Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
213 C 36/2025-91
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 127 627 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 288 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 116 361 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 72,85 % ročně z částky 97 336,69 Kč od 23. 9. 2025 do 15. 10. 2025 ve výši 4 342,17 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 97 336,69 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 9. 2025 dosáhne částky 371 635 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 288 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 116 361 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 72,85 % ročně z částky 97 336,69 Kč od 23. 9. 2025 do 15. 10. 2025 ve výši 4 342,17 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 97 336,69 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 9. 2025 dosáhne částky 371 635 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím (úrokem a zákonným úrokem z prodlení), a to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách ve výši 6 452 Kč (48 splátek) spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek. Žalovaná částka (127 627 Kč) se skládá z nedoplatku jistiny ve výši 114 963,36 Kč (jistina plus úrok ke dni zesplatnění), smluvní pokuty ve výši 12 264,08 Kč, náhradě nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč. Rovněž tedy žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:
4. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách ve výši 6 452 Kč (48 splátek) spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, č. l. 34-36 + dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru, č. l. 24-25+ oznámení o schválení úvěru, č. l. 37). Totožnost žalovaného byla ověřena dle dokladu totožnosti (kopie OP, č. l. 31-32). V rámci procesu prověřování úvěruschopnosti žalobkyně o žalovaném zjistila, že má pravidelný čistý příjem ve výši 29 666 Kč (zaměstnání). Žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výpisů z účtu za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru (potvrzení o došlé mzdě č. l. 12 + č. l. 14-15 + výplatní páska žalovaného, č. l. 16). Žalovaný uvedl, že výdaje činí životní minimum ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení 9 715 Kč (nájemní bydlení), 1 vyživovací povinnost ve výši 3 490 Kč. Žalovaný neměl záznam v registru SOLUS (hodnocení klienta, č. l. 13 + výpis z registru SOLUS, č. l. 21). Žalovaný sdělil žalobkyni své kontaktní informace a účet pro vyplacení peněžních prostředků. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na jím sdělený účet dne datum (základní informace o klientovi, č. l. 29 + informace o vyplacení, č. l. 30 + doklad o vyplacení úvěru, č. l. 20). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 38 712 Kč (karta klienta, č. l. 40). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, a to i přes výzvy žalobkyně (výzva ze dne 17. 9. 2025, č. l. 6). Žalobkyně úvěr zesplatnila dne datum (oznámení o zesplatnění, č. l. 4 +dodejka, č. l. 5). Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě žalované částky rovněž předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne 8. 12. 2025, č. l. 39 vč. podacího archu, č. l. 22).
5. Ohledně ověřování úvěruschopnosti byla žalobkyně vyzvána ze strany soudu ještě před jednáním usnesením ze dne 11. 3. 2026. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 23. 3. 2026, kde popsala hodnocení úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému. K ověření reálné výdajové stránky žalovaného ohledně jeho tvrzených výdajů konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy. K tomu nedošlo ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
6. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti (reálné výdajové strany) žalovaného neunesla břemeno důkazní.
7. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39). Této povinnosti původní věřitel absolutně nedostál, když neověřil reálné výdaje žalovaného (resp. uvedené neprokázal). Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala reálné výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. Dle soudu se nelze spolehnout pouze na tvrzené výdaje ve výši životního minima, což jsou výdaje, které realitě běžného člověka neodpovídají.
8. Co se týče argumentace žalobkyně rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 63/2023 týkající se prověřování úvěruschopnosti u výdajů spotřebitele, tak se s ní soud neztotožnil. V této souvislosti soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, č. j. 33 Cdo 1017/2024 -146, z nichž vyplývá, že „bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že "vzal do úvahy" (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, výši splátek konsolidovaných úvěrů a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu“. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně se měla zabývat reálnými výdaji žalovaného a tyto si nechat doložit, nikoliv se spolehnout na jím sdělené výdaje, resp. se spolehnout na statistické údaje (životní minimum).
9. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.
10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr čerpal částku 100 000 Kč. Uhradil částku 38 712 Kč. Na jistině tedy zůstává částka 61 288 Kč.
11. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 61 288 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 61 288 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku , to 30 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně uvedené lhůty splatnosti soud vyšel z informací ze spisového materiálu o příjmové stránce žalovaného, jelikož jiné informace k dispozici neměl. Uvedenou lhůtu splatnosti soud hodnotil jako přiměřenou. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.
12. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla úvěrová smlouva z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl sice z hlediska celkového nároku ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).