Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 55/2026-58
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 140 369,15 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 135 161,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 69 030,02 Kč od 28. 9. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 5 207,31 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 135 161,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 69 030,02 Kč od 28. 9. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 5 207,31 Kč se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 135 161,84 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 207,31 Kč jako pohledávek vzniklých z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 10. 2024 elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.Anonymizováno.cz. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše úvěrového limitu 66 300 Kč. Žalobkyně podle úvěrové smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 135 031 Kč, a to bezhotovostními převody na bankovní účet žalovaného č.ú. č. účtu dne 3. 10. 2024 (23 000 Kč), dne 29. 11. 2024 (12 000 Kč), dne 1. 5. 2025 (33 131 Kč), dne 28. 5. 2025 (30 000 Kč), dne 29. 5. 2025 (16 000 Kč), dne 29. 5. 2025 (10 675 Kč) a dne 29. 5. 2025 (10 225 Kč). Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal splácet úvěr včetně smluvního úroku ve výši 0,88% denně z nesplacené části úvěru, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99% z vyplacené tranše a poplatků za sjednané volitelné služby (služba Presto za poplatek 1 155 Kč, služba Klidné spaní za poplatek 691,79 Kč, služba informační SMS servis za poplatek 183,41 Kč) ve smluvně sjednaných pravidelných denních splátkách počínaje první splátkou splatnou dne 2. 11. 2024, konec kreditního rámce a datum splatnosti celého úvěru byl ujednán na den 27. 6. 2026. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek, a VOP, s jejichž obsahem žalovaný podpisem smlouvy vyslovila souhlas.
Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného, mj. provedením lustrace žalovaného ve veřejných databázích ISIR, CEE, NRKI, BRKI a posouzením dokladů poskytnutých žalovaným, přičemž postupovala v souladu s interní metodikou schválenou ČNB. Žalobkyně zjistila informace o žalovaném (celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti a počet členů s příjmem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem), mj. ověřila výši příjmu žalovaného v částce 79 202 Kč, která dle žalobkyně umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Ani na základě ostatních zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žalobkyně žádosti o úvěr vyhověla.
Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, žalobkyně proto dle svého smluvního oprávnění úvěrovou smlouvu ke dni 27. 9. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala cestou e-mailu a současně jej vyzvala k úhradě veškerých pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 66 900 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1 331,32 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 66 131,82 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 660 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 109,85 Kč a poplatku za službu informační SMS servis za poplatek 28,85 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za období od 28. 6. 2025 do 26. 9. 2025 ve výši 5 207,31 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě se nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 1. 9. 2026 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do datové schránky dne 7. 7. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.
4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a listin tvořících její nedílnou součást (zejm. autorizace ověření totožnosti vč. bank ID) bylo zjištěno, že dne 3. 10. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše úvěrového rámce 66 300 Kč s tím, že doba platnosti kreditního rámce resp. datum konečné splatnosti úvěru bylo ujednáno do 27. 6. 2026. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v denních splátkách v souladu s VOP a předpisem splátek počínaje splátkou splatnou dne 2. 11. 2024, spolu se smluvním úrokem ve výši 0,883 % denně, poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a poplatky za volitelné doplňkové služby s tím, že úvěr byl splatný nejpozději do 27. 6. 2026. RPSN při vyčerpání celého kreditního rámce činí 1326,98 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
Z přehledu vyplacených částek bylo zjištěno, že žalovanému byla dle úvěrové smlouvy poskytnuta částka celkem 135 031 Kč, a to bezhotovostně na účet č.ú. č. účtu dne 3. 10. 2024 (23 000 Kč), dne 29. 11. 2024 (12 000 Kč), dne 1. 5. 2025 (33 131 Kč), dne 28. 5. 2025 (30 000 Kč) a dne 29. 5. 2025 (10 675 Kč + 10 225 Kč + 16 000 Kč).
Z výpisu o ověření úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů a výpisu z účtu za období 5. 10. 2023 – 1. 10. 2024 pořízeného prostřednictvím aplikace kontomatik bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala svůj měsíční příjem částkou 25 000 Kč (ověřený příjem je uveden částkou 79 202 Kč), příjem ostatních členů domácnosti deklarován nebyl, měsíční výdaje na bydlení byly deklarovány částkou 6 400 Kč, měsíční výdaje na úhradu závazků byly deklarovány částkou 0 Kč, další nezbytné výdaje částkou 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje částkou 4 500 Kč. Z výpisu z účtu bylo mj. zjištěno, že na účet žalovaného byly poukazovány finanční prostředky (mzda) od odesílatele PS Aura, a to v částkách 5 000 Kč – 12 000 Kč (v měsíci září 2024 takto žalovaný obdržel celkem částku 20 000 Kč, v měsíci srpnu 2024 celkem částku 27 000 Kč, v měsíci červenci 2024 celkem částku 20 000 Kč, stejně tak v měsících předcházejících). Z výpisu je dále zřejmé, že žalovaný v období 1 roku předcházejícím uzavření smlouvy o úvěru čerpal i splácel (včetně poplatků za prodloužení splatnosti úvěru) řadu úvěrů od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (právnická osoba a.s., Anonymizováno Anonymizováno a.s., Anonymizováno právnická osoba., Anonymizováno Jméno žalobkyně., právnická osoba). Nadto je z předmětných výpisů z účtu zřejmé, že žalovaný pravidelně provozuje kurzové sázky.
Z výpovědi smlouvy o úvěru se dne 27. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.
Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.
V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 139 608,83 Kč.
V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru.
Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.
Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyni sice nelze upřít, že vyvinula alespoň minimální (nikoliv však dostatečnou) snahu ke zjištění majetkové situace žalovaného, když předložila výpis z účtu žalovaného pořízený prostřednictvím aplikace kontomatik. Těmito výpisy však nelze mít za prokázáno splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť jejich prostřednictvím není možné posoudit skutečnou majetkovou situaci žalovaného, tím spíše pak za situace, že z předložených výpisů je zřejmé, že žalovaný v době před uzavřením úvěrové smlouvy převzal řadu úvěrových závazků. V této souvislosti nelze přehlédnout, že se žalobkyně dostatečným způsobem nevypořádala s otázkou výdajové stránky rozpočtu žalovaného, kterou nepodrobila řádnému zkoumání a ověřování, když vycházela výhradně z prohlášení žalovaného ohledně jím vynakládaných výdajů, které však ani zdaleka nemohou odpovídat nezbytným měsíčním výdajům na stravu a normativním nákladům na bydlení. Reálné výdaje žalovaného nebyly řádně zkoumány resp. žalobkyně uvedené v řízení neprokázala. Žalobkyně nepředložila výstup lustrace z databází NRKI/CEE, které dle svého tvrzení provedla. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.
Soud se dále zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je dán zjevnou disproporcí vzájemných plnění, k nimž se smluvní strany úvěrové smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 0,883 % denně (odpovídající roční sazbě 322 %) je požadavek, který se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům a s ohledem na svůj lichevní charakter je v rozporu s dobrými mravy. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak není právně přijatelný a nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 občanského zákoníku, neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení dle § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu v úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.
Je-li úvěrová smlouva neplatným právním jednáním, lze plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání částku 135 031 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem 139 608,83 Kč. Na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatně sjednané úvěrové smlouvy by měl naopak žalovaný, který žalobkyni uhradil částku o 4 577,83 Kč vyšší než kolik od žalobkyně z titulu neplatné úvěrové smlouvy obdržel.
Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se v řízení domáhá plnění vyplývajícího z neplatně sjednané smlouvy a nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dovodil, že žaloba je zcela nedůvodná a proto ji výrokem I. v plném rozsahu zamítnul.
7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a byla by tak povinna hradit náklady procesně zcela úspěšnému žalovanému. Na straně procesně úspěšného žalovaného s ohledem na jeho procesní pasivitu dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.