neobdržela, neměla by co reklamovat. Jinými slovy, nelze uplatňovat práva z vadného plnění (tj. domáhat se náhrady z důvodu, že byla dodána špatná šarže výrobku), pakliže by žádné plnění dodáno nebylo.
11. Předmětem tohoto sporu je nárok žalobkyně na zaplacení dodávky dlažby v rozsahu 390,92 m2, která byla žalované dodána, jak soud prvního stupně správně zjistil. Dodání konkrétního množství dlažby bylo prokázáno právě dodacími listy, fakturami a výpovědí svědka, přičemž k zjištěním z těchto provedených důkazů nemá odvolací soud co vytknout. Je to naopak žalovaná, která zcela nekonzistentně měnila svá stanoviska a neprokázala svá tvrzení v řízení před soudem prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně poskytuje dostatečný podklad pro vydání vyhovujícího rozsudku. Žalobkyni se podařilo prokázat svá tvrzení a unesla břemeno důkazní.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu, což neučinila, učinil soud prvního stupně správný závěr, že žalovaná svoji smluvně převzatou povinnost nesplnila a žalovaná částka byla přiznána důvodně. Nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z požadované částky odpovídá smluvnímu ujednání účastníků řízení, a proto je na místě tento nárok žalobkyni rovněž přiznat. Soud prvního stupně dostatečně a přesvědčivě vysvětlil, které skutkové verzi dal přednost. Rovněž správně rozhodl jak o náhradě nákladů řízení žalobkyně, tak i o náhradě nákladů řízení, které zálohoval stát.
13. Podle odvolacího soudu je z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku zjevné jak a k jakým skutkovým závěrům nakonec soud prvního stupně dospěl a rozsudek tak nelze pokládat za nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , publikovaný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se s uvedenými skutkovými závěry ztotožnil, a proto rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil.
14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla zcela úspěšná, žalovaná je proto povinna v plné výši nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení spočívající ve vyjádření k odvolání a v účasti na ústním jednání před odvolacím soudem, určené podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) , odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tj. 13 960 Kč, s připočtením náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč a náhrady DPH podle § 14a advokátního tarifu ve výšiAnonymizováno3 120,60 Kč, celkem 17 980,60 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.