Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Ad 34/2025 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci

žalobce:

P. Ž., nar. X, bytem X

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ),

v řízení o žalobě ze dne 1. 9. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2025, č. j. X o invalidní důchod

takto:

I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení žalované ze dne 8. 7. 2025, č. j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 26. 3. 2025 se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 26. 3. 2025 byl žalobci ode dne 10. 4. 2025 odňat invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle ustanovení a ust. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 20. 3. 2025 již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 8. 7. 2025, č. j. X, kterým žalovaná zamítla jeho námitky, a potvrdila výše uvedené rozhodnutí s tím, že žalobce není invalidní, neboť podle posudku IPZS námitkového řízení ze dne 2. 7. 2025 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (dále jen „DNZS“) ve smyslu ust. , který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní dle ust. , nejedná se již o invaliditu prvního stupně dle , neboť pracovní schopnost žalobce poklesla pouze o 20 %. Rozhodující příčinou DNZ žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu C (postižení měkké tkáně), položce 4d) Úžinové syndromy, syndrom karpálního tunelu, postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou), přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „“), v platném znění, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-20 %, přičemž lékař IPZS pro námitkové řízení zvolil horní hranici taxace, tj. 20 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu vyhlášky o posuzování invalidity dále nemění, tudíž se nejedná o invaliditu.

II.

Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 1. 9. 2025 doručenou zdejšímu soudu dne 5. 9. 2025 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, přičemž žalobu odůvodnil tím, že má zato, že jeho zdravotní stav měl být posuzován dle XIII oddílu C položka 4c jako byl do vydání rozhodnutí v dubnu 2025, neboť jeho zdravotní stav se od předchozího posudkového šetření nezměnil. dále mělo být přihlíženo k jeho dalším zdravotním obtížím jako je především stav zhoršené hybnosti po ruptuře Achillovy šlachy a stavy po zlomeninách. Při posouzení nebyl brán zřetel na míru postižení ani na míru bolesti spojené se syndromem karpálních tunelů a po úrazu Achillovy šlachy. Uvedl, že má zhoršenou hybnost především pravé ruky, ale karpální tunely jej trápí na obou rukách. Popsal své potíže při běžném denním fungování.

4. Dále uvedl své výhrady k tomu, že posudkový lékař učinil závěr, aniž by jej přizval k jednání, tudíž si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním postižení. Pracuje 30 hodin týdně, má však možnost při výkonu práce sedět a tempo práce je pozvolnější. Pohyb mu dělá potíže, ale práci potřebuje pro zajištění rodiny, z tohoto důvodu si nemůže pracovní úvazek více zkracovat, avšak cítí se unaven a vnímá, že by pro jeho zdraví bylo vhodnější pracovat méně. Jeho potíže jsou chronické, zhoršující se, mají degenerativní povahu. S ohledem na uvedené má zato, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k ust. vyhl.č. , čímž byla porušena ust. i Navrhl proto, aby bylo zrušeno jak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i rozhodnutí vydané v námitkovém řízení.

III.

Vyjádření žalované k žalobě

5. Žalovaná dne 25. 9. 2025 ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení o žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu. S ohledem na závěry posudku vypracovaného v rámci námitkového řízení navrhla, aby byla žaloba zamítnuta a napadené rozhodnutí potvrzeno, neboť je přesvědčena, že vypracovanými posudky byl plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobce a při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Odkázala na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení.

IV.

Posouzení věci soudem

6. Řízení v projednávané věci je upraveno , (dále jen ).

7. V souladu s , 2 vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo v souladu s a rozhodnuto bez jednání.

V.

Rozhodnutí soudu

8. Žaloba je důvodná.

9. Námitka žalobce týkající se osobní neúčasti při posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem není důvodná, neboť právní úprava v ustanovení a , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení obligatorně nezakotvuje osobní účast posuzované osoby. Dále soud odkazuje na ustanovení , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity). Daný pokles invalidity je možné určit za pomocí zjišťovací lékařské prohlídky, avšak žádný právní předpis nezakotvuje povinnost takového vyšetření, které by bylo nutné provést za osobní účasti posuzované osoby, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. -21. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 2012 č. j. – 34 se Nejvyšší správní soud „zaobíral námitkou stěžovatele, že při posuzování zdravotního stavu před OSSZ Teplice nebyl podroben zdravotní prohlídce. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na , zákon o provádění a organizaci sociálního zabezpečení podle kterého OSSZ při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby posudkovým lékařem OSSZ tedy zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž je posudkový lékař oprávněn využít podle své vlastní úvahy.“ Na projednávanou věc se tedy vztahuje výše zmíněná judikatura a okolnosti daného případu proto nedeklarují pochybení v důsledku neosobní účasti při kontrolní lékařské prohlídky žalobce.

10. K námitce žalobce týkající se nedostatečného a nesprávného posouzení zdravotního stavu není soud oprávněný se vyjadřovat, protože se v projednávané věci jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

11. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise ( , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. -75 ze dne 4. 12. 2003, č. NSS).

12. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [ (dále jen „“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. -54 ze dne 25. 9. 2003, č. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. -20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. -63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

13. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 21. 1. 2026 za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie, jemuž žalobce nebyl přítomen. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (8. 7. 2025) byl žalobce invalidní dle o důchodovém pojištění, šlo o invaliditu prvního stupně dle zákona, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %, doba platnosti (lhůta KLP): trvale, vznik ke dni 9. 6. 2009 trvá. Komise uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace neurologa a ortopeda při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je syndrom karpálního tunelu oboustranně, dle EMG střední tíže, více vpravo, opakovaně indikovaný k operačnímu řešení, jež dosud nerealizováno, klinicky bez výrazného funkčního postižení. Pro doložené těžké postižení pravé ruky hodnoceno uvedenou položkou, v horní hranici procentní taxace zohledněna profese. Navýšeno pro funkční omezení pravé dolní končetiny, chronickou iritační dermatitidu obou rukou. Další kontrola invalidity již nestanovena, neboť vzhledem k diagnóze není možnost zlepšení funkce horní končetiny ani zlepšení komplikujících onemocnění. PK MPSV nebyla v souladu s posudkovým hodnocením IPZS Plzeň-město ani s posudkovým hodnocením námitkového řízení a konstatovala, že se u žalobce i nadále jedná o invaliditu I. stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. C, položce 4c přílohy k , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 % a celkově činí 40 %. Není ani důvod pro použití citované vyhlášky.

14. Podle , 2 a 3 o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

15. Podle , o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.

16. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

17. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž došlo k odnětí invalidního důchodu s odůvodněním, že dle posudku lékařů IPZS v prvostupňovém i námitkovém řízení není žalobce invalidní, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 20 %. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 21. 1. 2026 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobce jednalo o invaliditu prvního stupně, a proto je žaloba podaná důvodně. Soud proto napadené rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2025 a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 26. 3. 2025 rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (, 4 ) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobce ke dni vydání uvedených rozhodnutí odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila 40 %, avšak v předchozích správních řízení byla přiznána pouze míra poklesu 20 %.

18. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí dle posudku PK MPSV ze dne 21. 1. 2026 i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – nezměněný stupeň invalidity u žalobce. Vydáním nového rozhodnutí bude realizován tento rozsudek, když rozhodnutí o ponechání prvního stupně invalidity by byla vydala žalovaná již na základě posouzení zdravotního stavu žalobce v rámci řízení správního orgánu prvého stupně či v řízení o námitkách. Právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z

19. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalobce, jenž nebyl ve sporu právně zastoupen, nepožadoval náklady řízení, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (, , a 4 ).

Plzeň 1. 10. 2026

Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.